Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 30.1.2004
Svátek má Robin




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Odpudivé vlastnosti: závist a podezíravost.
 >POLITIKA: Živnostníci - řeší se důsledek nebo příčina?
 >GLOSA: Kauza Kalášek
 >FEJETON: Temné a svítící vagóny
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Měnová reforma
 >PSÍ PŘÍHODY: Oblíbená zábava
 >ŽIVOT: Reklama s bambulí
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >NÁZOR: Žijeme v policejním státě?
 >NÁZOR: Mazat jména v seznamech StB, či nemazat?
 >SPOLEČNOST: Problémy s americkým vízem
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 8 : do hor k bývalým lovcům lebek
 >PENÍZE: Volný pohyb zboží
 >NÁZOR: Trocký putuje do vyhnanství, aneb jak se trpělo za Cara
 >CHTIP: Nováček v nudistickém klubu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
30.1. FEJETON: Odpudivé vlastnosti: závist a podezíravost.
Milan Pavel

Bylo to někdy v polovině devadesátých let, v zlaté době rozkrádání, provázejícího privatizaci, v době dohodnutých vysokých úvěrů, které nemínil nikdo splácet, takže je za velkozloděje tak jako všechno platíme dodatečně my všichni, v době kdy podezřelá esróčka vyrůstala jako houby po dešti. V novinách s demokratickou a pak i disidentskou tradicí, kdysi pomalu a později stále důsledněji opouštěnou, tak zásadně, že si na ni dnes nevzpomenou už ani čtenáři a tím méně redakce, přečetl jsem si článek o tom jak ohavná, byť velmi rozšířená lidská vlastnost, je závist.

O článku a o jeho načasování jsem si myslel své, nechal jsem se však sdělovacími prostředky všeho druhu vychovávat. Tak jako většina lidí, které znám, považoval jsem nezasloužené bohatství jedněch i nezaviněnou chudobu druhých za cosi nepatřičného. V novinách, v rozhlase a v televizi mne sice přesvědčovali, že osud člověka je výlučně jeho věcí, že máme nyní svobodu, jenže mnozí z nás nejsou pro ni dostatečně zralí a proto jsou začasté chudí a neúspěšní, nezřídka dokonce i kverulantsky zatrpklí. Novodobé bohatství některých našich spoluobčanů je přece výsledkem jejich vyššího vzdělání, snahy a píle, podnikatelské odvahy – a někdy i souběhu všech těchto soudobě požadovaných ctností. Podezírat tyto majetné občany z toho, že se k majetku dostali jakýmsi nekalým způsobem by bylo nepatřičné, kromě jiného také z toho důvodu, že máme přece presumpci neviny. A jestliže závist je odporná lidská vlastnost a dobrý křesťan by ji mohl považovat i za smrtelný hřích, podezíravost není o nic lepší.

Jenomže zbavit se obou těchto nežádoucích vlastností, většinou dost pevně zakořeněných v člověku, není nijak snadné. Přesto jsem se rozhodl, že to zkusím. Nejdříve se zbavím té druhé – podezíravosti.

Trvalo to dlouho, ale nakonec se mi to povedlo.

Poučen nejen zkušenostmi a činností sdělovadel všeho druhu a také projevy některých význačných politiků, nejednou zastávajících vysoké funkce, pochopil jsem konečně presumpci neviny a zbavil jsem se posledních zbytků podezíravosti. Vyrůstají vily v chráněné krajinné oblasti ať už v Praze nebo třeba v Karlových Varech? Nepodezírám místní úřady, že nejsou zkorumpované, a nepodezírám investory že majetky, ukládané zde do nemovitostí, byly získány poctivým způsobem. Zamítli poslanci již po několikáté návrh o přiznání majetku? Nepodezírám je, že je vede něco jiného než snaha utajit co nejdéle prameny zbohatnutí, ať už svého nebo blízkých přátel . Zastávají někteří pražští - a pochopitelně nejen pražští - radní dobře placené funkce v různých společnostech? Nepodezírám je, že zde slouží občanům, ani že jsou tak mimořádně zdatní a výkonní. Nepodezírám je, že je motivuje něco jiného než obyčejná zištnost, lidově zvaná nenažranost. Vytvářejí poslanci a senátoři různé kluby a výbory? Nepochybuji o tom, že je nevede nic jiného, než snaha zvýšit si svůj dosavadní, nijak malý příjem. Vystupují někteří politici jako zastánci pravicové a jiní levicové politiky? Nepodezírám je, že takové rozlišování myslí ve všeobecně zkorumpovaném prostředí vážně.

S podezíravostí to tedy jaksi šlo, ale zbavit se závisti je mnohem obtížnější, může to být dokonce nad lidské síly. Vyžadovalo by to důkladné sebezpytování, ale dovedeme to vůbec? Každý z nás přece vnímá spíše své dobré vlastnosti, záchvěvy ušlechtilosti, projevy soucitu, občasné skutky dobročinnosti.

Přesto, anebo právě proto, kladl jsem si mnohokrát otázku: jsem závistivý?

Upřímná odpověď je jednoznačná: ano, jsem závistivý, byť tak trochu výběrově.

Závidím význačným představitelům tak zvané pravicové oposice jejich bezostyšnou drzost, s níž kritizují zadluženost státu a deficitní rozpočet, jako by to nebyli v první řadě oni, kdo na tu díru v kase v době své vlády zadělali. Kdyby společnost měla k dispozici ty stovky miliard, které nechali rozkrást, nemusela by vláda žádnou „reformu“, na kterou sami měli pár let čas, vymýšlet.

Závidím i konstruktérům a obhájcům očekávané reformy odvahu, s níž se pokoušejí vymačkat chybějící peníze z těch, kdo nic nezavinili, namísto toho, aby se intenzivně snažili obstavit majetky zlodějů a podvodníků. Okradenému příliš nepomůže, když zloději skončí za mřížemi. Se svým bývalým majetkem, někdy i s celoživotními úsporami, se nejspíše už nikdy nesetká.

Závidím ministrovi vnitra jeho dobré nervy, klid, s nímž už tak dlouho snáší zkorumpovanost v řadách policie. Jistěže jsou v této složce vynikající kriminalisté, obětaví lidé, riskující ve své práci zdraví i život, jistěže tu jsou slušní a čestní lidé. Právě proto by nikomu nemělo být jedno, že jsou v naší zemi místa, kde mají zločinci volné pole působnosti a to, kromě jiného, i díky policejní netečnosti nebo dokonce spolupráci.

Závidím některým soudcům, kteří se v současném bludišti zákonů vyznají tak dobře, že mohou úspěšně bojovat proti spravedlnosti. Závidím také některým státním zástupcům, advokátům a znalcům, kteří jim v tom boji úspěšně pomáhají.

Závidím jistému panu poslanci za komunistickou stranu, že se nestydí, v době kdy všichni, také i jeho voliči, musí šetřit, užívat pravidelně leteckou dopravu (pochopitelně ne za svoje, ale za státní peníze), z Prahy do Ostravy. Škoda, že ho na letiště nepřijdou přivítat místní chudí nebo nezaměstnaní, kteří nejspíše nikdy v životě cestování letadlem nepoznají.

Závidím některým vzdělaným a zkušeným úředníkům na různých úrovních, kteří se dovedou, když ucítí velké peníze, proměnit v zkorumpovanou sebranku, pro kterou jsou peníze až na prvním místě a charakter už na posledním.

Závidím zastáncům pragmatismu, pro něž pragmatismus je jen slovo, zastupující pojem „účelová bezzásadovost“. Závidím jim také píli, s níž se snaží své charakterové mrzáctví povýšit na všeobecně platný vzor lidského jednání.

Závidím komunistickým funkcionářům, předstírajícím, že korupce je polistopadovým jevem, zatímco musí vědět, že právě jejich režim korupci všeho druhu, lež a předstírání jakož i zvýhodnění a beztrestnost jedněch na úkor druhých podporoval a pěstoval. Závidím i těm, kteří mají tu odvahu tvářit se jako antikomunisté a přitom nectnosti minulého režimu ochotně převzali a zdárně je rozvíjejí, jen s tím rozdílem, že všemocnost stranické nomenklatury nahradili všemocností majetku.

A nakonec závidím také lidem zbožným a věřícím. Kdybych byl jedním z nich, vyslal bych k nebesům modlitbu: „Závisti všeliké zbav mne ó Pane, neboť já sám, jak vidíš, to nejspíše nedokážu.“




Další články tohoto autora:
Milan Pavel

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku