Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.1.2004
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Přehmaty ministra Mlynáře
 >MROŽOVINY: Pohled do kuchyně U.S. Navy
 >POLITIKA: Daňová přiznání rovných a rovnějších
 >FEMINISMUS: Je sameček extravagancí přírody?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Senzace sezóny - zamrzlá Vltava!
 >PSÍ PŘÍHODY: Útok těžké kavalérie
 >FEJETON: Bratři Zemanové a major Mašín...
 >SVĚT: Preventivní války
 >KOMENTÁŘ: Hledání pravdy
 >GLOSA: Schizofrennost ODS
 >VRAZI ZVÍŘAT: Lidový dobytek s kulovnicí
 >NÁZOR: Strýček Sam
 >EKONOMIKA: Koruna by dále neměla oslabovat
 >Peníze: Leasing v AAA Auto: váhání se vyplácí
 >FEJETON: Soustružník Karel Božoň z Vítkovic stojí osm miliońů korun

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
28.1. PSÍ PŘÍHODY: Útok těžké kavalérie
Ondřej Neff

Ano, musím připustit, že z Barta, té legrační srstnaté koule, může jít strach. Obvykle si to nepřipouštím. Vidím ho denně, v podstatě od rána do večera. Je součástí mého světa a já jsem součástí jeho světa. Máme k sobě tolik vazeb, že o nich ani nevíme. Podstatu si pak uvědomí člověk jen ve zvláštní situaci.

Včera večer jsem se zdržel u počítače a Sněhová Vločka šla na procházku se psy sama, s Bartem a Šogo. Prošla kolem stadionu Sokola a kolem Mövenpicku až dozadu, na starou Mrázovku. Já zatím dokončil práci, oblékl jsem se a vyrazil za nimi.

Byla noc, sníh zářil ve světle pouličních lamp, ze stínů v křovinách na mne koukala strašidla. Po Vločce a psech ani vidu, ani slechu. Takto jsem došel až k zadní části zahrádkářské kolonie, která leží pod pozemkem hotelu. Teprve tam jsem zaslechl Vločku, něco říkala psům, pak si mě všimla a řekla:
"Podívej, Barte, kdo to přišel!"
V tu chvíli jsem spatřil v přítmí lesa zarostlého křovinami černé těleso rotvajlera. Pes strnul a díval se na mne. Dělilo nás tak asi osmdesát metrů. Pak se rozběhl přímo ke mně.
To je ale fofr! Vzpomněl jsem si, kolikrát jsem viděl ve filmu scénu, kdy někdo prchá před psem - a uteče mu. Směšná představa! Bar se ke mně řítil a skutečně mě nenapadá méně banální příměr, než je dělová koule. Nejsem si jist, že mě poznal dřív, než na vzdálenost nějakých dvacet, možná deset metrů. Ne, samozřejmě jsem se nebál, ale dovedu si představit, že kdybych byl cizí, navíc kdybych měl zlý úmysl, pak asi bych se...

No tak, Barte, neporaz mě a nech se podrbat za ušima!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku