Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.2.2004
Svátek má Dobromila




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Devětadevadesát slov pro MF Dnes
 >PŘÍBĚH: Bumerang
 >REAKCE: Zelení jsou v pořádku, problém má Pavel Pečínka
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Mnoho vajec v zimě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nahaté sny
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart a debordelizace
 >POLITIKA: Skončí visegrádská spolupráce?
 >NÁZOR: Otevřený dopis paní Olze Čuříkové a "naší" České televisi
 >NÁZOR: Internet pro všechnny
 >ZDRAVÍ: Ranní topoření
 >PENÍZE: Bez pevné linky nepůjčíme
 >POSTŘEH: O sportu
 >ARCHITEKTURA: Tajuplná pražská pasáž U Závoje otevřena
 >PENÍZE: Podivná praxe pojišťoven
 >MROŽOVINY: Z pekla do stínu katedrály

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Nahaté sny
Ondřej Neff

Někdy se mi zdá, že jdu po Václavském náměstí a najednou zjistím, že jsem si zapomněl navléknout kalhoty. Vždycky to byl sen, nikdy se mi to nestalo. Jen včera jsem si musel na nahaté sny vzpomenout.

Ne snad, že bych šel po Václaváku bez kalhot. Ostatně, ptal jsem se mého přítele doktora Josefa Nesvadby, psychiatra s půlstoletou praxí, co ty sny znamenají, co o mně vypovídají. Nesvadba je zkušený psychiatr, proto odpověděl, že na to není jednoznačné vysvětlení. Že prý se takové sny zdají jedincům zamilovaným do vlastního těla (šmarjá, to NENÍ můj případ, naopak!) a taky se to zdá lidem, kteří měli přísné rodiče. Což jsem měl. Maminko, tatínku, co jste mi to udělali!

Zpět k příběhu ze včerejška.
Měl jsem nějaké jednání ve městě, kde drobet záleželo na tom, abych vypadal jako seriózní partner a nikoli jako nějaký huncút. Takže jsem si vzal košili a kravatu a sako a parádní botky a navlékl jsem si elegantní anglický plášť a na hlavu vrazil klobouk originál Borzalino. Přišel jsem na místo jednání a oni už tam byli a koukali, myslel jsem, že si říkají, no helejme se, on si vzal originál Borzalino a parádní botky, to on teda není žádný huncút. Jenže oni nekoukali na Borzalino, oni koukali níž a já si řek - poklopec! Anebo ještě hůř, vzpomněl jsem si na ten nahatý sen, který se mi občas zdá!

Ono to bylo jinak. Jak jsem jel autem na místo schůzky, skřípnul jsem si šos parádního anglického pláště do dveří a protáhl jsem ho všemi loužemi, co jich bylo na ulicích ze Smíchova po Hostivař. A oni, jak na mě koukali, jak mi ze šosu kape voda, si říkali:
Bacha, ten Neff, on nebude žádnej huncút, on je příbuznej vodníka Česílka, na toho pozor!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku