Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 4.2.2004
Svátek má Jarmila




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Tajuplná pražská pasáž U Závoje otevřena
 >PENÍZE: Podivná praxe pojišťoven
 >MROŽOVINY: Z pekla do stínu katedrály
 >REAKCE: Zelená na levačku aneb Proč nemohu být "novodemokratem"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Letos poprvé na Sůze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Není to pes, prase je to
 >POLITIKA: Komu Železný vezme hlasy
 >KAUZA: K Evropskému roku zdravotně postižených 2003
 >EKONOMIKA: Úrokové sazby možná vzrostou
 >SPOLEČNOST: Obchod s vojáky
 >KULTURA: Proč básníci neztrácejí přízeň diváků
 >GLOSA: Bílou hůl na vás, darebáci!
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 9 : Židé Asie
 >MÉDIA: Novinářská etika BBC
 >ZÁBAVA: Logická úloha

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.2. SVĚT: Nakřáplé filipíny 9 : Židé Asie
Ota Ulč

Příslušníci čínské menšiny v Asii jsou přirovnáváni k Židům. Analogie s naší Evropou není zcela nemístná. Za Habsburků Židé nesměli vlastnit nemovitost a o první výjimku se prý postaral kancléř Metternich, poté co povolil vlastnictví paláce se zahradou. Solomonu Rothschildovi, jenž financoval rakousko-uherské úsilí proti Napoleonovi.
Na Filipínách a jinde v Asii Číňané právo na získání půdy nemají. Proto buď uzavřou manželství s domorodkou a majetek se na ni přepíše, nebo se fingovaným majitelem stane filipínský přítel. Tady ale pozor, neboť přítel dohodu třeba popře.
Zákony Číňanům házejí pod nohy mnohé klacky. Nesmí obchodovat s rýží a jiným zrním, nesmí podnikat v oboru dopravy a energetiky. Ledacos ještě nesmí: Sestřenice Josefína byla se svým doktorátem v biochemii na ostrovech kádrově nepoužitelná, a tak se tedy věnuje vědě v Americe. Děti ze smíšeného manželství filipínské občanství zpravidla nezískají, narodit se v zemi znamená málo. Alfred se narodil v Manile, stejně jako jeho otec, a občanství dosud nedostal. Tito tak zvaní zámořští Číňané (Overseas Chinese) mají čtverý možný právní status: Buď s lokálním občanstvím nebo jsou "stateless" - bezdomovci. Nebo mají pas taiwanský nebo vydaný úřady ČLR , což ale vůbec nemusí znamenat sympatie pro komunismus. Vlast krajany ze zámoří nicméně vítá a v cizině mnozí milionáři reprezentují zájmy oficiálně stále rudého rodiště.
Z velikánské Číny se lidé stěhovali od nepaměti a stali se vlivnými menšinami ve Vietnamu, Barmě, Thajsku, Malajsku, Indonésii, Filipínách, a v Singapuru tvoří tvoří převážnou většinu obyvatelstva. Evropan zná Číňana zejména z hospody a prádelny. Však v běloškém světě to moc dál než na zpracovatele nudlí nedotáhl. Asijská situace je jiná. Zde tento přistěhovalec reprezentuje moc, především ekonomickou. Proverbiální kuli, velmistr světa v oboru sebezapření a dřiny, se za pár generací v novém prostředí důkladně vypracoval. Na cestě ze stoky za mahagonový ředitelský stůl ho nezdržovaly náboženské a etické principy, které jsou na překážku v jiných kulturách. Číňané jsou v těchto ohledech výsostně praktičtí a mají své bohy specializované - i na karban a pašeráctví. Tito bozi netrestají, ale jsou od toho, aby ochraňovali. A jistě je i bůh lichvářství a vydřidušství. Bible křesťanům zakazovala přijímat úroky - nihil date inde sperantes či tak nějak, a proto úkol zastávali nekřesťanští Židé. Číňané se pustili do čehokoliv potenciálně lukrativního, jiným tabuizovaného, a to jim také pomohlo k onomu nelichotivému přirovnání k minoritě talentované, záviděné, nemilované.
Od nepaměti primární a nezřídka jedinou solidaritu Číňan sdílí s vlastní rodinou. V nevraživém cizím prostředí pak rovněž s jiným Číňanem..Tak vznikla různě podpůrná bratrstva, tajné společnosti, spíš v podobě mafie než baráčnického spolkaření.
Po tézi antitéze: Číňanovi je přisouzena role obětního kozla jako kdysi Židovi na Rusi. Mužíci zlověstně remcali a car reagoval na jejich frustrace ponouknutím k pogromu. Žid je zbit, systém je zachován. V asijském kontextu takovýto pohodlný tah dostal příhodné politické a ideologické zdůvodnění. Většina se může pustit do menšiny, nejenom že je čínská a bohatá, ale rovněž údajně prokomunistická, nepatriotická. Tak přece v roce 1965 v Indonésii dopadlo nepovedené komunistické povstání a následné masakry .
Syntéze: Vláda většiny potřebuje talent této menšiny, neboť je, aspoň prozatím, nenahraditelná. O harmonii se též zasluhuje korupce. Moc ekonomická si kupuje moc politickou.
Nyní od dialektiky zpět k příbuzným v Manile a s nimi na čínský hřbitov. Zdálky vypadá jako město boháčů, žijících v moderních vilách, pagodách a orientálních zámcích. Zblízka to vypadá stejně jako z dálky, až na to, že zdejšími obyvateli jsou nebožtíci. Živé tu potkáte vesměs jen zaměstnance v oboru údržby, renovací a stavebnictví, jak s velkým fortelem budují nové ulice v této vilové čtvrti, každý domek s trochou jiné elegance.
Do jednoho zvlášť útulného jsme nahlédli. V obývacím pokoji byly dvě rakve: v jedné nebožtík manžel, druhá byla prázdná, zabalená do červeného. Ta je pro dosud živoucí manželku. Čínské nápisy identifikovaly rodinu a rovněž obsahovaly prosbu manželky bohům, aby nepospíchali se sjednocením rodiny.
Tázal jsem se, proč hrobka pro dva má třeba tři poschodí. To prý když k výročí - narození či úmrtí - se sjedou příbuzní a ve vile zůstanou přes noc. Je na to vybavená i s kuchyní a ledničkou. A ne že by se nějak srdceryvně hořekovalo. Je to událost rodinná, společenská a zpravidla se ve vile - hrobce hraje o peníze dlouho do noci mah-jongg, toto národní čínské povyražení.
Maximální absurdita. Ani ne snad proto, že za zdí živoří chuďasové, ale tyto mrtvoly nikdy tak dobře nebydlely jako teď. Kvalitnější existence posmrtná než pozemská. Střádám, skrblím, upírám si radost, skromně žiji, aby se mi jednou výtečně nežilo. Podíl na takovém uvažování má nejen rodinná prestiž, obava ze ztráty tváře. Číňan racionalista je též Číňan pověrčivý a ač náboženský liknavec - v křesťanské, buddhistické, konfuciánské či jakékoliv verzi - na duchy hodně dá. Je jen jedno obchodní podnikání, jehož se nedotkne, a tím je funebráctví, přestože pohřební služba hodně vynáší a pořád je co na práci.
Byli jsme svědky pohřebního průvodu s třemi vzájemně se rušícími hudebními tělesy - dvě jakoby staročeské kutálky a jeden orientální ansámbl s kvílícími píšťalami a hlomozem bicích hrnců. Nad tím vším se bez přestání ozýval zvon, vítající nového rezidenta do města duší.
Událost byla motorizovaná. Napřed policie na motocyklech značky BMW, za ní vůz s fotografií zesnulé a čínským textem, kolik jí želí generací. Čím víc generací, tím zaslužnější měla život. Na dalším voze křeslo, papírová verze domu, jako součást pomyslné výbavy pro posmrtnou existenci.
Pak se teprve objevila s rakví limuzína, k níž byli černým provazem připoutáni bolestí zdecimovaní synové, v košilích bez knoflíků. Vůz je vlekl vpřed, kdežto oni táhli opačným směrem v posledním symbolickém pokusu zabránit nevyhnutelnému. Za syny šla rodina v pořadí příbuzenské posloupnosti. Průvod uzavíraly autobusy s ostatními účastníky.
Po obřadu obyčej vyžaduje, aby synové padli na kolena a čelem se dotkli země jako poděkování všem zúčastněným.
Některé funebrácké vozy byly černé, jiné bílé. Někdo přišel v křesťanském černém obleku, někdo v bílém, tradiční čínské barvě smutku. Všimněme si dimenze časové: s odchodem z původního svého prostředí si člověk rozbije hodinky. Odešel-li jsem z Čech v roce 1959, odešel jsem s řečí, mentalitou, ovzduším onoho roku 1959, a následnou tamější dobu mohu chápat jen odvozeně. Překlenout takovou bariéru lze jen přetěžko. U zahraničních Číňanů jsem zaznamenal stále přetrvávající obyčeje, které v jejich vlasti již odumřely. Stejně tak v Texasu potomci českých či spíš moravských přistěhovalců z devatenáctého století mluví a uvažují jinak, než jejich součastníci ve středu Evropy. Však proto máme různé exilové generace - posrpnovou, poúnorovou, pomnichovskou, i tu rakousko-uherskou. Každá vrstva s jinou řečí, mentalitou a rozbitými hodinkami. Žádný div, že se pak lze jen obtížně dohodnout na správném čase.
K O N E C
Z připravované knížky "Klokánie,obtížné sousedství, lovci lebek,moderní teroristé"




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku