Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.1.2004
Svátek má Slavomír




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Lokalita pro ITER: Velká politika nad velkou vědou aneb Tak kdo si zaslouží to první umělé Slunce?
 >SOFTWARE: Legální či...?
 >ZAMYŠLENÍ: Český psáč
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Díky straně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Porsche bude jezdit v Praze
 >PSÍ PŘÍHODY: Zbytečné zdržování
 >USA: Zpráva o stavu Unie
 >FEJETON: Můj pes umí číst myšlenky
 >KOMENTÁŘ: Český eurokomisař
 >NÁZOR: Možná reforma volebního systému míří špatným směrem
 >PŘÍBĚH: Jak se Kebule začala bát vody
 >POSTŘEH: O dveřích
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 3 : stav zákonnosti
 >PENÍZE: Na hory jen s miliony v kapse
 >SVĚT: Pohled do ciziny: zdravotnictví

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.1. ZAMYŠLENÍ: Český psáč
Michal Matoušek

V ohlasech na článek Všem ženám pro potěchu srdce pověděl mi jeden sdílný čtenář, že se už vícekrát rozchechtal nad mým “zapšklým staromilstvím”, a já si náhle uvědomil, že to vůbec, ale vůbec nezní jako pochvala! – Nelze přehlédnout, že svůj kus pravdy čtenář má. Čas od času si tedy nanečisto zkouším tu “zapšklost” nahradit nějakým jiným výrazem, který by mi jako pochvala zněl. Děláme to tak koneckonců všichni, od ministra vnitra až po ministra vnitra. Někdo kvůli žebříčkům popularity, někdo proto, aby sám se sebou vydržel, a někdo prostě proto, že nemá nic lepšího na práci.

Mohl bych přestat psát, když se mi chechtají – ale to by bylo jako vytrhnout srdce z těla. Psaní je pěkné řemeslo. Stále méně řemeslně pěkného je však po něm žádáno; ať už po jeho technické stránce (kupř. pravopis, stylistická úroveň, stylová jednota), nebo po psaní jako myšlenkovém výkonu. Technicky dnes vyhovuje text základně gramotný, i když ani to není podmínkou: největší a nejčtenější naše noviny dokážou (v mezititulku!) volně zaměňovat slovesa být a bít. A o myšlenkových výkonech raději řeč ani nezačínejme. Myšlení rozhodně není proces, jenž má předem dané výsledky a jehož jedinou ozdobou je proporcionální loajalita.

Chci-li uveřejnit text v největší a nejčtenější MF Dnes, riskuju sice, že mi do něj nadělají chyby, většinou však svého dosáhnu. Tedy pokud se text vejde do plus minus sto třiceti slov čtenářských ohlasů. Zkusme si jeden každý vyslovit problém (když už nás nutí sednout ke psaní) sto třiceti slovy! Pak teprve doceníme komfort kmenových autorů, kteří smí těch slov napsat třikrát, někdy až pětkrát víc. Tady v NP naopak uveřejní vše v plné délce. – V MF Dnes si mých sto třicet slov přečte zhruba milion lidí, v NP si mého tisíce slov (dnes přesně 935) všimne čtenářů dvěstěkrát až tisíckrát méně. A proč vám to všechno vykládám? Protože psaní jako takové, alespoň jak je chápu já, není tlačenice u vchodu na dobře placené stránky. Obživu v psaní hledají jen psáči. Psaní je víc než pouhá obživa; psaní je způsob života. Nikoli takový způsob, při němž o ničem nepřemýšlíte, na nic se neptáte a prostě napíšete, co vám řeknou.

Třeba zrovna v MF Dnes si pěkné psáče pěstují. Jeden mívá na fotografii u článku takový rozdychtěný klukovský kukuč. Píše o všem, co se stalo i nestalo; i o tom, co se nestalo, má co povědět. To bude člověk s rozhledem, řeknete si. Ale když z jeho článků zkoušíte sestavit názor, nesestavíte nic. Nejde o střípky téhož skla. Takže se nabízí otázka, zda český psáč nepíše hlavně věci, které “by se měly napsat”, jak říká ústy šéfredaktora majitel novin nebo nakladatelství. – Upřímně řečeno, ono se nedá moc nahlas říkat, že psáč píše. Psáč především (nyní přijde má oblíbená nadávka) zpracovává téma. Nejde o žádné nevolnictví; psáč může zpracovávat téma i pro kterékoli jiné noviny. S leckým se zná, s leckým se domluví a má vůli zpracovat i takové téma: že se s leckým zná, že leckoho potkal a mluvili spolu.

Vydává o tom knížky. Ty knížky jsou škvár; a nevěř, čtenáři, že ve mně právě naplno propukla konkurenční zášť. Sám psáč si je tak pojmenovává. Vydá nyní další titul, bude to prý trochu detektivka, trochu sci-fi, a divil bych se, kdyby tam nebylo i trochu pro pány... už abychom ji drželi v rukou. Jiný jeho kolega zase téma zpracoval jako muzikál. Muzikál je zboží, které se právě dobře prodává – ale že jsem právě vyslovil hloupé podezření! Peníze – fuj! Co je umělci slova po penězích?! Jsou přece na světě důležitější věci. (“Jen na ně mít!”)

Všechno, co psáči píšou, už jste slyšeli nebo četli buď od politiků, nebo lépe napsané od někoho jiného. Takže k čemu si vlastně noviny psáče pěstují? Jestli ne právě proto, že psáči žádný názor nemají nebo ho dovedou skrýt; že jsou přizpůsobiví (v moderním žargonu “flexibilní); že jsou ochotni k ledasčemu a připraveni na všechno; že jich vždy musí být o pár víc, než je právě potřeba, kdyby náhodou někdo selhal a ze svých zpracovaných témat a ze své proporcionální loajality se... pardon. – Oni “dělají do novin”, napsal o takových kdysi Karel Čapek. Divme se pak, že míváme v novinách dost naděláno!

Nyní konkrétněji: kampak se ze stránek MF Dnes ztratila Sabina Slonková, jedna z mála, na něž se označení “psáč” opravdu nehodilo? Aniž bych předstíral, že o věci mnoho vím; nesouvisí to náhodou s jejím názorem na karlovarský festival, o němž se MF Dnes prý interně zavázala psát jen dobře? – Samozřejmě nejde o praktiky pouze novinové. K výrazu “psáč” má sousední mediální oblast vhodný pendant “točič” (Jiří Wolker by měl ze mne radost). Toto téma by pro změnu mohl zpracovat nějaký kolega filmař... co říkáte, chlapci? Ale obživu vám zaručeně nepřinese.

Nu dobrá, dobrá. Dost bylo jedu i žlučí. Během psaní stále a marně přemýšlím, jak to své nešťastné “zapšklé staromilství” (které v článku opět tak ohavně vyrašilo) pojmenovat nově, svěže a příznivě pro sebe. – Nelze však než znovu potvrdit, že jako zapšklý staromilec se ve čtenářském zrcadle jevím, jaký doopravdy jsem. Což zase není úplně laciná deviza. “To jsem já,” říká král Miroslav v Pyšné princezně před třetím z obrazů, namalovaných pro princeznu Krasomilu. “Myslím, že takhle opravdu vypadám...” Snad to o sobě smím říct také.

Při pohledu do zrcadla vidím jen sebe. Za zády se mi nekrčí žádná zájmová skupina, jíž bych byl svým psaním povinen a která by mě v případě neposlušnosti nahradila jiným rozdychtěným adeptem. A mě na čas převedla na dietní režim. – Mohu si (spolu se čtenáři) vyčítat všelicos a často si to nehledanými slovy vyčítám, ale ještě nikdy mi neřekli, že jsem najatý darebák v čímsi žoldu.

Apoštol prodejnosti.




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku