Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 17.2.2004
Svátek má Miloslava




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Vládní chaos na pokračování
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Válka s podkolenkami
 >EKONOMIKA: Předpokládaný růst na sledovaných trzích
 >FUTUROLOGIE: "Mozek" už bude mít opravdu kdeco.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina / Velká ryba
 >PSÍ PŘÍHODY: Holt, budí respekt
 >ARCHITEKTURA: Stavební práce na Pražském hradě
 >NÁZOR: Proč platit školné na VŠ
 >FEJETON: O kupcích a sponzorech
 >GLOSA: Není řešení aneb všechny cesty vedou do ...
 >NÁZOR: Amatérismus v politice
 >NÁZOR: Problémy a paradoxy našich dvou levicových stran.
 >Společné prohlášení Českého plavebního a vodocestného sdružení a Sekce vodní dopravy Svazu dopravy ČR
 >POSTŘEH: O oživování
 >SVĚT: Atlantická halekačka (4) - Černobílý svět

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
17.2. SVĚT: Atlantická halekačka (4) - Černobílý svět
Podepsán Publius

Motto: Ten, kdo se vzdá základní svobody aby dosáhl dočasného bezpečí si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí Ben Franklin 1706- 1790


Původně ty “Halekačky” měli být jen tři. Ale některé kometáře mě vyprovokovaly k myšlení. Jako třeba ten zatím poslední, č. 15 k Halekačka (3) kde P.M.píše:

„Hamilton, Jay a Madison se podepisovali timto jmenem, kdyz tvořili U.S.A.
Kdo by si pomyslil, ze nekdo pouzije stejneho jména k odsouzení U.S.A.? “

Samozřejmě má pravdu v té prvé části.

Pseudonym Publius je vskutku vzat z americké historie. Přestože cíle jsou odlišné, můžeme se od amerických úspěchů a i selhání mnohému naučit. EU nechce vytvořit „evropský národ“ ale vytvořit bezpečný prostor pro život a vývoj všech evropských národů. Přesto mnohé problémy se schválením ústavy evropské se pozoruhodně podobají tomu o čem psal Publius v r 1787.

Ale jak došel P.M. k názoru, že nejenže soudím Spojené státy ale, že jsem i došel k rozsudku a to negativnímu, o to jsem musel přemýšlet. Ty první tři Halekačky byly o neo-konservativní (neokonské) filosofii. V té Kaganově briliantní apologii mě něco pořád nesedělo a nakonec jsem ji kritisoval. Tvářit se, že kritika neokonů, kritika Bushovy zahraniční politiky je kritika Spojených států je trik tak laciný a častý, že má i své jméno: Říká se mu balení Bushe do praporu. Krititika (zabaleného) Bushe se vykládá jako útok na americký prapor, tedy útok na Ameriku. Nebudeme se tímto važně zabývat.

Američtí voliči, ne já, budou tento rok soudit jak úspěšně teorie neokonského projektu:

Nové americké století (New American Century)

byly uvedeny do praxe Bushovým týmem. Bushův tým obsahuje schopné a vzdělané lidi jako je třeba Dr. Rice . Bush sám není žádný blbec, i když tak někdy zní. V závěru článku ( Halekačka 3, reference 7 ) Kristol, významný neokon, který jako Bush, a asi schválně, mluví nespisovným, lidovým stylem o tom vtipkuje. Mluví o tom jak Bushe “nedopodcenili”. (misunderestimated him).

Omlouvám se za překladatelský pedantism, ale “nedopocenili”, jake se to v Česku obvykle překládá, se mi nezdá ten nejlepší český equivalent. Doporučil bych „neporodcenily“ .Je to přece zkomolenina dvou slov

        (misunderstood + underestimated  ------>  mis-under-estimated)
         neporozuměli    +   podcenili  ------>   ne-poro-dcenily 
 

At' je to s tím komolením slov jakkoli, dyslexie není to samé jako nízké IQ. Americké voličstvo nebude soudit gramatiku, ale výsledky. Zatím soudí přísně: méně než polovina schvaluje Bushovu zahraniční politiku. Je zřejmé, že Bush může být v Listopadu z Bílého domu vypuzen. To, totiž prohra ve volbách, je to jediné myslitelné „potrestání“ jak agrese tak podvedení veřejnosti, ktere se Bushův tým dopustil. Tento soud přísluší jedině americkým voličům, kteří Bushovu týmu tu moc svěřili a, kteří mají i moc ho z té funkce odvolat. Důsledky toho rozhodnutí ale ovlivní celý svět a celý svět bude do toho kecat. I já se pokusím:

Evropa i Amerika sdílí stejnou civilisaci, stejnou tradici které se obvykle říká západní civilisace. Předmět transatlantického dialogu, čili té „halekačky přes oceán“ , jak to psovsky nazýváme zde, je forma a obsah spojenectví Evropy se Spojenými státy. Jedná partner a hrstka klientských států, většinou bývalých satelitů, jejchž hlášení s k ideálům západní civilisace se bude přijímat se zdvořilým ale skeptickým úsměvem. Rovnoprávný není to samé, jako rovnocenný či stejně silný. NATO je a zůstane hlavní zárukou svobody evropských národů proti možnosti opakovaného tlaku z východu. Zájmy USA a EU v této otázce jsou shodné. Nejsou ale shodné ve všem. Třeba v názorech na to, které vojenské stihačky, Gripeny nebo F16, jsou nejlepší pro naši společnou obranu, se názory mohou názory lišit.


Ale o to zde nejde. Otázka je: Proč P.M., a nejen P.M., zaměnuje polemiku s neokonskou filosofii s odsudkem celého USA? Myslim, že jde o tohle:

Jednoduchý model světa

Zdá se mi, že v Česku je populární vidět svět jako složený z „Amíků a Frantíků , a pak třeba taky z Čecháčků, Rusáků, muslimů ...“. V mezinárodní politice pak jde o to vykoumat kdo má jakou pušku. Na základě toho se pak rozhodne kam máme lézt...

Ale současný svět je složitější a obsahuje mnohá nadnárodní spojenectví a hnutí. Amerika není monolit, a přinejmenším ji musíme rozdělit na tyto dvě poloviny:

  1. na Republikány, kteří jsou konservativní a mají podporu mnoha velkých koncernů i drobných podnikatelů a bohatších lidí, což by v našich poměrech odpovídalo koalici lidovcú, ODS a třeba i Sládkových republikánů i České pravice a na Demokraty, což by odpovídalo spojení CSSD a velké části KSCM a Zelených, jejichž opora je spíše v odborech, zaměstnancích těch velkých koncernů a v národnostních menšinách.

Tyto dvě koalice se utkají tento rok v soutěži o Bílý dům. Kdo vyhraje, to bude mít světový dopad a ovlivní to i naši budoucnost. At' vyhraje kterákoli z nich, a at' bude EU silná či slabá, EU a USA zůsatnou spojenci. I když by v Listopadu vyhrál Bush, Amerika nikdy nenapadne civilisovaný evropský stát, ani EU nenapadne USA. Nikdo neuvažuje o válce proti Spojeným státům. Tedy prominte. Žádný rozumný, racionální člověk o tom neuvažuje.

Ještě jednodušší model světa

Bin Laden byl nazván Koreshem muslimského světa. Koresh, jestli si vzpomenete, byl vůdcem fundamentalistické sekty v Texasu, která se dostala do konfliktu s federální vládou , v ranných dnech Clintonovy vlády.

Pokud chcete opravdu jednoduchý model světa, tak spíše než na Amíky a Frantíky, bych doporučil dělit lidi na fundamentalisty a racionalisty. Všechny hlavní víry, křestanská, židovská i muslimská mají své fundamentalisty.

Ty židovské vidíte na fotografiích v novinách kvílet, když jim bourají nelegální osady (settlements) v Gaze.

Ti křestanští, se v Americe vyskytují hlavně v biblickém pásmu (bible belt) které se táhne od Floridy, přes Texas až do Ohia, a většinou volili Bushe. Podezírají racionalisty, jako byl Jefferson, jako dnes je Dean, kteří jsou nábožensky vlažní, ne-li studení, že nejsou dost mravní. Ti muslimští by chtěli zavést náboženské právo (Islamic law, Sharia) po celém světě. Známý pojem „střet civilisací“ je teorie fundamentalistů. Někteří fundamentalisté si dokonce myslí, že žijeme v “posledních dnech” (last days) a Armageddon je za dveřmi a nebo už začal, že pelyněk neboli Černobyl (wormwood) již otravuje vzduch z dělá řeky hořké a jedovaté. Vyskytují se i u nás , naštěstí jen zřídka. Koresh byl příkladem tohoto extrému křestanského fundamentalismu. Když vyjednával s FBI, tak mluvil o „sedmi pečetích apokalypsy“ (seven seals) což FBI chápalo jako „sedm tulenů“ (seven seals), dokud jim to místní farář nevysvětlil.

Všechny trři mýty o posledních dnech jsou si pozorohudně podobné. Proroci se vrátí nebo přijdou a jeden z nich bude vládnou. Ti ostatní proroci budou jeho asistenti. V tom který bude tím vládcem se mýty liší. Je jenom jeden Bůh. Ten náš.

Opustíme tento zajímavý předmět diskuse pro problémy vážnějsí:

Dospělá demokracie = konec ilusí

I někteří z těch kteří nepodléhaji černo-bílému vidění fundametalismu se stále potýkají z otázkou
„Mají Amíci či Frantíci „mocenské ambice“,
jsou hodní či zlí,
jsou to nesobečtí andělé nebo vládychtiví dáblové?“

Ta otázka nemá řešení. Američané nebo Francouzi totiž nejsou ani andělé ani čerti, nýbrž lidé a každý z nich je jiný. Řekl bych, že jsou to normální lidé, jako my, ale ono co je normální v jedné zemi je podivné v zemi jiné, takže jisté rozdíly zde jsou. Někdy je třeba ty dva modely, ten jednoduchý a ten jednodušší kombinovat do modelu „mírně složitého“. Pokud chceme rozumět dění ve světě, hájit a i prosadit některé české zájmy, musíme se naučit klasifikovat skupiny lidí lépe než jen podle jejich národnosti.
Rozhodně hájení našich zájmů, žádný americký president nedělá za nás. Takže Miron (komentář 8 , Halekačka 3, bod 6 ) má pravdu když říká:

6. .... každý americký prezident bude obhajovat především zájmy USA, nikoli vize o silné Evropě bez závazků.

Dodejme, že president EU bude obhajovat zájmy evropské a český president, doufejme, bude obhajovat zájmy české. Tak je to v demokraciích moudře zařízeno, řekl by asi Karel Čapek. Ale kdo tím kterým presidentem bude, to je důležité, protože různé skupiny, vidí ty národní zájmy jinak. Obhajovat naše zájmy budem muset sami. Američné si museli svou nezávislost a svobodu vybojovat se zbraní v ruce. Nám stačí se k zásadám západní civilisace přihlásit a pak podle toho jednat. Pokud se rozhodneme se základních práv vzdát a stát se místo toho klientským státem Spojených států, poneseme dlouho důsledky tnašeho rozhodnutí. Uděláme li to pro dočasné bezpečí, nebo tučné zakázky z Iráku, může se stát, že nedostanem ani bezpečí, ani zakázky, ba ani bezvisový styk, protože jako to moudře napsal Franklin, si nic z toho nezasloužíme.
Vskutku, Francie bezvisový styk s Amerikou má, ale žádný stát Latinské Ameriky, Salvador, Nicaragua,.. kteří jsou klienty již po destiletí ho nemá. Být klientem neznamená mít stejná práva a respekt. Ben Franklin tomu rozuměl lépe než někteří naši poslanci. V silnější EU nejen že naši mladí lidé budou mít více příležitosti si vydělat v zahraničí (aniž by se museli vzdát základních práv tím, že by pracovali illegálně) ale i jiné problémy, (nedostatečná kontrola hranic, mafie, korupce, ...) asi vymizí dříve než v „suveréním a nezávislém “ klientském státu Spojených států. Solidaritou s ostatními evropskými zeměmi, spíše než členstvím v Bushově koalici, dosáhneme i bezvisového styku i ostaních výhod plnoprávného člena západního světa. Záleží to jen na nás, na rozhodnotích naší vlády. Zahraniční politika současné české vlády je ovšem taková že si na ten bezvisový styk asi počkáme.

Jak může někoho vůbec napadnout, že nějaký americký prezident by obhajoval zájmy naše ?
Je to touha po nějakém velkém Bátuškovi, císaři či spasiteli který so o nás postará? Proč ta neokonská černonobílá filosofie (je ten člověk anděl nebo čert?) tolik přitahuje postkomunisické státy a některé jejich politiky a intelektuály?

Kořeny neokonského hnutí

Možná že je to ideologická příbuznost: Američtí neokoni se totiž nevyvinuli z konservativní americké tradice, (kterou nazívají opovrživě paleo-konskou). Nejsou ani noví ani konservativní. Počátky tohoto hnutí lze vysledovat ke „staré levici“ , přesněji, k jejímu trockistkému křídlu .
Zakladatelé hnutí, včetně Kristola byli absolventi university City College of New York, jíž se přezdívá "Harvard proletariátu". Během let 1950-1960 přešli k pravici. Kristol, v parafrázi starého vtipu, že „konservativec je liberál, kterého na ulici zmlátili a okradli“ definoval neokony jako „liberály, kteří byli zmláceni skutečností světa“.

Poznámka: nezaměnujte: Byli dva Kristolové, Irwing a William, otec a syn, jak je vidět v této galerii neokonů. (fotografie jsou na konci článku). Jedním ze zakladatelů je Irwing. Jeho syn William je citován výše.

Politický vliv získali během vlády Bushe staršího. Byli proti ukončení války v Perském zálivu příměřím, které nechalo Sadama Husejna u moci. Dosáhli velkého vítězství po útoku na newyorská dvojčata, kdy Bush mladší přijal jejich ideologii a vyhlásil t.zv. Bushovu doktrinu, jež hlásá preventivní války proti zemím, které by v budoucnu mohli ohrozit Spojené státy. Je to hnutí vysoce ideologické a zaměřené na zahraniční politiku Tuto orientaci hnutí můřeme vysledovat k jeho hi


Další články tohoto autora:
Podepsán Publius

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku