Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 23.1.2004
Svátek má Zdeněk




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Důchodová reforma se zcela jistě nepovede
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 4 : kontrasty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - sportovní střelnice
 >PSÍ PŘÍHODY: Ve sněhu na Dívčích hradech
 >POSTŘEH: O barvě
 >NÁZOR: Otázka svobody v povinném spoření
 >Radčin světelný gramofon: Deníček Alicie Keys
 >SVĚT: Atlantická halekačka (2)
 >Odtrhnout dítě od rodiny je jednoduché
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 5 : k příbuzným a hodování
 >MEJLEM: Několik originálních vtípků od čtenářů
 >PENÍZE: Hypotéky: méně peněz pro více lidí?
 >VĚDA: Lokalita pro ITER: Velká politika nad velkou vědou aneb Tak kdo si zaslouží to první umělé Slunce?
 >SOFTWARE: Legální či...?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
23.1. POSTŘEH: O barvě
Ivo Rýznar

Když jsem se před drahně léty dával na barevnou fotografickou dráhu, opatřil jsem si dostatečné množství odborné literatury a dal se do studování. Základem všeho jsou, jak jinak, barvy. Barvy světla. Poučil jsem se jak je to s jejich mícháním. Vše mi přišlo naprosto logické a pochopitelné. Známe to ze školy a školky všichni, co se stane smícháme-li dohromady třeba žlutou a modrou vodovou barvu.

Není ale barva jako barva a nedají se míchat všechny a libovolně. Příklad? Míval jsem kdysi auto, stařičkého Moskviče. A on zase měl v nádobce brzdovou kapalinu zelené barvy. Bylo jí ale málo, a tak jsem se vydal do specializované prodejny pro novou na dolití. Nechápal jsem, proč se mne prodavač ptal na barvu té, kterou již ve voze mám. Když jsem mu řekl že zelenou, řekl mi že mám štěstí. Že mají totiž pouze žlutou, kterou lze se zelenou míchat dohromady. Kdybych však brzdil červenou, měl bych smůlu. Ta se prý mísit s jinou než zase červenou nesmí. Nechápal jsem proč, ale nejsem chemik, a tak jsem vzal tento fakt na vědomí i bez jakéhokoli důkazu.

Důkaz o nemísitelnosti červené se zelenou přišel po více než patnácti létech. Na toaletách v budově kde pracuji se nad umývadlem nachází nádobka s tekutým mýdlem. Zeleným. Národ český je veskrze čistotný, a tak není divu, že mýdla ubývalo. Když jej bylo už jen tak na dně, přilil kdosi do nádobky mýdlo nové. Červené.

Nevěřil jsem svým očím, když původně tekutá směs změnila konzistenci na hodně tuhý gel, který nešlo z nádobky dostat ven jinak, než shora nabrat rukou...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku