Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.1.2004
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Přehmaty ministra Mlynáře
 >MROŽOVINY: Pohled do kuchyně U.S. Navy
 >POLITIKA: Daňová přiznání rovných a rovnějších
 >FEMINISMUS: Je sameček extravagancí přírody?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Senzace sezóny - zamrzlá Vltava!
 >PSÍ PŘÍHODY: Útok těžké kavalérie
 >FEJETON: Bratři Zemanové a major Mašín...
 >SVĚT: Preventivní války
 >KOMENTÁŘ: Hledání pravdy
 >GLOSA: Schizofrennost ODS
 >VRAZI ZVÍŘAT: Lidový dobytek s kulovnicí
 >NÁZOR: Strýček Sam
 >EKONOMIKA: Koruna by dále neměla oslabovat
 >Peníze: Leasing v AAA Auto: váhání se vyplácí
 >FEJETON: Soustružník Karel Božoň z Vítkovic stojí osm miliońů korun

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
28.1. FEJETON: Bratři Zemanové a major Mašín...
Michal Matoušek

... nebo jsem snad v názvu něco popletl? Nemá to být obráceně? Vyznáme se v tom ještě? Mám čím dál silnější obavu, že ne. TV Prima začala vysílat Třicet případů majora Zemana – a velcí ochránci národní čistoty rozhoupávají zvony a bijí na poplach. Aby nás před něčím ochránili? Ne. Aby byli na té zvonici dobře vidět.

Při posledním uvedení seriálu se vždy po odvysílání dílu zformovala vysvětlující kohorta, která věcný obsah dílu “uváděla na pravou míru”, a docházelo tam k příhodám, jež se skvěly kouzlem nechtěného. Po dílu, inspirovaném prý příběhem bratří Mašínů, stařeček z Konfederace politických vězňů se vší vážností tvrdil, že jejich vraždy je třeba chápat jako akt sebeobrany; přece kdyby nezabíjeli, zůstali by proti bratrům svědkové. Ani pořádně nešlo se stařečkovi posmívat, tak byl bezmocný. – Dovedeme pochopit hořkost politických vězňů: bez viny na léta v žaláři, poničené životy, a ještě se jim dnes jejich bývalí trýznitelé vlastně smějí do tváře. Ale nechápeme, proč političtí vězňové zkoušejí v televizi obhájit neobhajitelné a nezviditelní se jinak: třeba tím, že se v plném počtu sejdou na Václavském náměstí a budou všem říkat: “Jsme vaše špatné svědomí, co s námi provedete?”

Objevují se i jiní mediální veleduchové. Monika Elšíková v MF Dnes hlásá, že by Mašínové měli dostat řád. Jan Šícha v Literárních novinách jmenuje (v té souvislosti proč? kvůli zviditelnění přece!) Moniku Elšíkovou jako jednu z nejmladších (a my trochu kysele dodáváme, že i posledních) signatářek Charty 77. A s jejím požadavkem se ztotožňuje; bratři Mašínové prý zahájili občanskou válku. Ta válka si však nenašla další vhodné občany, protože my všichni ostatní jsme posranci posraní. Kdyby jich bylo několik tisíc, jak jinak by se na ně vzpomínalo?! ptá se Jan Šícha. – Jaké kdyby, pane Šícho? Historie nezná žádné kdyby. Historie také nemá ráda srovnání (protože jsou pokaždé zavádějící), přesto se jednoho srovnání dopustím: před časem kdesi v Čechách stavěla hlídka myslivců auto s pytláky. Pytláci neuposlechli, hlídce ujížděli a jeden myslivec v zoufalství nad tou arogantní škodnou vystřelil. A zabil. Je hnusné vystřelit po autě plném lidí, a zrovna tak je hnusné chtít “upravovat stavy zvěře”, když jí celou zimu nevozím do krmelce seno... brát do ruky zbraň, pane Šícho, je pokaždé spojeno s převelikým rizikem, že to, co s ní uděláte, bude hnusné.

Já nerad přiznávám, že si na věc Mašínů neumím najít úplně jednoznačný názor. Větší sílu má pochopitelně dojem, že šlo o kriminální čin. Úspěch kriminálního jednání bratří Mašínů čin neospravedlňuje; jen zamezil jeho potrestání. – Předpokládám ovšem, že nikdo nežádá zrovna od publicisty, aby jeho slovo v té věci bylo konečné! K tomu snad máme fundované právníky a historiky. Publicista navíc cítí, že v té věci konečné slovo nalezeno být nemá, protože je velice snadné se na ní donekonečna zviditelňovat, právě tak jako třeba na majoru Zemanovi nebo na čtyřiceti letech vlády komunismu v naší zemi. Vzpomínám na jednoho pražského obvodního prokurátora (dnes patří mezi výkvět pražské advokacie), který v začátku devadesátých let ohromil veřejnost prohlášením, že činnost komunistické strany bude klasifikovat a stíhat podle trestního řádu. – Někteří pociťovali oprávněné obavy, někteří oprávněné rozpaky a někteří si vše vysvětlovali jako ventilaci zklamání z nemožnosti účtovat s minulostí tak, jak by zasluhovala. Jen málokoho napadlo, oč nejspíš doopravdy šlo: o pokus (jak je vidět, dost úspěšný) odstartovat vlastní zářivou kariéru.

Tak to chodí, řekl by Kurt Vonnegut. Pokud mohu soudit, spisovatel Beneš (NP 17.1.) není přehnaně dotčen ani opětovným vysíláním seriálu o majoru Zemanovi, ani údajnou difamací vlastní osoby, plynoucí z téhož. Spisovatel Beneš si velice dobře uvědomuje, že i reklama takzvaná negativní je reklama účinná, a hodlá ze situace vytřískat, co se dá; způsob uvedení seriálu v televizi Prima jej tentokrát dostatečně nezviditelní, takže spisovatel tvrdí muziku oznámením “trestného činu”. Totiž jestli bylo oznámení zveřejněné v NP skutečně odesláno – mohlo být také sepsáno jen kvůli zveřejnění.

Spisovatel Beneš by si měl uvědomit, že jeho pověsti spisovatele daleko více ubližuje nízká stylistická a hlavně pravopisná úroveň jeho textů (snadno a rád prokáži) než další opakování Třiceti případů. – Je samozřejmě pravda (jak říká jedna bystřejší námitka na ohlasech k Benešovu oznámení), že kupříkladu v Německu se dnes nevysílají seriály o příkladných gestapácích, přestože i mezi nimi se určitě našli velmi šikovní kriminalisté. Na druhou stranu nevím nic o tom (třeba mne nějaký fundovaný filmový historik poopraví), že by tam kdy byl úplně zakázán dvoudílný olympijský dokument Leni Riefenstahlové Přehlídka národů/Oslava krásy, což je při vší formální virtuozitě tendenční nacistické svinstvo. Nebo třeba v Americe film Davida Warka Griffitha Zrození národa, což je zase pozoruhodné svinstvo rasistické.

Možná předčasně jsme si mysleli, že praxe umlčování a zakazování se za všechna předchozí léta zdiskreditovala natolik, že ji nikdo nebude žádat zpět. – Navíc jen opravdu málokdo se může cítit dotčen právě majorem Zemanem; seriál je téměř výhradně vnímán jako groteska a své tvůrce i myšlenku, jež ho zrodila, především zesměšňuje… možná přesnější je říct: humorně ilustruje. Ale na boji proti seriálu se dají nasekat viditelné body, na bratrech se dají nasekat viditelné body; o nic jiného než o viditelné body už nám nejde? Bratři Zemanové a major Mašín jsou prostě konjunkturální témata, která na požádání slouží přítomnému okamžiku – a za pár dní už mu budou sloužit témata zcela jiná.




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku