Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 2.2.2004
Svátek má Nela / Hromnice




  Výběr z vydání
 >USA: Volby v USA…a co bude s Bushem?
 >FEJETON: Falešný svět
 >GLOSA: Komu patří Nova? aneb Když dva dělají totéž
 >POSTŘEH: O kočkách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příhoda tramvajová
 >PSÍ PŘÍHODY: Trosky sněhuláků
 >PENÍZE: Stojí vám za zády kvalitní asistent?
 >NÁZOR: Škodlivé a bezpáteřní ministerstvo školství
 >POLITIKA: Zelení
 >NÁZOR: Americké primárky v pohybu
 >GLOSA: Hlavně ideologicky neumdlévat, uplatnit Čučche!
 >SPOLEČNOST: K holiči? Na Hrad!
 >TÝDEN V TRAPU: Zloděj volá,chyťte zloděje.
 >MÉDIA: Sdělení k poplatkům za příjem televizního signálu u veřejnoprávní televize ČT
 >ŽIVOT: ADSL po česku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
2.2. FEJETON: Falešný svět
Petr Kersch

Rodina je základ státu. Od doby T.G.Masaryka toto realistické heslo platí, i když bylo mnohokrát zesměšňováno, i když se někomu zdá, že už neplatí; je přece jiná doba, ve které platí jiné slogany a la nehas, co tě nepálí, ve které hlavním zájmem jednotlivce jsou "rychlý prachy", "rychlá auta" nebo "rychle zhubnout". Někomu se zdá, že žijeme v době, ve které nestačí jenom něco užitečného umět, něco dobrého vykonávat, něco spravedlivého hájit, něco pěkného vytvářet, nýbrž - jak se praví každé ráno a každý večer z reklamní obrazovky - nastává doba, ve které je nejvyšší čas mít se skvěle, nejlíp, super, být za vodou, nic neřešit, užít si to, narozky, dovčy, brát penzi ještě za mlada, nevázat se a tím pádem být v pohodě.
Mezitím v obci - nezáleží teď na tom, zda ve městě nebo na vesnici - žije většina lidí ve starostech o svou všední budoucnost. Jistě, nejde o nějakou hrozivou bídu (ale případy strádání bychom také našli snadno, stačilo by optat se na sociálce, v Charitě nebo na pracovním úřadě nebo porozhlédnout se okolo sebe). Všednodenní rodinný seznam výdajů je dlouhý, kdoví, zda na něco nezapomenu... nájem, potraviny, městský autobus, prášek na praní, mýdlo, pasta na zuby, vaření na plynovém sporáku, jar na mytí nádobí, nová žehlička, elektrická energie do ní, splátky na novou pračku (však už byla zapotřebí), voda z kohoutků, studená i teplá, uhlí, dříví, popelnice, věci pro zahrádku, školní potřeby, oblečení, obuv, oba kluci rostou jako z vody, pojedou se školou na lyžařský výcvik, pojištění domácnosti, poplatky za televizi, za rádio, pro dědu léky, noviny... A to jsem vynechal pivo, cigarety, maminčinu parádu, pejska a vánoční dárky!
V hospodaření rodiny by mohla pomoci televizní reklama.
Před několika lety jsme se zvědavě na reklamy koukali, vtipným jsme se smáli, některými jsme se dokonce řídili, některým jsme se posmívali, ostatní nám nevadily. Čím to je, že ten barevný a lesklý svět reklamních slibů vnímáme stále víc a víc jako pozlátkový vlezlý kravál? Dnes nevycházíme z údivu: Nač bychom pili Korunní každý den? Proč tolik povyku kolem pamlsků? K čemu slouží pizzerie, k pohoštění hostů nebo k praní ubrusů?
Není náš tenhle svět, kde miminka čůrají modře, menstruující mladé dámy nosí dlouhé bílé kalhoty, lezou v nich pod kancelářským stolem a přitom telefonují, přemoudřelí mladí muži chodí provokovat hloupé bankovní úředníky, z černých limuzín vystupují stříbrovlasí vipové a zamračení agenti v koženkových pláštích plavně skáčí ze střechy mrakodrapů do virtuálního prostoru... Nechceme žít ve světě, kde postpubertální slečna pomocí motorové pily prořezává stěnu horského srubu, protože si potřebovala udělat okno, odmítáme svět, kde se reportáže uvádějí roztříštěním skleněné tabule, nepatříme mezi cíle pistolnice, uvádějící televizní práskání.
Svět televizní reklamy je světem velkých peněz, o kterých dnes víme, že by bez nich televizní společnosti nepřežily. Tomu rozumíme. Jsou reklamy, které informují věcně a dokáží to vtipně. Takové diváka zaujmou. Ale jsou také reklamy jiné - zdánlivě o ničem a o nikom. Tvůrcům těchto reklam nezáleží na skutečném světě. Mluví o svojí tvůrčí fantazii, ale nakonec jde o pouhou jejich exhibici, předvádění se, propagaci iluzí a falešných názorů. Na obrazovce se jim nevyhneme, leda včasným přepínáním televizoru a to nestojí za to. Je lépe si včas uvědomit, že nás někdo zase balamutí, že někdo znovu zkouší podstrkovat nám obrázky, zvuky, děje, věty a názory ze světa, který je falešný.

© Petr Kersch, Děčín, leden 2004




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku