Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.2.2004
Svátek má Vanda




  Výběr z vydání
 >PENÍZE: Pomlčka za čtyři a půl tisíce
 >SPOLEČNOST: Ani křesťan, ani slušný
 >FEJETON: Gde zje, huju?
 >ŽIVOT: Pozor na program NaDoma.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sodovky
 >PSÍ PŘÍHODY: To jsem to zase jednou vymňouk
 >SPOLEČNOST: Podivná debata o vymírání Čechů
 >SVĚT: Nečasté vládnutí po přeslici
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >NÁZOR: Grossova fronta Dnes: žerou mu hlídací psi z ruky?
 >GLOSA: Další střet ministryně Součkové a předsedy Ratha.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA: Devětadevadesát slov pro MF Dnes
 >PŘÍBĚH: Bumerang
 >REAKCE: Zelení jsou v pořádku, problém má Pavel Pečínka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
6.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sodovky
Ondřej Neff

Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Něco ale bylo lepší - rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády - červená a žlutá - se prodávaly v silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu. Popisuju to zbytečně složitě - tyhle uzávěry se v poslední době vrátily na scénu aspoň v omezené míře, kupříkladu rodinný pivovar Bernard jich používá na svých kvasnicových pivech.

Miloval jsem ty uzávěry. Sodovka v nich byla nadupaná kysličníkem pod šíleným tlakem. Někdy byl ten tlak obrovský, zvlášť když jste láhví zatřepali, a pak se při uvolnění drátěného uzávěru ozvala rána ne nepodobná výstřelu, porcelán vylít, až třísknul o hrdlo na druhé straně a ven létaly bublinky. Sodovka byla tak silně sycená, že se za čerstva skoro nedala pít, a ta lahoda, jak bublinky šimraly na jazyku! Totéž platí, jak řečeno, o limonádách červené a žluté barvy a chuti spolehlivě chemické.

Porcelán byl bílý, někdy ale na něm bylo ještě logo Zátkovy sodovkárny. Také některé láhve měly ve svém těle plastické logo továrny. Byl jsem tenkrát dítě a nechápal jsem, proč je na zátce napsáno Zátka a proč, dejme tomu, na šupleti není napsáno Šuple a na schodu Schod. Když mi tatínek vysvětloval, že Zátka je jméno pána, kterému patřila továrna na výrobu sodovek, nedovedl jsem to pochopit. Jak někomu může něco patřit, když nikomu nic nepatří? Láhve byly samozřejmě zálohované a vracely se do oběhu, takže to dlouho trvalo, než se postupně rozbily originál Zátkovy láhve se Zátkovými uzávěry.

Později byly tyto láhve z hygienických důvodů zakázané a od té doby byly a dodnes jsou skleněné sodovkové láhve jen s korunkovými uzávěry - a sodovka v nich je slabá, nedomrlá.

Matně si vzpomínám, že jsme gumičky z uzávěru tahali ven a něco z nich vyráběli. Co to mohlo být? Třeba mi některý z čtenářů-pamětníků pomůže se rozpomenout.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku