Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.2.2004
Svátek má Apolena




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Vybrané příčiny neefektivity ve státní správě
 >NÁZOR: Odvoláním ředitele SCP diskriminace domácích investorů nekončí.
 >FEJETON: Dopis na rozloučenou
 >Z KNIHY: Michaela Moora
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Osudu se nevyhneš, dělej co dělej
 >PSÍ PŘÍHODY: Málem bych zapomněl
 >GLOSA: EU neumí česky
 >MEJLEM: Souzení se v USA
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 10 : stav politického počasí
 >MÉDIA: MF DNES píše pro elitu
 >NÁZOR: Vláda rozhodla - předseda musel.
 >PENÍZE: Jak dlužníkům přistřihnout křídla
 >GLOSA: Jak začalo česko hledat superstar
 >FEJETON: Život se zpožděním
 >EKOLOGIE: Dálnice D11 je potřebná, ale musí respektovat přírodu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
9.2. SVĚT: Nakřáplé filipíny 10 : stav politického počasí
Ota Ulč

Chtěl jsem poslední manilské dny věnovat inspekci politických institucí a praktik, jež sem Američané vyvezli s dost pošetilými předpoklady, že pluralistický demokratický koncept s dělbou moci zákonodárné, výkonné a soudní je pro každého ten nejlepší, nejžádoucnější.
Parlament je kopírován podle washingtonského kongresu. Měli jsme z toho neveselý dojem - jak z politiků, tak jejich doprovodu . V zaplivaných předpokojích senátních kanceláří se tísnili žadatelé, čekatelé na výhody. Priscilla se povšimla zajímavé maličkosti. U stropu kanceláří měli zákonodárci zainstalovaný staromódní air-conditioning, bedny, chladící jen jedním - tím zákonodárcovým - směrem a jen ukapávající do zpocené čekárny.
Bylo zrovna po volbách, a kampaní tradičně krvavou, neboť na Filipínách vybíjet se v politice též znamená politiky občas vybíjet. Při této poslední kampani vybuchla na shromáždění lidu pod tribunou bomba, údy se rozlétly po náměstí a snad ani jeden opoziční kandidát nezůstal v jednom celku.
Ne že by se hlavní politické strany příliš lišily. Kontroluje je několik prominentních rodin, politických dynastií s jmény jako Osmeňa, Garcia, Aquino, Magsaysay. Kandidáty jsou nezřídka potomci prezidentů a senátorů.
Ferdinand Marcos nepocházel z takových kruhů. Jako osmnáctiletý již byl postaven před soud a obviněn z vraždy místního politického rivala. Sám se hájil, nebyl odsouzen, za války bojoval, končil s hodností amerického důstojníka a s řadou medailí. Též se věnoval boxu, volnému stylu a budování svého profilu coby asijského John F. Kennedyho. Kvůli kariéře změnil stranickou příslušnost, přesedlal od nacionalistů k liberálům , stal se prvním prezidentem, který byl znovuzvolen a který si mandát pak z vlastní iniciativy ještě extra prodloužil. Rozpustil parlament a vyhlásil stanné právo.
Vládní brožurka tvrdila, že domorodci mohou navštívit prezidentský palác Malacanang v sobotu, zahraniční turisté každodenně. Tři hlídky a tři různé instance nám sdělily tři negativní, vzájemně se vylučující důvody, proč neuvidíme ani prezidenta, ani palác: ještě nepřišel, už odešel, ještě není otevřeno, už je zavřeno.
Ale alespoň jsme viděli First Lady, rekordně hamiždnou kleptokratku Imeldu Marcosovou, která tuze usilovala hrát roli asijské Jacqueline Kennedyové (než ta začala rejdit s Onassisem). Po vzoru newyorského Lincoln Center vzniklo v roce 1967 modernistické kulturní centrum na dvaceti hektarech, vysušených a uzmutých moři v krásném manilském zálivu. Jsou to pěkné, byť již poněkud se rozpadající prostory. Šli jsme se tam podívat na mezinárodní výstavu dětských malovánek; tvorba českých a slovenských capartů byla též zastoupena.
První dáma měla výborný nápad s vybudováním tak zvaného ANG NAYONG FILIPINO, Filipíny v kostce, necelých pět minut od manilského mezinárodního letiště. Tranzitní pasažér, který nemá příliš času, si za hodinu může na čtyřiceti hektarech obhlédnout typickou architekturu, od provincie k provincii (jichž je přes 70), jejich produkty, jejich lidi. Tady je příslušně zmenšená symetrické sopka Mayon, na Boholu jsou ony bizarní Čokoládové hory, tamhle Ifugao rýžové terasy. Nebudu se divit, když tento dobrý nápad bude leckde kopírován.
Na rozdíl od své Dragon Lady, paní Imeldy, manžel Ferdinand si svůj kult osobnosti tolik nepěstoval. Pokusil se řešit málo řešitelné problémy. Při uvážení, že nemůže být mír v národě po zuby vyzbrojeném, pohrozil vězením každému nelegitimnímu držiteli střelné zbraně a do sběrných stanic bylo doneseno půl milionu střelných zbraní. Chtěl pohnout pravidelně sabotovanou pozemkovou reformou a začal parcelovat latifundie svých politických odpůrců. Vykročil proti úplatkářům, mínil skoncovat s korupcí a všemožnými nepravostmi. Taxikář za ošizení pasažéra byl odeslán za mříže na šest nepodmíněných let.
A v téže době Marcos a zejména paní manželka okrádali stát o stamilionové hodnoty. Konečně, v roce 1986, došlo k svržení těchto kleptokratů: Marcos padl po podvodných volbách (k jejichž výsledku mu ze všech států telegramem gratuloval toliko Gustáv Husák) a uchýlil se do exilu na havajské ostrovy, kde v roce 1989 zemřel, zatímco na lačnou Imeldu čekaly mnohé nepříjemnosti u amerických soudů. Soud v Honolulu nařídil zaplatit z Marcosova nakradeného jmění 1,2 miliardy dolarů tisícům obětí režimu. Švýcarské soudy rozhodovaly o Marcosově lupu 12 roků, vydaly celkem 30 rozhodnutí, až konečně v roce 1998 bitva dobojována: 500 milionů dolarů ve švýcarských bankách, nakradených z různých zdrojů - zahraniční finanční pomoci, japonských válečných reparací a zlatých rezerv z filipínské státní banky - se navrátily filipínskému státu.
Na Filipínách zřetelný je matriarchální vliv. Ženy hrají důležitou roli i ve veřejném životě, 70 procent jich má středoškolské vzdělání. Prezidentský termín je šest roků a ústava nedovoluje držiteli úřadu jeho znovuzvolení. Corazon Acquinová, vdova po zavražděném opozičním předákovi ("buržoazní prezidentka" v terminologii nakvašeného pražského tisku), stanula v čele státu v roce 1987, v roce 1992 byl zvolen Fidél V. Ramos, a v mezidobí se uskutečnilo několik nepovedených pokusů o převrat a též snahy již méně majetné, leč stále dychtivé Imeldy Marcosové o znovunastěhování do prezidentského paláce. Tam v roce 1998 usedl Joseph E.Estrada, údajný populista, šampion chudých, utlačovaných mas, bývalý starosta, senátor a filmový herec s pověstí pijáka, hazardního hráče, děvkaře a otce většího počtu nemanželských dětí. Nadšeni nebyli ani investoři, ani katolická církev. Jeho bizární počiny přiměly v roce 2001 Nejvyšší soud k prohlášení, že není schopen dále vládnout. Posléze byl shledán vinným z plundrování země a do čela státu se dostala dosavadní viceprezidentka Gloria Macapagal-Arroyová, další žena z významné rodiny.
Má teď přes sebou k řešení přemnoho problémů. Kriminalita, pohrdání zákony, populační růst, nevyužitý potenciál jedné z nejlépe vzdělaných a angličtiny znalých společností v Asii. Desetina národa našla obživu v zahraničí a zahraniční investoři raději investují v poklidnějším Thajsku. Rovněž nepříjemně roste konkurence Číny v elektronickém průmyslu, jehož výrobky tvoří tři čtvrtiny všeho exportu z Filipín.
A navíc tam teď jsou starosti s teroristy.
V titulu této kapitoly jsem Filipíny označil jako nakřáplé. Kdo všechno šlápl do ošatky takových vajec? Španělští dědové s jejich feudalismem - zajisté. Americký strýc to s vývozem svých institucí a praktik sice myslel dobře, jenže víme i odjinud, že takový export modelů bývá ošemetnost sama.
Skořápka tedy může být všelijak zmalována. Metafory, paralely, analogie.
Slova, slova, slova.
Napočítal jsem přes půl tuctu tamějších skupin s revolučními zálusky. Nejstarší z nich je COMMUNIST PARTY OF THE PHILIPPINES (PKP), založená v roce 1930, promoskevská, v roce 1948 postavená mimo zákon. Podporovala povstalce Hukbalahap a časem pozbyla své revoluční ostří. Tím se víc blyštila COMMUNIST PARTY OF THE PHILIPPINES - MARXIST-LENINIST (CPP-ML), maoistický výtvor, zformovaný v roce 1968. Část vedení byla již pochytána, část dlí v exilu. Odhadovaný počet 25.000 původních stoupenců se scvrkl na desetinu. Působili téměř ve všech provinciích a poslední dobou vytvořili alianci s muslimy na Mindanau. Ti, jakkoliv netvoří na ostrově většinu obyvatelstva, již třicet let usilují o nezávislost.
Tam od roku 1974 působí MORO NATIONAL LIBERATION FRONT (MNFL), separatisté financovaní libyjským Khádáfím. Posléze však ustoupili od požadavků nezávislosti, jejich cílem je jen autonomie, vyjednávání s vládou. Proto se od nich odštěpili radikálové s organizací MORO ISLAMIC LIBERATION FRONT (MILF), fundamentalistická větev z iniciativy v Egyptě trénovaného kazatele. Odmítají vyjednávat s vládou. Tvrdí, že mají k dispozici 120.000 příznivců, ale jejich skutečný počet se odhaduje na pouhou jednu desetinu. Proběhly již různé boje a neúspěšná příměří. Organizace si nepočíná příliš mírumilovně. V jednom měsíci (březen 2003) uspořádala výbuch bomby na letišti v Davao s výsledkem 21 mrtvých. Bomba v tržnici zabila 14 vesničanů. MILF je obviněna ze spolupráce s organizací ABU SAYYAF. Obě dostávají finanční podporu od oficiálně charitativní IIRO (International Islamic Relief Organization), kterou na Filipínách zřídil jeden z mnohých švagrů Osamy bin Ladena. Prezidentka Macapagal-Arroyová ale odolává tlaku Američanů označit organizaci MILF jako teroristickou, s odůvodněním, že tím by ji odradila od vyjednání trvalého míru.
Nejkrvelačnější ze všech je ona skupina Abu Sayyaf, napojená na Al-Kájdu. .Založil ji bin Ladenův pobočník a původním velitelem v poli či spíš v džungli se stal Abdurajak Janjalani, filipínský muslim, který se s bin Ladenem podílel na bojích v Afghánistánu. Organizace Abu Sayyaf byla v roce 1995 nápomocna známému mezinárodnímu teroristovi Ramzi Yousefovi (t.č. dlouhodobě v USA ve vězení) s připravou vraždy papeže a likvidace jedenácti civilních amerických letadel spolu s pasažéry.
Jejich metody nejsou nijak vybíravé. Mučí, vraždí civilisty, useknou hlavu zajatým vojákům, kněžím a rukojmím. V květnu 2001 se zmocnili skupiny zahraničních turistů a většinu z nich po dlouhém čase a zaplacení hodně peněz propustili. S pomocí amerických Special Forces sej e podařilo vystrnadit z jejich bývalé báze na ostrově Basilanu, rozprášeni do džungle, kde jeden z komandantů zahynul v útrobách krokodýla. Další dva velitelé byli lapeni. Na očistných akcích se podílí i místní domobrana.Té se v říjnu 2003 podařilo zabít potěšitelné množství těchto fanatiků, včetně Indonésana, zručného výrobce bomb, jemuž se přisuzují zásluhy za otřesný výsledek na ostrově Bali.
Pirátství, únosy, přepady bank - tento druh údajně revolučního počínání činí z Abu Sayyafa organizaci především kriminální, s radikálním mohamedánským nátěrem. Představitel oné umírněné Moro National Liberation Front a současně guvernér nedávno vytvořené Autonomní oblasti muslimského Mindanaa, odsoudil terorismus Abu Sayyafa a přivítal americkou vojenskou asistenci.
Rozvíjí se spolupráce regionální mezi Filipínami, Malajsií a Indonésií. Zásluhou singapurské policie se podařilo na Filipínách zatknout významného představitele indonéské teroristické organizace Jemaah Islamiyah, jménem Fathur Rohman Al-Ghozi. Již se přiznal k účasti na přípravě předsilvestrovského pumového útoku v roce 2000 v Manile - čili nejen na Mindanau.
K O N E C
Z připravované knihy "Klokánie, obtížné sousedství, lovci lebek, moderní teroristé"




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku