Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 24.1.2004
Svátek má Milena




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Zpátky ke knihtisku
 >POSTŘEH: O čipu
 >INFO: Evropská komise připravila soutěž pro školní děti
 >MOBY DICK: A debilové přicházejí...
 >NÁZOR: Vlaky jsou o život
 >NÁZOR: Důchodová reforma se zcela jistě nepovede
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 4 : kontrasty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - sportovní střelnice
 >PSÍ PŘÍHODY: Ve sněhu na Dívčích hradech
 >POSTŘEH: O barvě
 >NÁZOR: Otázka svobody v povinném spoření
 >Radčin světelný gramofon: Deníček Alicie Keys
 >SVĚT: Atlantická halekačka (2)
 >Odtrhnout dítě od rodiny je jednoduché

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
24.1. Fízlovské vynálezy
JITA Splítková

Při brouzdání po Netu jsem před časem narazila na podivnou stránku o detektoru lži, který je umístěn v brýlích a detekuje řeč zkoumaného objektu, tu následně analyzuje. Jestliže dotyčný zkoumaný lže, přístrojek mu to pozná na hlase a v brýlích se rozsvítí červené světýlko. Tyto brýle pravdy vyrábí americká firma V Entertainment (New York) a využívá technologie, kterou prý vynalezl izraelský občan - matematik Amir Lieberman z Nemesysco v Zuranu, pracující pro armádu v programu boji proti terorismu. Rovněž na těchto jejich stránkách bylo, že brýle slouží i jako detektor citů i lásky a můžete si tam stáhnout pro svůj kapesní počítač free verzi prográmku k analýze zamilovanosti vašeho partnera.
Nu, zdá se mi to poněkud neověřené a barnumovské čili podvodné a může to víc lidem uškodit než pomoct, nevěřím na spolehlivé detektory lži, člověk není stroj a jeho lhaní či pravdomluvnost nebo zamilovanost není možné přesně změřit, k jakým koncům může vést chyba brýlí, raději nedomýšlet. Možná to všechno moc dobře vědí i sami tvůrci a je to jen objednaný humbuk na zmatení všech nepřátel, teroristů a nevěrných partnerů, a jen tak bokem na těch brýličkách něco vydělají.
Zaráží mě, co už se všechno nestává předmětem spekulativního obchodu a čemu všemu lidé bezhlavě věří. Prodejná láska, není nic nového. Ano, láska se kupuje odjakživa, ale to není ta LÁSKA, nýbrž eufemismus pro prostituci. Kupovat si zkoušku zamilovanosti? Nevím. Opravdovou a skutečnou Lásku by měl přeci každý poznat sám. Tolik knih, básní, písní… opěvují tento cit (ono někdy opěvují spíše jen sex, ale to nevadí.) Jako mnohá slova i "láska" nemá pouze jediný význam a k upřesnění slouží přídavná jména, či příslovce. Takže je láska milenecká, rodičovská, přátelská, dětská, sourozenecká (pozor myslím tu normální ne incest)… a pak je láska k pravdě, k vlasti, k své víře, k přírodě, k penězům (ta je v současnosti asi u mnoha lidí tou nejopravdovější).
"Pro trochu lásky, šel bych světa kraj..." a to chtěl jít bosky - napsal klasik Vrchlický - to mu muselo být hodně smutno a byl zřejmě strašně sám - jak víme, byl.
Člověk prostě není stavěn na to žít sám! K člověku nutně patří láska - to je neoddiskutovatelný axiom a nejlepší varianta z možných lásek je milenecká, partnerská, i když právě ta není (nebo je málokdy) právě tou láskou věčnou. To také každý z vás ví a je to skoro další axiom. Stejně na to lidé nedbají a zamilovávají se.
Otázkou je: Je možné opravdově milovat víckrát, jak jednou? Odpovědi moudrých a znalých se různí. Jedni říkají, že jen jednou, jiní oponují, že mockrát. Mockrát? No to pak asi už není o lásce, ale o něčem úplně jiném. Opravdovsky milovat druhého člověka je zřejmě za život možné jen jednou, výjimečně dvakrát třikrát?... :-)
Neštěstím je, když narazíte na opravdovou lásku hned na poprvé, ale po čase si to už neuvědomujete, zdá se vám, že ta opravdová je někde jinde ve světě a vy se ji vydáte hledat (samozřejmě, že za sebou pěkně strhnete všechny mosty). To potom můžete napsat stovky básní o tom, jak byste šli pro trochu lásky a není vám to nic platný. Tu šanci jste si vybrali hned na začátku a teď už máte smůlu. Bohužel, takto moudří jste "a post".
Má to jednu výhodu - pak můžete vrhat moudra a rozumy na ty druhé. Marně, jak jinak. Oni se taky chtějí mnohdy dopracovat do pozice radila, protože sami všechno v lásce zbabrali. :-)
Jenže skoro každý ať je mu 16 nebo 80 to přeci jen nechce vzdát a když už ne tu velkou lásku, tak hledá aspoň partnera(ku) - kamaráda(ku) a říká si "Co kdyby to byla láska…" A dámy všech věkových kategorií a sebevíc emancipované se přeci jen touží vdávat, třebas po desáté… :-).
Ne, tady žádné přístroje nic nezmůžou a navíc člověk někdy nechce znát pravdu. Takže vynálezci vetkněte si fízlovské brýle pravdy do… kapes. A i další takovéto "užitečné vynálezy pro blaho lidstva".


JITA Splítková


webový projekt FUTUROLOGIE

navštivte PRAGOCON 2004 20.2. -22.2.





Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku