Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 16.2.2004
Svátek má Ljuba




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Britská vládní analýza o klasifikaci konopí
 >GLOSA: A co později?
 >FEJETON: 13. únor 1945, Drážďany
 >REAKCE:Otevřený dopis předsedovi KDU-ČSL Miroslavu Kalouskovi
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pohádka o Ponožce
 >PSÍ PŘÍHODY: Zmatený Matlafousek
 >NÁZOR: Cesty za dobrodružstvím
 >INTERRUPCE: Výzva poslancům
 >FEJETON: My o voze, vy o koze
 >HOMOSEXUALITA: Zmatené vosí hnízdo
 >SVĚT: Hodnocení výkonů doby
 >NÁZOR: Penzijní reforma
 >PENÍZE: Podniky v EU: DPH čekají velké změny
 >GLOSA: Premiér potřebuje klacek
 >REAKCE: Odpověď Aleši Richterovi od H. Havlíkové

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
16.2. NÁZOR: Penzijní reforma
Adam Herout

Problém penzijní reformy pořád obchází kolem, občas na mě vykoukne z novin a tak jsem o tématu popřemýšlel a zjistil, že tomu nerozumím. Přesněji: bojím se, že tomu rozumím.

Totiž uvážil jsem Lhotu – městský stát – která má řekněme 80 lidí pracujících na 20 penzistů. Ve Lhotě veškerá lidská práce spočívá ve výrobě rohlíků a veškeré lidské štěstí a potřeby jsou určeny množstvím zkonzumovaného bílého pečiva. Penzisté rohlíky už nevyrábějí, jen konzumují: v průměru 4 denně. Pracující člověk vyrobí denně řekněme 7 rohlíků. Lhotský průběžný systém financování důchodů (jaký máme i u nás v Česku) spočívá v tom, že každý den pracující člověk odevzdá 1 rohlík z těch, které vyrobil, do důchodového systému, ze kterého jsou po čtyřech vydávány důchodcům – všechno docela pěkně funguje a vychází.

Na nebi se ale objevuje mráček: demografové varují, že sejde se rok s rokem a bude 50 starců na 50 produktivních. A pak bude buď pracující dávat krvavé 4 rohlíky denně a zbude mu méně než polovina z toho, co vyrobí, a mohl by se na to vykašlat, nebo se penzista obejde s jedním rohlíkem denně, nebo kompromis, který nepůjde přes nos nikomu. Je nabíledni, že politik musí říci: “Víme o tom, připravujeme penzijní reformu.”

Rozpoznal jsem tři možná schémata penzijní reformy, které je možné podle libosti kombinovat: Reformu zamlžovací, Reformu loupežnou a Reformu práce. Vysvětlím.

Politik nerad pronáší sdělení jako: “Od zítřka budete dávat 4 rohlíky denně,” nebo “Od zítřka budete jíst 1 rohlík denně,” proto realizuje Zamlžovací důchodovou reformu, zřídí fiktivní nebo skutečné důchodové účty, přejmenuje průběžný systém jiným slovem a v hovoru s občanem se pak může podivit “Cože, vy dáváte čtyři rohlíky denně?” nebo “Cože, vy máte na den jen jeden rohlík? To je hrozné!” Když 50 lidí vyrobí po sedmi rohlících, nemůže se prostě za den sníst více než 350 rohlíků – to by bylo proti fysice. Ale důležité je, že Lhotský představitel už těch 350 nerozděluje, rozdělují se “samy”.

Nevýhoda pouhého mlžení je v tom, produktivní lidé dál financují starce a proto nemají z čeho šetřit na své stáří a proto jim představitel nemůže slíbit než ten jeden rohlík na jejich důchod a nic tedy nezmění a voliče si nezíská. Představitel si ale své Lhotské získat chce, proto vymyslí a slíbí hezká čísla i za těch pár let, o kterých mluví naše prognóza. Tato čísla ale musí někdo zaplatit, to dá rozum, a je lépe na to vybrat teď, když pracuje 80 lidí, než potom, kdy bude pracovat jen těch 50 ze sta. Proto oznámí, že teď, po přechodnou dobu, pracující musí platit oba důchodové systémy, ale co se dá dělat, je to potřeba a pak se to spraví. Pořád je to ale šaráda s čísly, protože sejde se rok s rokem a za den se vytvoří 350 rohlíků pro 100 lidských úst, na tom se nic nevyřešilo.

Třetí pojetí, které předkládám, je nejprůzračnější: zajistit, že za určený čas se ve Lhotě vyrobí denně více než 350 rohlíků, třeba 560 jako teď. Se svou průzračností a jednoduchostí je zároveň nejtěžší: znamená buď pracovat déle (ať delší směna, nebo pozdější odchod do důchodu), nebo zvýšit efektivnost současné dávky práce. Připouštím, že je možné dosáhnout vyšší produkci státním podnikáním, tedy tak, že stát vybere peníze (výše uvedeným loupežným systémem) a balík dá na stůl směnárníkům, aby pro stát zařídili tvorbu dalších rohlíků; nebo stát zakukleně podpoří soukromé finanční podnikání: člověk si spoří na svůj účet u banky, banka mu ho přiměřeně slušně úročí (nechá mu někde dělat rohlíky), protože stát garantuje, že občan se s těmito penězi nemůže najednou rozhodnout něco provést a zároveň jistí svého občana pro případ pádu banky; neslýchám ale, že by tyto druhy státních zásahů ekonomice (rozuměj tvorbě rohlíků) kdovíjak prospívaly.

Lhotské ani české politicko-sociální zřízení není z těch, které by řekly občanovi: “Co sis naspořil, to máš, bydli si v papundeklové krabici s rohlíkem na 3 dny.” Je-li to dobře, to by bylo na jinou debatu, ve Lhotě i v Česku se prostě chtějí starat. Když to ale musí být, prosím: nechť se penzijní reforma děje investicemi do vzdělání a technologií, ne šarádou s čísly a nálepkami. Přeju si, abychom, až rok se s rokem sejde, neměli v průměru tři a půl rohlíku na den, protože to by jistě znamenalo hlad a francouzskou revoluci. Zatím to ale vypadá spíš na tu šarádu...

Adam Herout, 15.února 2004




Další články tohoto autora:
Adam Herout

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku