Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 26.1.2004
Svátek má Zora




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Vouziers a Terron 1918
 >DETEKTIVKA: Případ s hubeňourem
 >FEJETON: O svůdnosti
 >SPOLEČNOST: Kdo vymyslel válku?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak ti mladí vlastně mluví?
 >PSÍ PŘÍHODY: Aféra s koblihou
 >GLOSA: DPH z hospod, předpoklad a skutečnost.
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 6 : různá povyražení
 >POSTŘEH: O hexapodovi
 >MEJLEM: Mejl
 >LIDŠTINY: Fízlovské vynálezy
 >GLOSA: Zpátky ke knihtisku
 >POSTŘEH: O čipu
 >INFO: Evropská komise připravila soutěž pro školní děti
 >MOBY DICK: A debilové přicházejí...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
26.1. DETEKTIVKA: Případ s hubeňourem
Lydie Junková

Motto: Nevěřiž všemu, coť tobě před očima visí (Zapomenuté rčení)

Setkání nesetkání

Jako tak často, opět sem zabrousil , táhlo ho to na tohle místo, až neuvěřitelně…Ale proč neuvěřitelně? Naopak, naprosto logický. Bývalo tu pusto a prázdno, nikdo sem nechodil, nebylo také divu: co by hledal na té úzké stezce, která se osaměle klikatila a místy stěží prodírala mezi stromovím a křovinami, jakoby se chtěla vyhnout tomu, aby někdo šlápnul na její kamenitý, hrbolatý povrch. Stejně se jí to nepodařilo, chuděrce…No vida! Náhle ze své skrýše nečekaně zahlédl jakéhosi vysokého chlápka; pohyboval se tiše jako kočka, jeho světlá bunda se míhala mezi porostem.…Co tu hledá? Mrtvolu už dávno odvezli, určitě velice pozorně hledali stopy, netušili, že žádné nenajdou, dával si setsakramentsky pozor. Že si nepřizvali Interpol, chechtal se pobaven svými nápady. Já jsem chytřejší, než ti rychlokvašení policajti, pomyslel si samolibě. Ale co tady teď tenhle pohledává? Přece jen se vtírala ta otázka, spíše rozpačitá, než znepokojivá.
Pozoroval ho ze své skrýše mezi balvany, neobyčejně důmyslné, dalo se sem vlézt jenom seshora, z cestičky
na nenápadném kopci ; byla, napůl zarostlém trávou.
Podle staré legendy tudy chodívali pašeráci, ale bůhví.
Bůhví, čí kroky tady kopíruji, po jak dlouhé době, přemítal….Z ničeho nic pocítil jakési uspokojení, pašeráci - to byla přece kasta, možná i hrdinové… Připomnělo mu to Carmen, div si nezapískal nahlas tu známou, líbivou melodii.

Ale najednou bylo po všem. Najednou se opět vynořila světlá bunda, vězel v ní vězel štíhlý člověk se snědým obličejem. Vlastně to byl docela pohledný chlápek, asi
tak třicátník, pokud se na tu vzdálenost dalo usoudit.. Vůbec nevyhlížel jako policajt - a byl to vůbec nějaký
slídil? Možná soukromý detektiv. Ale proč soukromý? Zaváhal. Co když je to nakonec přece jen nenápadný kriminalista? Jenže - co by tu ještě hledal?
Nepříjemné otázky, lezly mu pod košilí , po celém těle, až mu naskočila husí kůže. Ale co blázním, pomyslel si , to bude tím - no snad ne špatným svědomím!
Konečně zmizel ten otrava za ohybem stezky, která se klikatila dolů k vesnici., asi si tudy jenom krátil cestu, tak to bude.Zbytečně se plaším, uklidňoval se, ale moc mu to nešlo.
Ticho, žádné zvuky, bundu už seshora neviděl.
Opatrně se podepřel hubenýma rukama, síly v nich měl dost, vysoukal se nad balvany, se zafuněním se potom vyšplhal k nejbližšímu výstupku a lezl po hrbolaté skalní stěně vzhůru.
Netušil, že světlá bunda ho při tom pozoruje zpoza kmenu mohutné borovice, že ho dalekohledem sleduj

í pozorné oči; kdyby do nich byl pohlédl, určitě by ho
zamrazilo.
To jsou ale už čistě akademické úvahy, které napadnou jen zvlášť pozorného čtenáře…

Kriminálka.

"Nestačil jsem toho hubeňoura pochopitelně oběhnout, takže vůbec nevím kam tak najednou zmizel," přiznal poručík Gall.
"Viktore, víš aspoň , jak vypadal - kromě toho, že byl
hubený? Zatím to působí dojmem příběhu vycucaného z prstu - pro nějaký značně pokleslý bulvární plátek. Nebo jako výtvor - promiň - trošinku narušeného mozku. " Kapitán Doubek odložil dýmku do popelníku a zhoupl se nebezpečně dozadu na židli. Byla to jeho oblíbená pozice, vyjadřující názorně velice silné pochybnosti..
"Viděl jsem pouze placatou čepici neurčitelné barvy, s kšiltem, který mu zakrýval obličej. A tu hubenou, jakoby přihrblou figuru."
"Já ti vždycky říkám, abys bral s sebou Vlastíka, ale copak ty si dáš říct?"
"Snad si nemyslíš, že by za ním byl stačil vylézt na tu skálu?
"Jakpak to víš, že ne?" Statný, poněkud obtloustlý muž se zvedl ze židle vedle trezoru. "Ty mě podceňuješ, to říkám pořád!" bručel dobrácky.
"Právě!" podotkl vážně kapitán a zhoupl se s židlí

zpátky na zem.
"To by nestačil ani kvalifikovaný sportovec!" zasmál se. Viktor Gall. "Vlastíku, když si tě představím, jak se sápeš nahoru…"

Dál se v té nepochybně podnětné debatě nedostali, někdo zaklepal a na prahu se objevil uniformovaný mladík.
"Přišel anonym!" hlásil horlivě. Poněkud pomačkanou obálku podal poručíkovi.
"Jak to, že je to otevřené?" zeptal se přísně kapitán Doubek.
"Prosím, ono to přišlo šéfovi!" mladík mrkl významně ke stropu a kvapně zmizel za dveřmi.

"No to si poslechněte!" řekl Viktor Gall. "Někdo nám oznamuje, že ví, kde zabili tu ženskou, a dále, že nám to prodá za půl milionu… Není jasné, jestli v korunách. Nebo nějaké lákavější měně. Takže pokrok je nezadržitelný."
"Bodejť ne, když média chrlí hlavně samé nehorázné senzace,""mínil kapitán Doubek. "Máne mu to shodit z letadla? "
"Tak moderně to zas nevyhlíží! Je to psané na nezvyklém psacím stroji, připomíná mi dědečkovu starou mašinu."
"To si žádá experta," přidal se podporučík Křížek rozvážně
Expert, menší, nenápadný muž s brejličkami, za kterými
čile rejdily zvídavé oči, neměl zřejmě se zadaným úkolem pražádné větší problémy. Objevil se zanedlouho s posudkem, který byl pro laiky sotva srozumitelnější, než klínové písmo.
"Nemůžeš nám to sdělit nějak stručně,Oldo?"požádal ho poručík, poněkud nesvůj.
Expert na něj pohlédl s despektem, který se ani nepokoušel zakrývat.
"Já vím, že je to pro vás - poněkud složité,"odvětil,
jako by mluvil s frekventantem pomocné školy. "Je to stará mašina, z první republiky, značky -"
"Z první republiky?" opakoval nevěřícně podporučík Křížek."Ale s kým to potom máme co do činění?" vrtěl hlavou.
"Tu značku máte uvedenou v posudku, to snad dokážete přečíst.Ovšem - k čemu vám to bude, tož to nevím," dodal expert a drobnými krůčky vyhopkal ze dveří.

"Také ten vyděrač může chtít, abychom mu to shodili z balónu," řekl rozzlobeně poručík, kterému expert zůstal ležet v žaludku.
"Nechej toho žertování, Viktore," začal kapitán, ale řeč mu přerušil telefon. Zvedl sluchátko a chvilku poslouchal. "No tak vida, ten staromódní mizera tuší naši nejistotu," řekl, sotva zavěsil. "Další pokyny nám sdělí zítra."
"Jak ví, kam má volat?" napadlo Křížka.
Záhady, ovládané zlomyslnou náhodou, která tak často
komplikuje naše úsudky,,, A troufne si bezostyšně i na kriminálku
"Co vlastně víme?" uvažoval kapitán Doubek.
"Nenapadá mě jakákoli přijatelná hypotéza," odvětil poručík Gall, "anebo mě jich napadá tolik, že vlastně žádná."
"Není snad pravděpodobnější, že ten hubeňour nemá se smrtí té ženy co dělat?" ozval se Křížek. "Byl svědkem vraždy a teď si chce na stará kolena přilepšit."
"To mi na té záležitosti ale vůbec nesedí! "Je v ní totiž cosi patetického…" uvažoval s podivným výrazem ve tváři Viktor Gall. "Už jenom ta stará mašina!"
"Mohl si ji přece půjčit. A přestaň se tvářit jako kněz z Delfské věštírny!"
"Tam nebyli mužští, ale kněžky, které na tom posvátném místě vdechovaly omamné páry a potom
sdělovaly věštby, které se daly vyložit na vícero způsobů."
"Ženy jsou rafinované! Často člověk neví, co chtějí !"
"Ony třeba také ne!" zasmál se poručík Gall. Najednou vypadal už docela normálně.
"Proč ten chlap nepíše na počítači?" podotkl kapitán Doubek.
"Třeba žádný nemá!"
"Propána, to je pořád kolem dokola! Úplně z toho zpitomíme!"zasmál se podporučík Křížek,
Procítěně vzdychl. "Ono zpitomět vlastně nedá takovou námahu, alespoň někomu, ne?"
"S tím pravděpodobně počítal. Není to určitě hloupý člověk. Ale působí na mne jaksi - starožitně!" mínil poručík Gall.
"Ještě tohle," zabručel kapitán. "Ale možná, že ses trefil!"
"V téhle záležitosti je cosi - dramatického - lépe řečeno přímo patetického… Už jen ta prastará mašina z první republiky!"
"Mohl si ji přece vypůjčit!"
"Proč vlastně nepíše na počítači?"
"Je tak rafinovaný ? Chce,abychom propadli falešné představě, že je starý, nemoderní chudák?"
Otázka za otázkou ,jedna neplodnější, než druhá, jalový ping-pong dohadů; nic alespoň trochu rozumného z něj nevzešlo.
Seděli na svých oblíbených místech, kapitán Doubek se houpal u stolu, Křížek dřepěl na židli vedle trezoru, Viktor Gall posedával na parapetu u okna. A společně mlčeli.
Tíživou, nesnesitelnou prázdnotu přetrhl tentokrát milosrdný telefon.
"Ty prachy mi připravte na pátek večer!" sekl strohý hlas. "Já se ještě ozvu."
"Co je vlastně dneska?" Vlastimil Křížek nešetrně bouchl sluchátkem.
" Dneska je středa. A na kdy je chce?" zeptal se netrpělivě poručík.
"Na pátek!"
"To se zřejmě dovíme, kam je mámě dát!" bručel kapitán
"V každém případě zjistíme, odkud volá."
Poručík Gall otevřel ústa, ale zase je sklapl. Nezdál se být přesvědčen,m že všechny technické vymoženosti jsou s to odhalit pozici volajícího.

Měl pravdu. V pátek o půl osmé, kdy otráveně hlídali telefon, ozval se sípavý hlas. "Máte připraveny peníze?"
"To víte, že máme, my si nějaké zbytečné nesnáze nemůžeme dovolit!" natahoval odpověď poručík Gall.
"Nemusíte to tak protahovat!" sekl hlas. "Peníze si vyzvednu v neděli, ještě vám dám na vědomí, jak."
"Ten dědek volá z budky, nebo mu pod oknem jela hřmotící tramvaj..Na to dám krk."
"Šetři si ho!" namítl kapitán, poslouchaje na vedlejší přípojce. "A poslechni si to znovu: nepřipomíná ti ten hluk spíš drnčící ledničku - nebo tak něco? "
"Namouduši!" přidal se Vlastimil Křížek. "My jsme měli doma starou ochlazovačku a ta hrkala úplně stejně!"
Konečně něco, do čeho se mohli zakousnout.
Respektive - konečně si pošmákla technika.

"Ten barák stojí na kraji města, vedle takové velké, honosné vily," hlásili.
Na udaném místě stál zchátralý domek, vila obklopená cizokrajnými keři byla dvoupatrová, její první patro s rozsvícenými okny bylo zhruba tak vysoko, jako podkroví sousední barabizny.
Na prahu stál hubený, nahrblý stařík,
"Můžeme dál?" zeptal se velice mírně kapitán Doubek
Hubeňour mlčky otevřel.vrzající dveře.
"Mohli bychom se podívat na vaši ledničku?" .
"K čemu vám to bude?" zaskuhral stařec. Náhle mu to ale došlo. Skoro se skácel na rozvrzanou židli, která hlasitě zaprotestovala.
"Takový blahobyt hned před nosem je skličující, že ano?" zeptal se poručík Gall.
"Pánbůh by je měl potrestat! Místo toho - Musíte mě dát zavřít?"

"Všiml sis, že měl slzy v očích?" zeptal se Křížek, když znovu nasedli do vozu. "Já jsem měl strach, že mi políbí ruku!"
"Je mu devadesát, zač by měl být trestaný?" odtušil kapitán Doubek. "Nic neukradl, nikoho nepoškodil - ačkoliv měl možná měl v úmyslu: udělat tomu zbohatlíkovi ostudu…"
"To bych už věděl o lepších kandidátech na zavření!" vmísil se rozzlobeně poručík Gall. "Leč to by nám
nestačila vězení."
"Takoví se tam nedostanou, přece si navzájem kryjí záda
Začínám chápat toho stařičkého hubeňoura - jak ho to štvalo.Mimochodem, za první republiky byl nějakým kontrolorem. Ty dnešní poměry mu musí připadat jako konec slušného světa."




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku