Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 13.2.2004
Svátek má Věnceslav




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Bude za psa platit i ten, kdo psa nemá?
 >EVROPA: Nerozumný spojenec USA
 >SPOLEČNOST: Starší muži a mladší ženy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Hračky samo domo
 >PSÍ PŘÍHODY: Přísné hledění
 >PENÍZE: Blíží se k nám vlna certifikací?
 >FEJETON: Jako opařená - filmy
 >IRÁK: Zbraň hromadného ničení
 >POSTŘEH: O hustým
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZAMYŠLENÍ: Paralelní vesmír Martina Zemana
 >ZAJÍMAVOST: Česká republika v Guinnessově knize rekordů 2004
 >VÝSTAVA: Vzývání, Vášeň, Odevzdání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Válka s šátky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
13.2. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
Ladislav Franc

Quo vadis, státe -aneb jak chceš vybřednout z dluhů?

Podnět k těmto úvahám zavdaly současné "reformy"veřejných financí v našem
státě, ale úvahy bohužel nevedly jen k jednoduchému obvinění dnešní socdem.
vlády za to, že jako stát vlastně nekráčíme nikam, jen přešlapujeme. Vláda
má pochopitelně svou kostku másla na hlavě, ostatně té je věnována patřičná
pozornost jinde. Jenže, kdyby tu místo levice vládla pravice, budeme asi
přešlapovat stejně.
Další úvahy se budou týkat státu jako takového, tedy ne jen Čech. Stručně
a zjednodušeně stát těm, co hodně vydělávají bere a dává to těm, co vydělávají
málo, nebo nic. Tyhle dvě skupiny nelze dlouhodobě udržet početně v rovnováze.
Pochopitelně neustále narůstá skupina, která jenom dostává. Možná už proto,
že skupina, která vydělává, je neustále produktivnější. Z análů klášterů
ve Francii v 9.století se dovíme, že jednoho mnicha, který se cele věnoval
službě Bohu, živilo 80 nevolníků. Ze statistik příslušného federálního úřadu
USA se dovíme, že jeden průměrný farmář dnes sám uživí 47 lidí. Pokud by
se stále početnější skupina živených spokojila s tím, co vyprodukuje skupina
živitelů, státní rozpočty by byly v rovnováze. Obecně je potíž v tom, že
skupina která bere, žádá od skupiny která dává, stále víc. To je možná dědičný
hřích, homo sapiens není nikdy spokojen s tím, co má nebo může mít, tak
to bylo a bude a přes to nejede vlak. (Vždycky, když slyším odborového předáka
železničářů Duška jak vyhrožuje "my to zastavíme", mám chuť mu vzkázat:
"jen to zastavte - a už to nepouštějte".)
Jde tedy o to, jak krotit choutky skupiny živených brát si pořád víc. Je
jasné, že to nedokáže žádná demokratická strana - živení by je přestali
volit. Abychom zkusili přijít na to, jestli se s tím vůbec něco dá dělat,
zkoumejme složení množiny živené podrobněji. Zaměřím se rovnou na podmnožinu
nejdůležitější, která má na starosti přerozdělování mezi oběma skupinami,
tedy na státní administrativu, kterou si pro účely dalších úvah budu personifikovat.
Teoreticky by právě ona měla držet choutky skupiny živené v mezích možností.
Prakticky to nejde, vždyť administrativa je sama živená a přece si nebude
odpírat! Administrativa naopak má pochopitelně zájem na tom, aby vymohla
z daňových poplatníků co nejvíc, protože si potom může co nejvíc ponechat.
Navíc je státní administrativa líná a nestará se příliš o to, jak daňoví
poplatníci k penězům přijdou. Administrativa si myslí, že je tu od toho
aby sklízela, ne aby pěstovala. Odstrašující příklad: když administrativa
dlouhodobě nedokáže vyrazit z živnostníků tolik peněz, kolik si myslí že
potřebuje, tak zařídí, aby se jim prostě napařila paušální daň (špatný je
ovšem král, pardon, vláda, to prosím není příklad z půlnočního království,
tak je to v Čechách). Lenost administrativy má i jiné neblahé důsledky.
Ve spojení s její pýchou vede k tomu, že místo, aby skupině živitelů pomáhala
vydělávat, ještě je otravuje. Odstrašující příklad: k žádosti o stavební
povolení chce administrativa od občana 16 příloh, některé z nich si musí
občan obstarat zase u administrativy. (Opět příklad nikoli z Kocourkova,
ale z Čech). Takže jsme u toho: největším kamenem úrazu pro ozdravení státních
financí je vlastní státní administrativa. Z příkladů je vidět, že reforma
českých financí bude obzvlášť těžká.
Recept na skutečnou reformu financí vypadá jednoduše. Stačí přinutit administrativu,
aby se uskromnila ve svých nárocích a současně (a to asi zejména) se přičinila
o to, aby ti co chtějí vydělávat, mohli vydělávat pořád víc. Jenže jak na
to, administrativa není bohužel pyšná, líná a poživačná dáma, které můžete
hrozit rozvodem. Administrativa, to je armáda úředníků. Před přibýváním
úředníků varoval prof. Parkinson už před půl stoletím a od té doby se jejich
přibývání nezastavilo. Úředníci jsou taky voliči. Prof. Tullock r.2002 píše
v knize "Government Failure -A Primer in Public Choice" o tom, že by státní
úředníci měli být zbaveni volebního práva. Jestli se ten návrh někdy dostane
z knihy blíž skutečnosti, posuďte sami.
Reformovat finance a přitom všem vyhovět, to prostě nedokáže nikdo, reformovat
finance aspoň tak, aby tvořily podmínky rozvoje, to snad dokáže silný jedinec.
Jenže někoho podobného Reaganovi nebo Thatcherové tu nemáme a nevím proč
vlastně si myslím, že ještě dlouho nebudeme mít.

Ladislav (Laco) Franc




Další články tohoto autora:
Ladislav Franc

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku