Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.1.2004
Svátek má Slavomír




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Lokalita pro ITER: Velká politika nad velkou vědou aneb Tak kdo si zaslouží to první umělé Slunce?
 >SOFTWARE: Legální či...?
 >ZAMYŠLENÍ: Český psáč
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Díky straně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Porsche bude jezdit v Praze
 >PSÍ PŘÍHODY: Zbytečné zdržování
 >USA: Zpráva o stavu Unie
 >FEJETON: Můj pes umí číst myšlenky
 >KOMENTÁŘ: Český eurokomisař
 >NÁZOR: Možná reforma volebního systému míří špatným směrem
 >PŘÍBĚH: Jak se Kebule začala bát vody
 >POSTŘEH: O dveřích
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 3 : stav zákonnosti
 >PENÍZE: Na hory jen s miliony v kapse
 >SVĚT: Pohled do ciziny: zdravotnictví

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
22.1. SVĚT: Nakřáplé filipíny 3 : stav zákonnosti
Ota Ulč

Zločinnost, téma nevyčerpatelné. Přepady bank, únosy lidí, aut a jacht, krádeže, loupeže, vraždy. Statistiky tvrdí, že Filipínci spáchají v průměru osmkrát tolik vražd než mordýřská Amerika - někdejší její vzor. Olivrejovaný samopalník jednal v našem zájmu, když si psal číslo, neboť jinak se pasažérům stávají nepříjemnosti, jako například náhlé zastavení, přepadení, okradení, probodnutí, a pak šoférovi dokazujte, že zastavil komplicům, svým spolupachatelům! Též pozor v taxíku, jímž si vézt náhlou známost do postele. Sice prodejná, nikoliv však nutně dáma, ale tak zvaný biniboy, transvestita a hlavním povoláním lupič.
Zájemce o auto si počká na vlastníka a přiloží mu nůž ke krku.Vlastník rád vydá klíče, aby držitel nože mohl odjet. Poté přijde dopis s nabídkou vlastní majetek si odkoupit. Podobně se děje i mimo souši. V manilském zálivu, který máme za našimi hotelovými záclonami, piráti hodí vlastníka jachty přes palubu a jemu nezbude, než aby plaval ke břehu. Též se mu dostane příležitosti zpětné koupě.
V obchodním středisku jeden pachatel se zmocní dítěte, zatímco druhý komplic seznámí matku se stavem věcí a doprovodí ji k nejblizšímu bankovnímu automatu, kde ona vyzvedne požadovanou částku výměnou za propuštění nezletilé oběti. Takovému řešení se dává přednost i v případě zletilých. Míním odjet z parkoviště, usednu do auta a než se mi podaří nastartovat, kdosi na mě namíří pistoli s tím, abych zašel do banky vyzvednout peníze nebo aspoň napsal šek. Daleko to snadnější procedura, než oběť unášet, ukrývat, telefonícky či elektronicky vyjednávat způsob, jak transakci s bezpečným získáním výkupného realizovat. Dochází nejenom k únosu osob, ale i zboží. Majiteli obchodu ukrást náklad s jeho tovarem a pak mu ho vrátit po zaplacení dohodnuté sumy.
Za poslední tři roky došlo k 665 únosům čili zhruba každý druhý den. Mezi nejvyhledávanějšími obětmi jsou bohatí Číňané, příslušníci všeobecně nepopulární minority. Již se stalo zvykem v domácnostech mít dostatek hotovosti na výkupné a položku zakalkulovat do rodinného rozpočtu. Policie příliš nevyšetří, poněvadž se na únosech nezřídka podílí. Cynici realisté poznamenávají, že telefonovat na policii o pomoc může být ten kontakt na správnou adresu.
To vše pak s neblahým dopadem na ekonomii. Oběti vydírání věru nemají mnoho chuti v takovém prostředí investovat. Jejich každodenní život je poznamenán, obávají se města po soumraku, posílají své děti do škol v zahraničí.
Proč tohle všechno? Důvodů vidím několik: Jednak španělské dědictví sociální nerovnosti, zášti, konceptu cti a jiných hrdých, popudlivých hodnot. Jednak je to dědictví druhé světové války, partyzánskému lidu se dostalo zbraní a on si je pro dobu míru podržel. Dožere-li mě teď soused, zajdu do stodoly, v senu vyhrabu bazuku a tou ho odbouchnu na věčnost. Máme co dělat se znamenitě vyzbrojeným obyvatelstvem. Experti odhadují, že lid má zbraní víc než armáda a policie dohromady. V novinách se objevují reklamy i s nabídkami kulometů.
Před zasedací síní v senátě jsem postřehl výzvu PLEASE CHECK YOUR GUNS - "odkládejte zbraně v šatně". Nikdo je neodkládal a naivka, ochoten uposlechnout, by byl vystaven posměchu a šatnářka by mu byla bambitku beztoho ukradla.
Opsal jsem v jedné škole toto oznámení:
NOTICE
CARRYING OF FIREARMS OR ANY OTHER DEADLY WEAPONS (ICEPICK, BRASS KNUCKLE, INDIAN TARGET, KNIVES ETC.) INSIDE THE SCHOOL PREMISES IS STRICTLY PROHIBITED.
V budově bylo tedy zakázáno nosit výbušné a jiné smrticí zbraně jako boxery, nože, kramle a háky.
Řekněme, že v Manile na chodníku zrovna došlo k vraždě. Před obchodem přibrzdila limuzina a z ní někdo rozstřílel vycházejícího zákazníka. Tucet lidí si všimlo poznávací značky, někdo, a třeba to zrovna byl policista, poznal pachatele. Jenže svědkové doslova zmizí v oprávněné obavě, aby střelci z limuziny se nepostarali o jejich preventivní likvidaci. Opatrnost matkou moudrosti.
Policista asi rovněž dá přednost nic nevidět, však mnozí z nich melouchaří ve službách gangsterů. Konala-li se střelba vzájemná, lékař, lovící kulky z těla, si strachy netroufne zachovat se podle zákona a informovat úřady.
Pokud se přece jen nějakým zázrakem bandita dostane před soud, soudce, než by vynesl odsuzující rozsudek, začne simulovat, předstírá mdloby, je zproštěn funkce a bandita obvinění.
Rovněž neprospívá hladkému průběhu spravedlnosti vztah občana k moci, charakteristický pro tradiční společnosti - nedůvěra, nečekat nic příznivého, jakápak věrnost režimu, vlasti, spoléhat lze jen na vlastní rodinu, jen té být věrný.
Slabost státu lze ilustrovat na převládající tradici daňových podvodů. Občas či spíš velmi zřídka se vyskytne neohrožený, hrdiný vyšetřovatel, ale s pramalou životností. Hyne prostřílen mnohými kulemi a schodek vládního rozpočtu dál roste. Všechny hlavy státu včetně nynější prezidentky Glorie Macapagal-Arroyové se domáhají vylepšení stavu, vláda vyhlašuje válku proti daňovým podvodníkům, ale není těch, kteří by takovou války vedli.
Rovněž důkladně vázne potírání pašeráctví, prý numero uno mezi všemi druhy kriminality. Do země se každý rok ilegálně importuje zboží v hodnotě stamilionů dolarů. Jsou trhy včetně moderních supermarketů, kde se neprodává nic než pašované zboží. Například ilegální distribuce amerických cigaret poskytuje živobytí tisícům rodin. Řada filipínských textilek udělala bankrot, poněvadž neobstála v konkurenci s pašovaným tovarem. (Taková činnost není v Asii nic unikátního. I na ostrově tolik zákona dbalém, jako je Taiwan, kde se za rok spáchá tolik vražd jako na Filipínách za hodinu, je k mání přemnoho pašovaného tovaru. Rovněž sedm tisíc filipínských ostrovů s celkovým pobřežím ve dvojnásobné délce pobřeží USA kontrolní roli státu nezjednodušuje. Nicméně ani zeměpis ani tradice nám zcela nevysvětlí, proč třeba na středním Luzonu, kde k pašeráctví slouží letecká doprava, mohlo vzniknout ilegální letiště, k jehož vybudování městská správa poskytla buldozery a veškerou technickou podporu.)
V solidních novinách Manila Times jsem četl: "Naprosto ojedinělým rysem zločinnosti v naší společnosti je to, že v devadesáti procentech kriminálních případů je pachatel ve spojení s někým, kdo má moc. A ti jsou všichni součástí politické mašinerie." Tak tady to máme, případ institucionalizované zločinnosti, establišment a mafie ruku v ruce, mnohdy k nerozlišení.
Vyšli jsme z chrámu a ještě stačili zahlédnout, jak po sobě jdou dva chlapi s nožem v ruce.
Čumilové reagovali spíš se zájmem než s pohoršením.
"No prosím," utrousil Alfred, jeden z mých místních čínských příbuzných, když se kudla zase mihla. "Demokracie. Za války, za okupace, to byl panečku pořádek! Na pořádek, to Japonci byli. Chytli zloděje a na místě ho odbouchli. Tady máš třeba reklamu Supper Club Adam and Eve, exotic floor shows and safe parking lot. Chlubí se, že na jejich parkovišti není nebezpečno. To by měla být samozřejmost, ale není. A navíc lžou, poněvadž všude je nebezpečno. Víš, že se tady u nás musí hlídat hřbitovy dvacet čtyři hodin denně?"
Nevěděl jsem, ale už jsem si všiml ozbrojených hlídačů v bankách, v supermarketech, v obchodech se smíšeným zbožím. Pistolníci v hokynářství mě ruší, i když třímají kulomet ve jménu zákona.
Příliš velký dav bránil ve zjištění, nakolik se ti dva rozezlenci už pobodali. Krev na chodníku každopádně tekla. Také jsme se nechtěli k výsledku tlačit, neboť jsme měli před večeří.
K O N E C
(Z připravované knihy "Klokánie, obtížné sousedství, lovci lebek ,moderní teroristé"




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku