Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 4.2.2004
Svátek má Jarmila




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Tajuplná pražská pasáž U Závoje otevřena
 >PENÍZE: Podivná praxe pojišťoven
 >MROŽOVINY: Z pekla do stínu katedrály
 >REAKCE: Zelená na levačku aneb Proč nemohu být "novodemokratem"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Letos poprvé na Sůze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Není to pes, prase je to
 >POLITIKA: Komu Železný vezme hlasy
 >KAUZA: K Evropskému roku zdravotně postižených 2003
 >EKONOMIKA: Úrokové sazby možná vzrostou
 >SPOLEČNOST: Obchod s vojáky
 >KULTURA: Proč básníci neztrácejí přízeň diváků
 >GLOSA: Bílou hůl na vás, darebáci!
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 9 : Židé Asie
 >MÉDIA: Novinářská etika BBC
 >ZÁBAVA: Logická úloha

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
4.2. KULTURA: Proč básníci neztrácejí přízeň diváků
Eva Muzikantová

Češi rádi chodí na české filmy, je to prý statisticky spočítáno. Diváci, odchovaní televizí, mají rádi seriály. "Básníci" sice nejsou seriál v pravém slova smyslu, ale tvoří legendární serii, která figuruje na filmové scéně už téměř čtvrt století a oslovuje všecky generace. Televizní reprizy pomáhají udržovat tuto legendu v divácké paměti a tedy při životě. Tvůrčí team v čele s režisérem Dušanem Kleinem, scénáristou spisovatelem Ladislavem Pecháčkem a kameramanem Petrem Beňou představuje zavedenou spolehlivou firmu. Umělecký dojem je nepochybně umocněn hudbou Jaroslava Uhlíře a výtvarnými kreacemi Adolfa Borna. Produkt zavedené firmy má pět dílů a také svých pět P, tedy možná i více než pět. ( P jako Pecháček se nepočítá.)
Divák má jistotu, že uvidí Poetický film. Jdeme-li pozpátku, tedy čím starší, tím poetičtější, jak je to samozřejmé s ohledem na mládí protagonistů, spolužáků z gymnázia. Nejvíc okouzlujících veršů je pochopitelně v prvním díle "Jak svět přichází o básníky" a v díle druhém "Jak básníci přicházejí o iluze". Ale u všech dílů se může divák spolehnout, že se dobře Pobaví. Autoři Pecháček a Klein jsou mistři slovního i obrazového humoru, kamera jim to jistě nekazí. Film je přitažlivý pro svou životní Pravdivost anebo aspoň pravděpodobnost. Mnozí z diváků si opakují své vlastní Prožitky, povětšině takové, na které člověk rád vzpomíná. Příjemné Připomínky navozují dobrou Pohodu.
To všecko platí bez výhrad pro první tři díly, natočené v osmdesátých letech, tedy ještě za "totáče". Je to v souladu s názorem Sylvie Blechové, totiž, že "ty nejidyličtější komedie byly natočeny za protektorátu", což označil za dobrý postřeh i Jiří Menzel v rozhovoru, který s ním redaktorka vedla v LN 24.ledna. Pro čtvrtý díl, "Konec básníků v Čechách", který vznikl v r. l993, přinesla nová doba liberalismu a rozvíjejícího se kapitalismu v Čechách nepřeberné množství inspirace pro zobrazení legračně absurdních situací, vyvěrajících z dosud násilně potlačované a náhle osvobozené vynalézavé Podnikavosti českého lidu.Tento čtvrtý díl nabídl i dramatické napětí, když vzniklo nebezpečí ohrožení života pacienta v důsledku nepředložených skutků nezapomenutelného samozvaného léčitele Písaříka. Agresivní invazi reklamy polistopadového období využili autoři také pro plastické zobrazení kontrastu mezi Štěpánem Šafránkem a jeho souputníkem Kendym, již dříve známým režisérem na volné noze. Štěpán zůstává v životě a tedy i v doposud posledním pátém díle "Jak básníci neztrácejí naději"stále ještě poetou, nacházejícím opět novou lásku, Aničku, která se skutečně příznačně jmenuje Posedlá, ale pro kterou Štěpán místo dřivější Píšťalky a zatím předposlední Popelky pro její rezavé vlasy vynalézá jméno Veverka. Štěpán se nehodí do role ředitele krachující nemocnice, do kteréžto funkce je vmanévrován. Na rozdíl od něho je Kendy sice oportunista a pragmatik, ale lze říci "pouze" pragmatik. Ve veřejném životě nacházejí uplatnění jiné odpudivější typy. Poutavost "Básníků" nepochybně zvyšuje právě dotek s lékařskou problematikou a nemocničním prostředím, které je u diváků ve stálé oblibě, jak dosvědčuje také trvající zájem o televizní seriál Nemocnice na kraji města. Profesionálně zasvěcený divák ocení laskavý humor scénáristy, spisovatele a současně lékaře L. Pecháčka v takových detailech, jako je např. dobová změna v chování dříve nemocniční uklízečky, před jejímž hadrem se musí sekundář i primář uctivě zastavit, a později v chování téže osoby jako uklízečky v baru soukromého podnikatele, která zdvořile ustupuje a vítá doktora jako váženého hosta, jsouc si vědoma i své osobní zainteresovanosti na ekonomické prosperitě podniku. Právě tak v druhém příkladu si patolog všimne výmluvného nápisu -Příjem těl- či -Výdej těl- na zdi budovy, před kterou zastavil Písaříkův pohřební vůz, obraz poukazující se zřejmou groteskností na pracovní souvislosti jistých profesí. Nelze ovšem vyloučit, že obdoba určité rozporuplnosti, která provází nové pokračování Nemocnice na kraji města, potkává také pátý díl "Jak básníci neztrácejí naději", zde pramenící z poněkud jiného zdroje. Novodobý společenský a politický vývoj má své vážné kazy, nemocnice se nachází v příznačné vleklé personální a ekonomické krizi. Vznikající trapně groteskní situace je obtížné nahlížet s více méně bezstarostným, byť hořkým, humorem. Nazrávají spíše pro břitkou satiru, která by se samozřejmě k "Básníkům" příliš nehodila. Jsou to situace, které by divák snad raději ani neviděl pro jejich společenskou nebezpečnost a jejichž pravdivost si nerad přiznává. Divákovi může úsměv poněkud mrznout na rtech. Štěpán z této společnosti utíká a vrací se ke své profesi lékaře záchranné služby.
Nezbývá, než obecně se snažit a neztrácet Patientiam, tedy trpělivost. ( A tady tedy uplatníme jedno -P pro pátý díl. ) Divákům nezbývá, než spolu se Štěpánem Šafránkem a jeho Aničkou Posedlou nad jejich novorozenětem neztrácet naději ve zvýšení Porodnosti ( a tady opět přičteme jedno +P ) Nezbývá, než neztrácet víru v novou generaci.
31.1.2004 Eva Muzikantová




Další články tohoto autora:
Eva Muzikantová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku