Plynový kotel vás zbaví mnoha starostí, ovšem jiné vám přidá. Má drahý provoz, to je asi ta největší otrava s plynovým topením spojená. No a pak někdy přestane topit. Stane se to, pochopitelně, uprostřed zimy, za největších mrazů. Kdyby přestal topit na přelomu července a srpna, nebyla by to taková zábava.

Můj kotel je Junkers, tedy spolehlivá, léty osvědčená značka. První Junkers mi topil třicet let a vyměnil jsem ho, až když mi povolily nervy - měl životnost dvacet let. Topenáři, když ho vyměňovali, říkali:

"No tohle je kotel, stará solidní práce! Jen se podívejte - po třiceti letech je jak novej! Ten by tu byl ještě dalších třicet let a pořád by byl Jura. Kdepak, tyhle nový šmejdy..."
Toto řkouce, montovali nový kotel.
Od té doby uplynulo dalších pět let a kotel má občas špatnou náladu a přestane fungovat. To pak musím jít, odklopit jeho přední stěnu. Spatřím trubičky a hejblata a taky světýlko. Když svítí, je třeba zmáčknout červený knoflík. Světýlko zhasne a kotel se rozhoří.
Což byla operace, kterou jsem provedl dnes.
Napíše se to snadno, provede hůře, když máte vedle sebe Barta, nedočkavého procházky.
Proč takhle nechutně zdržuješ, pane, copak taky nechceš běhat a očůrávat stromy a čmuchat?
Snažím se mu vysvětlit, že po ničem jiném tolik netoužím, ovšem co naplat, v domě by neměla zamrzat voda ve sklenicích.
S Bartem je obvykle rozumná řeč. Nikoli však ráno. Nechce nic jiného, než běhat a očůrávat stromy a čmuchat.
Zmáčknul jsem červené tlačítko, kotel se rozhořel, zdržování skončilo a pak už jsme byli oba spokojení - Bart běhal a očůrával stromy a čmuchal a já myslel na to, jaká je venku zima a jak doma taje voda ve sklenicích.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku