Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 3.2.2004
Svátek má Blažej




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Určí letos leden vývoj trhů pro zbytek roku?
 >DETEKTIVKA: Konečná, vyskočit!
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Daně v plenkách
 >LETECTVÍ: Pohled do kuchyně U.S. Air Force
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem si kupoval džíny
 >PSÍ PŘÍHODY: Imaginární nepřítel
 >MEJLEM: Vtip
 >POLITIKA: Nesnesitelná lehkost svobody
 >POLITIKA: Ekonomický holocaust
 >ŽIVOT:Řežba o mobil a cigaretu
 >HISTORIE: Příběh neznámého vojína
 >SPOLEČNOST: Sejde z očí….
 >PENÍZE: Cestovní pojištění v plastu: třešnička na dortu?
 >NÁZOR: Neskutečný svět požadavků
 >NÁZOR: Vládní koalice zabodovala.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
3.2. NÁZOR: Se Seznamy do Evropy - a co tam s nimi?
Miloslav Zima

Vzhledem k brzkému Vstupu, by mohlo eventuelního čtenáře zajímat, jak se Seznamy, kterým je v poslední době v ČR věnována jistá pozornost, jeví Evropanovi s bohatou českou zkušeností. Nežli se obrátím k současné situaci, charakterizované bezúspěšnými snahami mnohých CZ-VIPů o inteligentní statement k tematu, krátká vzpomínka na jiné časy.

Myslím, že to bylo někdy na jaře 64, když mi s několikadenním předstihem vrátný na koleji oznámil předvolání na děkanát na již pozdnější odpolední hodinu. Neměl jsem žádné vysvětlení, a když jsem se tam dostavil, prokývnula mě již očekávající sekretářka, do kanceláře děkana, ve které jsem nebyl nikdy před tím. Ve stylovém mahagoni interiéru, na půdě tak říkajíc nejakademičtější, mě očekával jeden chlápek v civilu, představil se jako kapitán od StB a já jsem v následujícím rozhovoru sbíral všechny možné argumenty, abych mu vysvětlil, že nejsem pro něj ten pravý. Byl jsem překvapen, jak byl připraven a co vše o mě podle narážek věděl, což mi dělalo starosti různého druhu, např. i kvůli z dnešního pohledu takové banalitě, jakou byly bony. Nevěděl jsem sice odkud ví, s kým se stýkám, co dělám, ale dospěl jsem záhy k názoru, že můj prospěch a styl studia musel znát přímo z fakulty. Jeho chování budilo dojem, že má na škole víc co říct, nežli děkan. Jelikož i přes nabídnuté peníze rozhovor nikam nevedl, dostali jsme se zřejmě do časové tísně, takže mě propustil. Jak jsem si ověřil "číháním za rohem", měl objednaného dalšího aspiranta. Po několika týdnech mi sdělil náš duševně silně omezený vrátný další předvolání, které jsem ignoroval. K mému překvapení jsem byl za to vrátným později seřván, přičemž šlo především o studování za dělnické peníze a bylo mi sděleno další předvolání a konfůzní hrozby. Definitivně mi došlo, že ten blbeček u dveří k nim patří. Při příštím setkání zprostředkoval kapitán dojem, že je šťasten že mě vidí a že se mám dobře, protože by to mohlo být i jinak. Přišel s žádostí o pomoc v tematu, které by za normálních okolností vzbudilo okamžitě živý zájem u převážné většiny studentů. Šlo mu o naivní česká děvčata. A sice o taková, která se nechají oslnit Západem a přemluvit k vdavkám a vycestují s cizinci. Problém Československa a kapitánův údajně byl, že jsou tyto fanynky po čase odkopnuty a stát jim musí zaplatit náklady spojené s jejich výletem a návratem do Republiky, eventuelně se i starat o potomstvo. Konkrétně šlo o Mexičana, který bydlel se mnou na pokoji a chtěl se oženit s Češkou. Kapitán chtěl ode mě skutečně vědět jestli si myslím, že to manželství bude mít trvanlivost. To jsem si myslel a přál jim to a upozornil na to, že jsem toho Mexičana viděl zatím pouze pár minut, protože žije a spí v rodině své české perly, což byl pro mě rozhodující positivní aspekt našeho spolubydlení. Obrátil se na mě ještě jednou, jestli nevím, který z Arabů je členem strany Baas a pak přišly časy, kdy bylo jednoduché StB ignorovat. Až do jara 69, kdy se objevila na koleji odporná, pro mě neznámá vizáž, kterou někteří studenti znali, a která mě hledala. Bylo mi jasné, že po mně nějak touží, měl jsem nejenom ty relativně neškodné zkušenosti z let 60-tých, ale i podstatně tvrdší z mých dětských časů. Usoudil jsem, že to k těm 50-tým letům nejspíš zase směřuje, na čož jsem nebyl zvědav. Dne 16.04.69 zasedl ÚV, aby sesadil Dubčeka, já jsem vzal dva slovníky a několik konserv lunchmeatu a zmizel.
Zatímco jsem byl v zahraničí, dozvídal jsem se sporadicky, že StB měla zájem zjistit od mých přátel co dělám, a dali i někdy na jevo, že o mě ledacos vědí.
Rád bych se býval po Sametu dozvěděl, jak to tenkrát vlastně bylo, proč na mě přišli, kdo vlastně, a co opravdu chtěli, jaké měli se mnou plány ještě kolem roku 89? Nejde to, protože není záznam. Dovedu si těžko představit, že z nějaké přehnané a zbytečné shovívavosti k mé osobě, spíš si myslím, jestli snad není někomu trapné, jak to na půdě ČVUT probíhalo, že děkan se sekretářkou i vrátný pracovali vesele pro StB, a patrně ani nemuseli nic podepsat, že ČVUT jako instituce spolupracovala s StB při nadhánění a zastrašování studentů a není přesto v žádném Seznamu uvedena. Jistě je možno říci, že i ostatní instituce spolupracovali a že vrchol servility a spolupráce představuje Prognostický ústav, ale zde jde o něco jiného. Zde se jedná o školní zařízení s vysokým morálním nárokem, které se aktivně podílelo na kryplení charakterů mladých lidí.

A teď tedy k Seznamům z evropského pohledu.
Nehledě na okolnosti vzniku a zacházení s StB archivy a se Seznamy (manipulace zájmovými skupinami před a po Sametu), které se promítají do jejich obsahové kvality, bych chtěl upozornit na některé, systematiky přístupu se dotýkající okolnosti a souvislosti, které mají pro Evropana principielní relevanci, ale Čechovi na nich nepřipadá většinou nic pozoruhodného.

1) Hodnocení Seznamů a jejich význam.
Je pravda, že je možno slyšet hodnocení nejrůznější, překvapivě některá i podle evropských kriterií. Ta, na kterých skutečně záleží je ale např: hodnocení Klausovo, jeho komentář kladoucí Seznamy do rovnosti s "vyrovnáním se s komunismem", představuje pro Evropana neuvěřitelnou směs z povrchnosti a ignorance, neomluvitelnou Klausovými skromnými schopnostmi. Stejně tak úloha Havlova, který ten zákon, pokud vím, podepsal, ohodnotil Seznamy de facto jako Klaus a tím jenom dovršil zklamání a selhání, které jeho Sametem způsobil. Bez těchto hodnocení, doprovázených nekvalifikovanými výroky v mediích by Seznamy takovéto kvality nestály za řeč a asi by o ně ani nebojovali slušní a mnohdy StB persekuovaní lidé ve frontách.
Nejenom, že do dnes chybí skutečně promyšlené stanovisko nějakého čelného představitele a že o vyrovnání s komunismem nemůže být řeč, ale v Čechách chybí dodnes např. osobnost Gysiho formátu, u kterého se pokoušel Spiegel dokázat spolupráci a hledal zoufale závazek. K tomu řekl Gysi, že je to směšné, protože on byl jako prominentní advokát ve styku s čelnými představiteli komunistického režimu přímo a nemusel by chodit oklikou přes nějaké vedoucí StaSi důstojníky, kdyby chtěl na někoho něco nahlásit.

2) Kvalita práce na Seznamech a přístup k nim:
Je to všechno nějaké česky polovičaté. Evropan, který nepokládá za možné, že je za tím z velké části úmyslné přerozdělení viny, rozmazání a zamlžení odpovědnosti, promíchání viníků s obětmi, dochází k závěru, že Češi nejsou ani schopni systematicky zpracovat data do databáse. Přitom jde pochopitelně m.j. také o volbu kriterií a atributů. Evropanovi je např. nepochopitelné, že není v Seznamech rozlišováno mezi "přáteli a nepřáteli lidu". Toto rozlišení ale StB činila, přičemž podpis na závazku ke spolupráci neměl se zařazením ohledně "lidového přátelství" nic společného. (Jenom na okraj: V roce 68 mě bylo předvedeno, že odpovídající rozlišení dle politické spolehlivosti mělo být prý promítnuto i do tehdejších občanských průkazů, když nepřátelé lidu měli všeobecnou formulaci v zadní části průkazu s lehce změněným textem.)
Zcela nepochopitelné, ale pro český přístup typické je, že není věnována pozornost okolnosti, jestli bral dotyčný za své služby peníze, což pro Evropana představuje rozhodující aspekt.
Ani nemluvě o ostatních atributech, způsobu navázání spolupráce, eventuelních pokusech o ukončení, způsobu ukončení, použité donucovací metody, atd.
Už jenom vzhledem k těmto technickým aspektům se Evropan ptá, proč to vůbec Češi dělají, když je to nad jejich organisační schopnosti, proč to nenechají vyřídit mezinárodní instituci.

3) Přirozené právní cítění obyčejného Evropana.
Prostý Evropan musí mít k Seznamům hned několik zásadních výhrad. Je jisté, že velká část lidí, možná i většina podepsala pod nátlakem, někdy i při zlovůli a persekuci zahrnující rodinné příslušníky stylem odporujícím eklatantně základním lidským právům. Seznamy na žádné takové okolnosti neberou ohled a míchají osoby hrubě vydírané s lidmi, kteří podepsali kvůli osobním výhodám, o spolupracovnících, kteří nemuseli nic podepisovat, protože o jejich politickém uvědomění nebylo pochyb, ani nemluvě. Evropan chápe takovouto smlouvu jako donucovací a pojišťovací prostředek použitý na lidí, u kterých dobrovolná spolupráce nebyla dosažitelná a jako pracovní smlouvu u lidí, kteří brali peníze. Na druhou stranu, se v očích obyčejného Evropana u smlouvy o spolupráci jedná o smlouvu, jako každou jinou. Jestliže vznikla pod nepřípustným nátlakem, je neplatná. Jestliže Seznamy obsahují jenom jednoho člověka, u kterého to tak je, je nutno je stáhnout a zacházet s nimi jako s chybným a tím pádem bezcenným dokumentem.

4) Čeští demokraté, obzvlášť česká "pravice" a Seznamy.
Je to obraz bídy a utrpení. Stačí se podívat na takovou diskusi P. Mareš (místopředseda vlády) a komunista Filip, aby pozorovatel došel k otřesnému závěru: Česká "pravice" je representována směsí lidí, kteří buďto využili Sametu a času a postarali se o to, aby o ně v Seznamech nešlo, nebo patří do seznamu osob, o které kvůli silné mentální limitaci neměla StB zájem. Je katastrofa, že absolutně nepřipravený místopředseda vlády není schopen, a to nejenom v otázce Seznamů, oponovat komunistickému poslanci, který ho beznadějně převyšuje inteligencí a že pravicový politik svými, pro Evropana debilními vývody, jako, že nevadí, že jsou v seznamech i nevinní lidé, protože takto nemůže být nikdo vydírán, komunistům jenom nahrává. V důsledku tuposti takzvaných pravicových politiků je pouze otázkou času, (až to budou považovat komunisté za vhodné), kdy komunisté motivovaní "starostí o lidská práva" prosadí u EU stažení Seznamů a jejich zařazení do archivu jako neúplný seznam osob kontaktovaných StB.

Shora uvedené poznámky naznačují, že má Evropan výhrady zásadnějšího charakteru, jdoucí dál, nežli k pouhým Seznamům. Je to tak, výhrady se týkají i takových otázek, jako je odsouzení bývalého členství v KSČ, nebo akcí druhu "S komunisty nemluvit". Přitom nejde jenom o takové naivnosti, jako tvrzení jednoho z protagonistů zmíněné akce: "Slušní lidé s komunisty nemluví, ale Havel může, kvůli jeho zásluhám a vyjímečnému postavení". Je jistě škoda, že jsou dnešní Češi ve své většině tak lehce manipulovatelní a co do hloubky a rozsahu informací tak nenároční. Možná, že to někomu bude připadat jako nepřípustné zobecňování, ale má to s ohledem na Evropu za následek všeobecné zaostávání, které je odsouvá na kolej, na které by rozhodně nemuseli být. Právě v otázce vyrovnání se s komunismem měli Češi jednu z šancí ukázat Evropě kulturní vyspělost, ale místo promyšlených postupů předvedli Samet, prognostickou privatisaci doprovázenou pseudodemokratickými hrátkami podle StB scénáře a Seznamy. Kromě těchto, v konečném efektu nomenklatuře sloužících ubohostí, Češi na víc neměli. Za to ale není v Evropě obdiv, a už vůbec ne závist, nýbrž směs posměchu a soucitu.

Miloslav Zima (01.02.04)




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku