Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 10.2.2004
Svátek má Mojmír




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Stuttgart 1927|2002 aneb Vize moderní architektury
 >GLOSA: A co takhle jarní úklid?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Daně kličkovaně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Až kometa šlehne nás
 >PSÍ PŘÍHODY: Příhoda z průhonického parku
 >VTIP: Z Číny
 >NÁZOR: Prosazování nároků
 >EKONOMIKA: Mírná korekce na americkém akciovém trhu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O opakování
 >PENÍZE: Výnosný kšeft zvaný konkurs?
 >MEJLEM: Vtip
 >NÁZOR: Vybrané příčiny neefektivity ve státní správě
 >NÁZOR: Odvoláním ředitele SCP diskriminace domácích investorů nekončí.
 >FEJETON: Dopis na rozloučenou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
10.2. GLOSA: A co takhle jarní úklid?
Martina Hanušová

V dnešních dnech, kdy roztála milosrdná sněhová pokrývka, která nabízela romantický a idylický pohled na svět, jako bychom si sundali růžové brýle a najednou se kolem nás objevují hory odpadků, vítr laškovně roztáčí stovky plastových lahví po silnicích a věší igelity po keřích a stromech jako vlajkoslávu. V ulicích to vypadá, že polovina národa dostala od Ježíška ledničku nebo kanape, protože jak jinak by se jich najednou tolik mohlo ocitnout na ulici? Někteří z nás dokonce zvládnou první vývojovou fázi slušného člověka a nacpou své odpadky do plastových pytlů, ovšem ten druhý krok, a to donést pytel k popelnici je již nepřekonatelným problémem, lesní zátiší či příkop u cesty mu přece sluší mnohem víc.
Vždyť přece to, jak nás maminka odnaučovala používat plenky, jak nás nutila chodit na nočník a nakonec s námi dospěla do dospěláckého záchodového stadia taky nikdy nezapomeneme, vždycky trefíme na tu správnou místnůstku a zvládneme si stáhnout kalhoty, tak proč si nejsme schopní zapamatovat jak nás máma učila kam patří papírek od babiččina bonbónu a kalíšek od oblíbeného smetánku, jak nás paní učitelka v mateřské školce při procházce městem upozorňuje kde najdeme v parku odpadkový koš a proč nenechávat celofán v pískovišti? Na základní škole už jsme byli dost velcí na to, abychom uzvedli víko popelnice a odnesli papír a lahve do sběru, na sběrných nádobách už si zvládneme přečíst co kam patří a tak to vypadá, že bychom měli být připraveni se utkat s veškerým odpadem, který nás potká. Já vím, že v pubertě nám všem přeskočí a začneme kolem sebe trousit cigaretové špačky, lahve od piva, plechovky od coly a sáčky od brambůrků, ale většina z nás tohle šílené období ve zdraví přežije a pak se zase vrátíme ke zvyklostem které nás naučila máma, jenom se občas pohádáme s manželem či manželkou, kdo že to dneska vynese smetí, nebo o tom kdo že vyhodil tu důležitou složenku mezi starý papír.
Když se ale rozhlédnu kolem sebe, mám pocit, že puberta postihla tři čtvrtiny národa, to jsme tak slabí, že víko popelnice je pro většinu z nás nepřekonatelným problémem, nebo jsme tak hluší, slepí a neteční, že nám ten, s prominutím bordel, všude kolem nás nevadí?




Další články tohoto autora:
Martina Hanušová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku