Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.1.2004
Svátek má Ingrid




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Soustružník Karel Božoň z Vítkovic stojí osm miliońů korun
 >ARCHITEKTURA: Plečnikův žák Karel Řepa
 >INTERNET: Na světě vládnou schizofrenní a hrabiví tučňáci aneb kauza Napal tučňáka.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak prošel táta Osvětimí
 >NÁZOR: Čipy mají hlídat pacienty i lékaře
 >EKONOMIKA: Americkým akciím se dolů moc "nechce"
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 7 : jazyk, rasa, příroda
 >PENÍZE: Investovat už lze i na poště
 >MEJLEM: Vtip
 >HISTORIE: Vouziers a Terron 1918
 >DETEKTIVKA: Případ s hubeňourem
 >FEJETON: O svůdnosti
 >SPOLEČNOST: Kdo vymyslel válku?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak ti mladí vlastně mluví?
 >PSÍ PŘÍHODY: Aféra s koblihou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
27.1. SVĚT: Nakřáplé filipíny 7 : jazyk, rasa, příroda
Ota Ulč

Na Filipínách úřední řečí bývala španělština a byl jsem překvapen, jak pramálo jí tam zůstalo. Neslyšel jsem ji v rádiu, na ulici, neviděl jsem ji na plakátu. Ustoupila na latifundie a podrželi si ji lidé starší a noblesní.
Zatímco Španělé se zasloužili o vznik jediné křesťanské země v Asii, Američanům nutno přičíst zásluhu, že angličtinu ostrovanům nezošklivili. Rozhlédněme se po světě, co se stalo s jazyky bývalých koloniálních pánů: ve východní Africe začíná převládat swahili, v Indii hindi, jemuž víc než polovina země nerozumí. Dochází také k ekonomickým a dalším ztrátám. Když se například na univerzitách zruší anglické učebnice a nelze je ničím v domorodém jazyce nahradit, vzdělávání vypadá všelijak. V Bombaji, kdysi nejbritštější metropoli impéria, jsem se ptal pěti dopravních strážníků na cestu a ani jeden neznal slovo anglicky. Dochází k jazykovým rebeliím a mnoho účastníků bývá k smrti udupáno. Tedy cena za národní hrdost, za nelásku ke koloniální minulosti.
Na rozdíl od valné většiny zemí třetího světa, Filipíny dosáhly chválihodně vysoké gramotnosti svého lidu: 95,9% mužů i žen. Oficiální jazyky tam jsou dva - angličtina a tagalog, teď zvané pilipino. Mládež od první třídy základní školy se seznamuje s angličtinou. Ta umožní dorozumění domorodcům, jejichž lokální řeči a 87 dialektů tohoto roztroušeného archipelaga se notně liší.
Pilipino aspiruje stát se jednoho dne jazykem univerzálním. "Dobré ráno" se řekne MAGANDANG UMAGA PO, ale pokud nechcete toto celé dobrejtro vyslovovat, postačí pozdrav MABUHAY, který jako swahilské JAMBO v Africe je "all purpose greeting" - hodí se ke každé příležitosti. Přistoupí-li k vám někdo se slovy MABUHAY a SIGARILYO, domáhá se cigarety; řekne-li PERA, tak chce vaše peníze. A pokračuje-li ISA - DALAWA - TATLO, prozrazuje netrpělivost, neboť pravil "jedna - dva - tři". Dále jsem se naučil ARAT - LIMA - ANIM - PITO, tedy čtyři až sedm, takže být trpaslíků osm, byl bych ztracen.
Španělské sémě se do řeči tagalog rovněž dostalo. Na příklad fráze "jak se vede" začíná slovem KUMUSTA (como esta).
Zapnutím rádia či televize chvála kulturního a civilizačního amalgamu Orientu a Occidentu přestane být zasloužená. Několikrát jsem točil knoflíky a dělal si poznámky. Z deseti programů je průměrně devět v angličtině, jeden v pilipino, žádný ve španělštině. Naprostou většinu tvoří tupá západní muzika. Nevyvinuté Filipíny jsou převyvinutá filmová velmoc a její produkty předvádějí po hollywoodsku prezentované hodnoty západního života, které jsou nereálné pro požitníka konzumní společnosti, natož pro chudáka na archipelagu. Filipínský nacionalistický kritik osočil herečku Julii Andrews, tuto cudnou Mary Poppins, navíc z Velké Británie, že je nástrojem ideologické diverze.
Ve filipínském filmu krasavice nebude mít rysy příliš filipínsko-malajské. Bude spíš do běla, s Evropou míšená, po našem. Cokoliv blond se zdá být estetickou i erotickou předností.
Americké uniformy už od doby Pearl Harboru zapustily v asijských klínech přemnohé úrodné sémě. Troufám si generalizovat, že kdekoliv zploditelem byl a je černoch, porozen bude pária, všeobecně opovrhovaný bastard. A jestliže jsou separátní bary pro černé a bílé vojáky, od Bangkoku po Angeles, což je město u gigantické,nyní již doslouživší letecké základny Clarke Air Base na Filipínách, přičítejme takovou preferenci domorodcům a ne armádě. V černošských nevěstincích pracují prostitutky, které v bílých bordelech již dopracovaly.
Asiaté ovšem rozhořčeně popřou obvinění z jakéhokoliv rasismu. Nejsou rasisté, jsou toliko "color conscious", tedy citliví na barvu. (V Indii jsem se za dost absurdních okolností stal členem poroty při volbě královny krásy ve státě Himachal Pradesh. Kandidátky, vesměs autentické krasavice, a vybral jsem tu nejvíc oslňující. Jenže většina poroty hlasovala pro osůbku zcela nezajímavou, s tuctovou tváří, ale s jednou předností - byla totiž bledá. Pravidelně jsem v indických novinách četl nabídky k sňatku se vzdělanou pannou "with pale complexion".)
Americká letecká báze Clarke a námořnická v Subic Bay, zdroje obživy mnoha domorodců, začaly vadit některým politikům, buď příliš nacionalistickým nebo lačným. Jednání o prodloužení nájmu a zejména o jeho zvýšení se vlekla, trpělivost Američanů vyprchávala, přijatelné řešení v nedohlednu, až do okamžiku, kdy vypomohla příroda. To pak byl pádný důvod k permanentnímu odchodu. V červnu 1991 totiž v nedaleké vzdálenosti vybuchla sopka Pinatupo. Šest století dřímala, poklidně pochrupávala, a najednou přemnoha miliony tun vychrleného materiálu, jemuž seismologové říkají lahar, pokryla stovky kilometrů úrodné půdy. Z domovů vypudila víc než milion lidí, vznikla mrtvá šedivá poušť , a spoušť bude podle odhadu odborníků pokračovat po celé roky, ne-li desetiletí, dál pohlcovat, ničit rostoucí počet vesnic a měst. Nánosy materiálu - písku, lehoučkých oblázků, porézních balvanů z hlouby jícnu sopky - do výše 10 až 30 metrů. Každý podzim se dostavivší monzún to smíchá a jako z mixéru betonu se miliony kubíků spouště valí až čtyřiceti kilometrovou rychlostí v hodině, blokují řeky, působí záplavy. V říjnu 1995 za pouhé čtyři hodiny tento lahar pohřbil město Bacolor s původním počtem 65.000 obyvatel. Vyčnívá teď již jen pár střech kdysi vysokých budov.
Tím směrem tedy raději nepojedeme. Plánujeme program na další dny a uplatňujeme metodu eliminační. Doporučeny nám jsou Pagsanjan Falls, vodopády s divokou řekou, že zkušení navigátoři nás svezou, do smrti na to nezapomeneme. Děkuji, od toho máme doma Snake River. Na Hadí řece ve Skalistých horách se lze podobně vyřádit. Za nepozoruhodným městem Legaspi, k němuž se vlak z Manily dobelhá za 12 hodin, trůní vulkán Mayon, 8.000 stop vysoký, údajně nejsymetričtější sopka na světě. V roce 1814 zavalila město Cagsawa, že z něj čouhá jen špice kostela. Také tam nepojedeme, pár Fudžijam z minulosti nám stačí.
Zajeli jsme k zajímavému útvaru Tagaytay Ridge, k němuž jsme se vypravili se vším příbuzenstvem, takže nás bylo víc než tucet. Náhorní stěna, asi 700 metrů vysoká, skýtala pohled dolů na kráter v kráteru, ostrov v jezeře na ostrově v jezeru. Je to poněkud dýmající vulkán, posazený do jezera Taal, což je vlastně zatopený kráter. Pronásledovali nás prodavači ovoce a urazil jsem jednu tetu dotazem, proč se handrkuje o ceny. Vždyť ten chudák chtěl za dva tucty banánů jedno peso, tedy půl amerického halíře za banán. Cestou u každé vesnice a i mimo vesnici byly zátarasy, silniční kontrola, policista, klímající v budce. Prý pídí po pašerácích a komunistech. O teroristech tam na Luzonu se ještě příliš nemluvilo.
K O N E C
Z připravované knihy"Klokánie,obtížné sousedství,lovci lebek,moderní teroristé"




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku