Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 11.2.2004
Svátek má Božena




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Politicky nekorektní úvaha o multikulturalismu
 >SPOLEČNOST: Pravděpodobně tomu nebudete věřit
 >KAUZA: Orchideje a novináři
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jen po bílých
 >PSÍ PŘÍHODY: Jako Hanč a Vrbata
 >TÉMA: Růst a pokles populace - amatérské zamyšlení
 >PENÍZE: Drží stavební spořitelny své klienty pod krkem?
 >FEJETON: Příběh lásky v koupeném mobilu
 >POSTŘEH: O počasí
 >Z KNIHY: Vodnář (1.část )
 >FEJETON: Letamida
 >NÁZOR:Vítej v době internetu, Ameriko!
 >ARCHITEKTURA: Stuttgart 1927|2002 aneb Vize moderní architektury
 >GLOSA: A co takhle jarní úklid?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Daně kličkovaně

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
11.2. FEJETON: Letamida
Miloslav Pouzar

"Ano?" zabručel jsem rozespale do mluvítka poté, co se mi podařilo umlčet vyhrávající a svítící bestii, která mě právě vytrhla s blaženého snění.
"Co se děje?" zabručela rozespale Kebule. Ne do mluvítka, ale do peřin.
"Promiň, zase jsem zapomněl vypnout telefon" snažil jsem se šeptem omluvit svůj neomluvitelný prohřešek. "Moment" syknul jsem pak na nočního obtěžníka a začal se hrabat z kanafasu. Ložnici jsem mínil opustit s maximální ohleduplností. Bohužel, uvedený pokus jako obvykle ztroskotal. Tentokrát byla na vině šňůra od stojací lampy, kterou mám vedle postele, abych mohl před usnutím studovat. Omotala se mi kolem kotníků a poslala mě k zemi. Jak jsem se s elegancí podříznutého krále smrků ukládal na podlahu vedle rozestudovaných Sestřiček od Chandlera a jedenácti dílů Amberu, trochu to žuchlo. Přesněji řečeno, nejdřív to trochu žuchlo a vzápětí hodně bouchlo. Než se usadil zvířený prach a zlaté hvězdičky skončily zběsilý tanec kolem mé hlavy, měl jsem chvilku na to, abych popřemýšlel o podivných instinktech moderního člověka. Jak to, že sebou o parkety třískla namísto mobilu má lebka? Cožpak i mé pudy ztratily soudnost? Ústup do obýváku jsem pro jistotu dokončil po čtyřech.

"Tak co si přejete?" oslovil jsem svou noční můru.
"Tady Andrea Králová" ozval se z druhého konce zvířených rádiových vln kurážný holčičí hlásek. "Vy si mě už asi nebudete pamatovat pane profesore, vloni jsem u vás dělala zkoušku z toxikologie…."
"Nejsem profesor. Dokonce ani Váš chemikář na gymplu nebyl. Tedy pokud mu bylo míň jak sto let." přerušil jsem ji rozmrzele. Někteří absolventi gymnázií umí být obzvlášť protivní. Mám na mysli ty mladíky a slečny, co dokáží bezchybně odrecitovat jakýkoli kus textu ze skript a nakonec přidají i číslo stránky na níž se příslušný odstavec nachází. Dokonce jsou tací, kteří se jakoby mimochodem zmíní i o barvě košile, kterou jste měl na sobě při probírání uvedeného tématu. Pokud se jich zeptáte na vlastní názor, buď žádný nemají a nebo mají takový, který se co nejvíc shoduje s vaším. Než jim napíšete do indexu známku, zametají před vámi schody v hlubokých úklonách, ale hned jak se ocitne váš podpis v příslušné kolonce, jste pro ně míň než vzduch. Nejprotivnější jsou ale ti z nich, kteří vás s neuvěřitelnou směsí servility a drzosti oslovují profesore poté, co vás těsně před půlnocí vytáhli z postele.
"Ano. Takže - pane docente…"
"Slečno, jsem Brouzdal. Jenom Brouzdal. Ocenil bych, kdybyste zapomněla na oficiality a přešla rovnou k věci. Než jste zavolala, spal jsem a rád bych v tom co nejdřív pokračoval. Zítra musím brzo vstávat, chápete?"
"Jistě… Takže - mám možnost si poměrně snadno přijít na slušný peníze. Jenom k tomu potřebuju další čtyři lidi. Vy ste mě napad, protože ste docela chytrej, znáte spoustu lidí a jako vysokoškolskej učitel určitě nejste zrovna v balíku……Jé, nevadí, že jsem k Vám tak moc upřímná? "
"Pokračujte prosím!" řekl jsem nahlas a "To se mi snad zdá" dodal v duchu.
"Opravdu vám to nevadí? Na přednáškách jste říkal, že vám můžeme říkat věci na rovinu, takže jsem myslela…" Demonstrativně jsem zívl.
"Takže, nejvíc vás asi bude zajímat zisk," pravila prorockým tónem. "Ten by moh bejt až šedesát…tři… tisíce…korun měsíčně." Nechala mi chvilku na to, abych stihnul vstřebat ohromení z vyslovené částky, a pak na přeslazený dort připlácla třešničku "Po zdanění."
"Jenže já nemám moc času" nahrál jsem jí na smeč. Zareagovala podle příručky.
"Zabralo by vám to maximálně tak pět šest hodin tejdně. Ale samozřejmě, že čím víc času tomu věnujete, tím víc si vyděláte, to je jasný. " Bylo mi to jasný.
"Jedná se o prodej mycích prostředků nebo o finační poradenství?" pokusil jsem se jí zaskočit prudkým výpadem. Nezaskočil.
"Jde o finační poradenství." Její tón byl v ten okamžik chladně profesionální.
"Jak vás mohlo holka nešťastná napadnout, že by si zrovna ode mě chtěl někdo nechat finačně poradit? Vždyť jste mi právě řekla, že předpokládáte, že smrdím korunou. Když jsem sám nikdy žádný prachy neměl, jak mám někomu, kdo je má radit, jak s nimi zacházet. Nepřijde vám to uhozený?"
"Nejde jen o to razení. Největší zisk budete mít z toho…"
"…když přivedu do firmy další čtyři lidi, že?"
"No" vyhrkla.
"Tak to znám, tomu se říká letadlo nebo pyramida."
"To není žádný leta…" na chvilku nám vypadlo spojení. "..mida, to je seriózní podnikání na principu toho …nó…teď mi ten pojem vypadnul, prostě nějakýho managementu."
"Mladá dámo, to je podnikání na základě falešného předpokladu, že na vás bude dělat někdo jiný a vy budete jenom bezpracně inkasovat část jeho zisků. Jestli vám můžu poradit, běžte radši skládat zboží do Tesca. Ušetříte si tak mnohá životní zklamání."
"Pch" vyprskla, až mi luplo v ušním boltci. "Za dvacku na hodinu, na to se můžu, víte co.. Takže nemáte zájem?" poslední replika byla vyslovena vyloženě útočně.
"Děkuji za vaši péči. Nemám. Nevěřím totiž frázím typu bezpracnej zisk a pořádnej balík zvlášť, když jsou nalepený moc těsně na sebe. Taky byste neměla. A vůbec - kde jste vzala mé číslo ?"
"To je tajemství. Dobrou noc a promiňte, jestli jsem Vás vzbudila. A nebude Vám vadit, když Vám ještě zavolám, kdybyste si to třeba roz…." Asi jí došel kredit. Nebo baterka.

"Kdo to byl?" zavrněla Kebule, když jsem se úplně neslyšně plížil zpátky k vychladlému loži.
"Omyl" odpověděl jsem a těšil se, že v příští vteřině upadnu do bezvědomí. Leč, kýho víra. Takhle stručná odpověď nebyla tou nejkratší stezkou do říše snů.
"A co jste si tak dlouho povídali?" zbystřila. "No, co sis takovou dobu vykládal s omylem?!" Napadlo mě, jestli jsem si tak trochu nezadělal na menší malér.
"Nebyl to omyl v tom smyslu, že by dotyčná osoba neměla správné číslo" snažil jsem se vysvětlit nevysvětlitelné. "Ale v tom smyslu, že se na mě obrátila s úplně nesmyslnou věcí."
"Cože?" nechtěla chápat Kebule.
"Jedna studentka mi nabízela, jestli bych nešel za šedesát tisíc měsíčně dělat finančního poradce." utrousil jsem otráveně. Vůbec nemám rád půlnoční výslechy.
"Ty?" Tohle znělo jízlivě "Jí?" Tohle trošku zuřivě.
"Ale ne, komukoli….Hele, dobrou. Ráno ti to vysvětlím" snažil jsem se odročit rodící se hádku o nějakých těch šest až sedm hodin.
"Tak řekni těm svejm STUDENTKÁM, že když chtěj radu, ať se za tebou stavěj ve škole. A jestli to bez tebe nemůžou vydržet…." Její hlas měl sílu první letní bouřky. Od sousedů vedle se ozvalo bouchání na zeď. Sousedka pod námi si pár vteřin nato začala dělat důlky do stropu násadou od koštěte. S dekou v podpaždí jsem se vydal hledat klidnej kout, kde by šlo spočinout. Než mě na karimatce v obýváku přemohl spánek, přemýšlel jsem o tom, jestli jsem si přece jenom s Andreou Královou neměl smluvit schůzku. Měla tak pěkný hlas….

V Pardubicích 6.2.2004




Další články tohoto autora:
Miloslav Pouzar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku