Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 13.2.2004
Svátek má Věnceslav




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Bude za psa platit i ten, kdo psa nemá?
 >EVROPA: Nerozumný spojenec USA
 >SPOLEČNOST: Starší muži a mladší ženy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Hračky samo domo
 >PSÍ PŘÍHODY: Přísné hledění
 >PENÍZE: Blíží se k nám vlna certifikací?
 >FEJETON: Jako opařená - filmy
 >IRÁK: Zbraň hromadného ničení
 >POSTŘEH: O hustým
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZAMYŠLENÍ: Paralelní vesmír Martina Zemana
 >ZAJÍMAVOST: Česká republika v Guinnessově knize rekordů 2004
 >VÝSTAVA: Vzývání, Vášeň, Odevzdání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Válka s šátky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
13.2. Sbohem a šáteček
(nov)

Jsouce jednou nohou v EU, rozšiřuje se náš politický rybník od Baltu až po Irské moře. Nu a tam, kde se z něho noří Eiffelovka, odhlasovali tento týden místní poslanci "šátkový" zákon o zákazu veřejného nošení nápadných náboženských atributů ve státních školách. Prakticky všechny liberální listy vůkol ihned zákon napadly, neboť prý omezuje lidské právo na svobodu vyznání a Francii v udržení charakteru sekulárního státu stejně nepomůže.

Nehodlám soudit, co Francii pomůže a co ne, nicméně rád bych se příslušných komentátorů optal, zda se domnívají, že též červená na křižovatce omezuje lidské právo na svobodu pohybu, v tomto případě právo čekajícího řidiče. A proč se ptám? Jak známo, za císaře pána stačilo majiteli auta zajít na příslušnou policejní stanici, zde podepsat místopřísežné prohlášení, že umí šoférovat, aby hned na místě dostal řidičák A okamžitě mohl vyrazit na silnice, kde si jezdil, jak hrdlo ráčilo. Jak to vypadá dnes, s autoškolami, neúprosnými zkouškami a provozem sešněrovaným hned několika zákony do poslední mrtě, víme všichni. Někteří z nás, obvykle s technickým vzděláním, známe i obecnou teorii, která za tímto úkazem stojí - univerzální organizační zákon, říkající, že čím více nějaká činnost zahrnuje jedinců, tím důsledněji musí být regulována.

Náboženský "provoz" prošel stejným vývojem jako ten skutečný automobilový. Za časů velbloudích karavan byly jednotlivé náboženské komunity mnohem účinněji odděleny než ve věku tryskáčů, panevropských dálnic, televize a internetu. Masová migrace s sebou přinesla i masový náboženský "provoz" a to i s novým ateistickým "účastníkem", který má taktéž právo na svobodnou nevíru. "Šátkový" zákon ve Francii, která je největší evropskou křižovatkou tohoto provozu, pak není ničím jiným než regulačním "semaforem". Předznamenává veřejný prostor (zatím v citlivé oblasti státních škol), kde se bude muset každý chovat nábožensky neutrálně, aby byla vůbec možná nějaká koexistence - provoz bez havárek náboženských střetů. Je to ta červená stopka, která přeblikne do zelené v okamžiku návratu do soukromí - ať už domova nebo příslušné modlitebny. Jinak řečeno, zákon o zákazu nošení nápadných náboženských symbolů v části veřejného prostoru - jakým státní školy jsou, a který si bude muset osvojit i zbytek EU, neboť je zcela v souladu s evropskou tradicí sekularismu - toliko proklamuje, že náboženství je intimní a soukromou věcí každého jednotlivce, s níž se nechodí na veřejný buben. To si budou muset v prvé řadě zapsat za uši "Evropané" islámští - uvědomit si, stejně jako ostatní, že výše uvedená zásada je pro Evropu podmínkou existenční. Identitou Evropana je přednostně občan, pak teprve křesťan, žid, muslim, bezvěrec. Prolomení této zásady by znamenalo civilizační sebevraždu.

Povyk, který proti zákonu již zvedli náboženští militanti, je pochopitelný. Povyk těch, kdož hlásají abstraktní principy lidských práv odpoutaných od reality rozdílných kulturních vzorců, je pak povyk falešný, neboť těmto teoretickým bezbřehým pravidlům, která v praxi přehuštěného světa selhávají, je třeba říci sbohem a šáteček - jestli se nemáme navzájem pozabíjet v nějaké budoucí Bartolomějské noci.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku