Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.1.2004
Svátek má Slavomír




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Lokalita pro ITER: Velká politika nad velkou vědou aneb Tak kdo si zaslouží to první umělé Slunce?
 >SOFTWARE: Legální či...?
 >ZAMYŠLENÍ: Český psáč
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Díky straně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Porsche bude jezdit v Praze
 >PSÍ PŘÍHODY: Zbytečné zdržování
 >USA: Zpráva o stavu Unie
 >FEJETON: Můj pes umí číst myšlenky
 >KOMENTÁŘ: Český eurokomisař
 >NÁZOR: Možná reforma volebního systému míří špatným směrem
 >PŘÍBĚH: Jak se Kebule začala bát vody
 >POSTŘEH: O dveřích
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 3 : stav zákonnosti
 >PENÍZE: Na hory jen s miliony v kapse
 >SVĚT: Pohled do ciziny: zdravotnictví

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.1. FEJETON: Můj pes umí číst myšlenky
Václav Husák


Jako každý slušný pejskař mám svého těžkotonážního čtyřnohého přítele - dnes již desetiletého, stále však ještě sedmdesátikilového středoasijského pasteveckého psa jménem Bak - skutečně rád. Prožil se mnou zatím nejhorší dekádu mého života a jen pocit odpovědnosti vůči němu mne několikrát odvrátil od velmi radikálního, konečného řešení mých již nesnesitelných životních problémů. V té době jsem si to ještě neuvědomoval, ale již tehdy se tichounce "brouzdal" v mé mysli a jeho chování, vycházející z jím zjištěných skutečností o mém duševním stavu, bylo skutečně podivuhodné. V těch mých opravdu krizových chvílích se nenápadně vloudil, někdy dokonce doslova vnutil, ze zahrady, kde běžně trávil v podstatě všechen čas, do mého ateliéru. Počkal až se posadím a sedl si proti mně. Díky jeho velikosti jsme měli hlavy zhruba ve stejné výšce. A pak udělal něco, co si jindy nikdy nedovolil. Podíval se mi zblízka přímo do očí a položil mi svou obrovskou tlapu na pravé koleno. A vytrval. Jeho úžasně krásné, obrovské, moudré hnědé oči ke mně hovořily jasnou řečí: "Jsem tady pro Tebe a Ty jsi tady pro mne! A tak to musí zůstat!"
Nakonec jsem ho samozřejmě objal, pošimral na všech "drbacích partiích" jeho těla a začal věcně přemýšlet o tom, jak z malérů ven. To už mu bylo jasné, že mne "z toho" dostal a jasným gestem mi naznačil, abych ho znovu pustil na zahradu.
Dnes už je zase všechno v pořádku a můj život s Bakem má opět své všední "vyjeté koleje". Bak si plní své povinnosti hlídače poměrně rozlehlého oploceného areálu a já se až čtrnáct hodin denně věnuji svému podnikání. A tak se někdy stane, že už mi nezbude čas ani síla na společnou procházku. Bak má v areálu svou oblíbenou "toaletu" i množství "značkovacích" bodů, takže fyzicky nijak netrpí, ale jako většina pejsků procházky prostě miluje.
Teď v zimě už ho často pouštím do infrazářičem vytápěné místnosti vedle mého ateliéru, kde si tento psí stařík s velkou chutí vyhřívá již přece jen trochu bolavé klouby. V průběhu každého dne jsem několikrát nucen jít něco vyřešit do výroby nebo vzorkovny. Vezmu si na sebe teplou koženou bundu, kšiltovku na hlavu a vycházím z místnosti ateliéru. Bak obvykle leží u infrazářiče těsně za dveřmi a vytváří tak "terénní překážku", kterou musím překročit či přeskočit. Otevře jedno své oko, podívá se na mne - zvedne nohy tak, abych ho případně mohl podrbat na břiše, a pokud to neudělám, okamžitě zas usne.
Úplně jiná situace však nastane, když se při práci rozhodnu, že ho právě v té chvíli vezmu na procházku. Jednou je to ráno ještě před osmou, jindy v pravé poledne, někdy i pozdě večer. Vezmu si stejnou bundu, stejnou kšiltovku a jako již ten den mnohokrát jdu k zavřeným dveřím do předpokoje ateliéru. Naprosto stejně otevřu dveře ..... a k mému překvapení za nimi nenajdu obvyklou "terénní vlnu", ale jásající zvíře vydatně vrtící ocasem a hlasitě plácající tvářemi při radostném vrtění hlavou.
A tak to je vždy! Ve sto procentech případů !!! Zázrak !!!
Jako bývalý novinářský expert na vědu a techniku jsem se ve svém chování snažil objevit něco, co může Bak běžně svými smysly jednoznančně posoudit jako informaci o blížící se procházce. Nenašel jsem nic. Ani vodítko si z ateliéru neberu - mám ho až na hlavní chodbě před venkovními dveřmi. Pokusil jsem se aktivně myslet na to, že půjdeme na procházku. Ale reálně jsem to v úmyslu neměl. Bak spal jako mimino. Když jsem se však rozhodl doopravdy, za dveřmi to vždy radostně kmitalo. A tak mohu slavnostně prohlásit: Mám psa, který mi čte myšlenky. Pro pořádek musím uvést, že zatím pouze jednu, ale tu skutečně dokonale.



Další články tohoto autora:
Václav Husák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku