Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.1.2004
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Přehmaty ministra Mlynáře
 >MROŽOVINY: Pohled do kuchyně U.S. Navy
 >POLITIKA: Daňová přiznání rovných a rovnějších
 >FEMINISMUS: Je sameček extravagancí přírody?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Senzace sezóny - zamrzlá Vltava!
 >PSÍ PŘÍHODY: Útok těžké kavalérie
 >FEJETON: Bratři Zemanové a major Mašín...
 >SVĚT: Preventivní války
 >KOMENTÁŘ: Hledání pravdy
 >GLOSA: Schizofrennost ODS
 >VRAZI ZVÍŘAT: Lidový dobytek s kulovnicí
 >NÁZOR: Strýček Sam
 >EKONOMIKA: Koruna by dále neměla oslabovat
 >Peníze: Leasing v AAA Auto: váhání se vyplácí
 >FEJETON: Soustružník Karel Božoň z Vítkovic stojí osm miliońů korun

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
28.1. GLOSA: Schizofrennost ODS
František Vízek


Ke státu má ódéesácka pravice poněkud schizofrenní postoj. Když se jí to hodí, dokáže i z bláta "uplácat" evropského nepřítele a svádět s ním "jménem republiky" hrdinné souboje o náš stát, o naši českou suverenitu, samostatnost, národní zájmy a občanskou svobodu. Z jejich slov a činů nabývá člověk dojem, že svatý boj s neexistujícím superstátem je prioritou priorit, že na naše české poctivé lipové dveře buší hrozby všeho druhu, že Evropa formuje čtyři desetiletí projekt, který má jeho aktéry dohnat div ne ke ztrátě svéprávnosti, k bídě, k pláči a ke skřípění zubů. Jako by se celá unijní patnáctka domluvila a shodla na jediném: jak škádlit, dusit, ždímat a šikanovat malé a spravedlivé Česko.

Jakmile ale naše pravá pravice zavětří stranický prospěch, zapomene na obranu státu, rychle přehodí výhybku a obratem z něj dělá úhlavního nepřítele všeho a všech. Nepapouškuje sice známou marx-leninskou tezi o jeho odumírání, ale k balancování na hranici funkčnosti jej silně tlačí. Stát je v jejich podání prevítem, který obtěžuje, je neschopný, slabý, div ne zbytečný, protože neumí, brzdí, brání v rozletu, vměšuje se, čmuchá a škodí a škodí. Útočí na svobodu jedince, navíc je nekalým vlastníkem a ještě horším zaměstnavatelem.

Běžný občan je tak politiky prostřednictvím médií svědkem nekonečného křížového výslechu, který na lavici obžalovaných opakovaně podstupuje - stát: Proč sužuje lidi daněmi, proč uráží různé subjekty kontrolami ? Proč brání schopným stát se všehoschopnými ? Proč transformaci spojuje s regulacemi a privatizaci dokonce s právem ? Proč nevěří podnikatelům, že jsou machří - byť sedm osm let ve ztrátě - a chce i po nich daně ve výši nehorázných sedmi set měsíčně ? Proč stát podlamuje spontánní iniciativu občanů zaváděním povinných bezhotovostních plateb, když bankovky máme tak krásné ? Proč míní hlídat toky peněz v bankách, dluhy osob a podniků, hospodaření pojišťoven a čmuchat v nich a čmuchat ? Proč podnikatelům ubírá kyslík jednou kolkováním, podruhé hygienickými a jinými zákazy a příkazy, potřetí zbytečnými registračními pokladnami a dokonce ponižujícím majetkovým přiznáním ? Copak stát nevnímá, jak v devadesátých letech neviditelná ruka trhu jasně prokázala, že umí ukázat cestu a po ní neomylně a neúplatně vést ? Také oddělit zrno od plev a učinit nás šťastnými ? Proč český stát nepostřehl, že v Česku co Čech - to poctivec ?

Jednomu nerozumím: Proč si tak škodlivý institut - STÁT - tolik lidských společenství na zeměkouli vůbec zřídilo? Proč si jej celá staletí lidé pěstují a hýčkají, když všem a všemu tolik škodí ? Nebo tím lotrem nad lotry je jenom ten náš ? A život v něm jedna velká bolest ? Neměl by proto rezignovat na svoje legitimní role, aby bylo líp ? To nám chtějí vsugerovat ti, kteří stát chrání a demontují zároveň ? Máme jim dopřát sluchu ?

František Vízek




Další články tohoto autora:
František Vízek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku