Nikoli Herkules, ale pes, konkrétně Bart, se někdy ocitá před těžkým, přetěžkým rozhodnutím. Tak například včera: večer jsem musel ještě pracovat. Přišla Sněhová Vločka se Šogo, aby Barta vyzvedla a vzala ho na procházku. Vyprovodil jsem Barta k vrátkům. Byl nadšený! Procházka je na jeho žebříčku hodnot na vysokém stupni - hned za rvačkou, avšak před žrádlem.

Vyběhl z vrátek a spolu s Vločkou a Šogo odcházel. Jenže pak se otočil a utíkal k vrátkům - za mnou. Rotvajleři jsou velmi věrní psi a pána hned tak neopouštějí!

Takto pendloval mezi mnou a Vločkou nejmíň třikrát.
Muselo jím lomcovat mocné pnutí. Procházka, jdu na procházku, jásalo to v něm - a utíkal za Vločkou. Pán, chci k pánovi - a utíkal zpátky za mnou.

Procházka zvítězila. Mohl jsem se v klidu vrátit k práci. Jenže pak jsem se ocitl na rozcestí - mám se pytlíkovat tady s tím písáním, anebo mám jít ven, do zasněžené noční přírody, za dvounohou kamarádkou a dvěma čtyřnohými kamarády??

Nependloval jsem jako Bart mezi brankou a klávesnicí.
Prostě jsem zapíchnul vidle do hnoje, natáhl na sebe pohory a vyrazil ven, za nimi.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku