Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 2.2.2004
Svátek má Nela / Hromnice




  Výběr z vydání
 >USA: Volby v USA…a co bude s Bushem?
 >FEJETON: Falešný svět
 >GLOSA: Komu patří Nova? aneb Když dva dělají totéž
 >POSTŘEH: O kočkách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příhoda tramvajová
 >PSÍ PŘÍHODY: Trosky sněhuláků
 >PENÍZE: Stojí vám za zády kvalitní asistent?
 >NÁZOR: Škodlivé a bezpáteřní ministerstvo školství
 >POLITIKA: Zelení
 >NÁZOR: Americké primárky v pohybu
 >GLOSA: Hlavně ideologicky neumdlévat, uplatnit Čučche!
 >SPOLEČNOST: K holiči? Na Hrad!
 >TÝDEN V TRAPU: Zloděj volá,chyťte zloděje.
 >MÉDIA: Sdělení k poplatkům za příjem televizního signálu u veřejnoprávní televize ČT
 >ŽIVOT: ADSL po česku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
2.2. POSTŘEH: O kočkách
Ivo Rýznar

Že mám rád kočky jsem už kdysi zmiňoval a nebudu se opakovat. Mám ale kamarádku, bývalou spolužačku ze základní školy, která je do koček úplný blázen. Snad mi odpustí ta silná slova, snad tohle poetické ráno nebude číst. Ale myslel jsem to v dobrém. Tahle kamarádka mívala kdysi kocoura Filipa. Byl tak trochu zvláštní, jeho chování nebylo vyloženě kočičí. Byl však hodně nemocný, před časem vypustil i poslední sedmou duši.

Dlouho jsme se s kamarádkou neviděli. Pak se ozvala a já se od ní dozvěděl, že chodívá několikrát do týdne pomáhat do jednoho kočičího útulku. Nikdy jsem v podobném zařízení nebyl, a tak jsem se optal, jestli bych tam nemohl někdy zajít s nimi, že by mne to moc zajímalo. "No, proč ne," opáčila, "jen jestli ti ale nebude vadit ten, řekněme, zápach. Někteří lidé tam vydrží jenom pár minut a pak zběsile prchají. Jo, a taky ti zřejmě načichnou šaty. Aby ti pak nevadilo, že se po tobě budou lidé v tramvaji ohlížet." V duchu jsem si představil všechna negativa, a pak jsem si vzpomněl na zoologickou zahradu. Když jsem snesl pavilon opic nebo starý pavilon kočkovitých šelem, kde jsem to také vydržel, odvětil jsem, že to nějak zvládnu.

Přišli jsme do útulku. Malá přístavba se čtyřmi místnostmi na dvorku mezi činžovními domy. Na dveřích plakát "Netopte koťata", uvnitř židle, válenda, klece, na svislých trubkách ústředního topení kočičí pelíšky, všude dečky, polštářky. A kočky. Na "vůni" jsem si zvykl během několika minut. Předem jsem byl ale upozorněn, abych hned nezkoušel všechny tvorečky hladit. Jsou sice po zdravotní stránce v pořádku, ale někteří jsou údajně velice plaší a mohli by před habánem jako jsem já bezhlavě prchat. Jenomže držet se tohoto ponaučení zkrátka nešlo. Jen co jsem vešel, přihrnuly se některé kočky a začaly se mi otírat o nohy. Nepohladit si je, to snad ani nešlo.

Nechci fušovat paní Kubišové ani panu Srstkovi do řemesla, ale o některých obyvatelích útulku se přesto zmíním. Jako první mne zaujala žíhaná Linda. Moc milá k lidem, ale nemá zrovna v lásce ostatní kočky. Když se podává potrava, musí být u misky sama, ostatní hladovce odhání. Velkým mazlem je mohutný černý kocour Uhlík. Ležel na radiátoru ústředního topení a nechal se ode mne hladit, drbat za ušima a na bříšku. Když jsem na chvíli přestal, přitáhl si packou moji ruku, abych pokračoval. Na témže topení se vedle něj vyhřívala i Lucinka, jinak též madam Uhlíková. Úplným opakem Uhlíka je kocour - plašák, kterému se říká Zrzek. Ležel až u stropu na ventilační rouře a nehodlal to místo opustit. Zajímavá byla i kočička Trixy. Milá a přítulná, ale diabetička. Denně se jí musí píchat inzulín. Někteří tvorečkové byli tak přítulní, až skoro vlezlí. Klidně člověku vyskočili na ramena a nechali se nosit. Mezi nimi kraloval Čičík, přezdívaný Quasimodo. Kamarádka i její dcera si nejvíce oblíbily mohutného Aramise. Byl to nádherný černý kocour s bílou náprsenkou a dlouhými chlupy. Zřejmě po perských předcích. Úmyslně užívám minulého času, neboť v době mé návštěvy si jej odnesli domů noví majitelé. Obě ho téměř obrečely, byl to jejich miláček. A kdo se nejvíce líbil mně? Portos - mourovatý kocour se zelenáma očima.

Když jsem odcházel, pochopil jsem, proč někteří lidé chodí do podobných útulků pomáhat bez jakéhokoli nároku na odměnu...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku