Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.2.2004
Svátek má Matěj




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Americká ekonomika bude i letos oporou světových burz
 >PODVODY: Výnosný kšeft zvaný konkurs?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Boží zákon o společném zdanění manželů
 >PRAHA: Plastické graffiti aneb Ozdobu nutno odstranit!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s lavičkami
 >PSÍ PŘÍHODY: Náš hodný Bart
 >MÉDIA: Boj o ČT je bojem o demokracii
 >SVĚT: Špidla tu byl, ale oslnil Klaus
 >SVĚT: Návraty v politice
 >PŘÍBĚH: Mořská štika
 >Šedá myška jménem Travis
 >PENÍZE: Stavební spoření není výhodné pro každého
 >SVĚT: Hodnocení výkonů doby - II.
 >POLITIKA: Špidla, Kužvart, Svoboda - evropská ostuda
 >REAKCE: Noví spojenci USA…

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
24.2. SVĚT: Hodnocení výkonů doby - II.
Ota Ulč

Bližší nám košile než kabát, akutněji se zajímáme a víc důležitosti přikládáme událostem nám blízkým, s případně bezprostředním dopadem. Však nemůže tomu být jinak. Povodně v Čechách v roce 2002 se nás dotkly více než ještě značnější takové katastrofy, postihující Čínu téměř každý rok.
Víc než VZDÁLENOST nám zamlžuje rozhled doba, ČAS, ten nejkrutější generalisimus, který nás všechny, dřív nebo později, stoprocentně zlikviduje. Užitečnou oporou, nepostradatelným nástrojem tyranů jsou lidé s počínáním ovcí bez paměti, tento perfektní materiál, který ke svým záměrům hnětou demagogové. Totalitní stát vyvlastňuje nejen svobodu a majetek, ale také právo na paměť. Je ovšem rozdíl mezi nepamatováním a předstíranou amnésií, neznalostí neboli lží. Rozlišujme prázdné hlavy, v nichž není co k pamatování (záležitost nejmladší generace - otřesné důkazy nezájmu a ignoranství například uveřejnila Mladá fronta Dnes ve zvlášní příloze 15.listopadu 2003) a pak ty, kteří si pamatovat nechtějí. Například dnešní komunisté, tolik teď mávající praporem vlastenectví, si určitě s menší vervou připomínají svou někdejší servilitu vůči všemu sovětskému.
Nostalgici romantizují staré, údajni zlaté easy, jakoby v minulosti vždy bylo líp - i za těch komunistu. Zlaté se zdají proto, že pamitníci, nyní staoí, vráseití, nedužíví, tehdy takoví věru nebyli. Byli jsme mladí (é), pohlední (é), někteří z nás přímo neodolatelní(é). A teď už, případně i dlouhou řadu let, odmítáme se na sebe ráno podívat do zrcadla, abychom si hned nezkazili náladu na celý den.
Vzpomínka na vlastní mládí a ztepilost kalí rozhled. Nikdejší mládežníci, krasavci a krasavice, ovšem zabaží po návratu hanebných padesátých let. Spíš se pamatují milostné hrátky na svazácké brigádi než děs doby procesu a šibenic. Paměť v roli iluzionisty, též s variantou selektivního přeinterpretování vlastní minulosti. Nejedna kdysi máslem hodně obtěžkaná hlava bezpáteřného kejvala se přetransformovala v příslušníka napřed šedé zóny, poté do podoby disidenta, ne-li přímo neohroženého bijce za svobodu.
Nevyhnutelná je zkušenost, že s příbývajícím věkem ubývá schopnost vybavovat si zážitky nejčerstvější, na rozdíl od těch dávných, z mládí, z gymnaziálních let, z maturitního večírku. Mnozí přesně vědí, kdo sedával ve které školní lavici, ale na který film jsme se to včera , sakramente, dívali v televizi? Proti chabnoucí paměti se lze jakž takž bránit, avšak bez naděje na veliké vítězství.
Při hodnocení, inventuře dob minulých, je tedy sklenice z poloviny plná nebo prázdná, povedl ei nepovedl se věk, v němž nám bylo souzeno žít? Vzdor bohatému katalogu uskuteeniných špatností, minulé století v mnohém vskutku hrozné, bylo též mimooádni zajímavé a obohacující. Rekordni kruté, krvavé, ale též s kolosálním rozmachem, kdy se vynalezlo víc, než ve všech poedchozích érách dohromady. Naše doba nám umožnila existenci daleko hodnotnijší, kvalitnijší, poíjemnijší a delší, než kdy v minulosti. Po seetení všech plusu a minusu, rezultát je nepochybný. Pochybovaeum odpovídám jedním
anglickým slovem: dentistry. Sedit v koesle u soueasného moderního zubaoe je zážitek k neporovnání s martyriem, uštidoovaným provozovateli tohoto oemesla poedchozím generacím.
Obdržel jsem statistické porovnávání stavu věcí v USA v roce 1903 a 2003. Před sto lety devadesát procent lékařů mělo substandardní vzdělání a hlavní příčinou úmrtí byl zápal plic, chřipka, tuberkuloza a průjmy. Devadesát procent porodů se uskutečnilo v domácnostech, v nichž 18% mělo služebnictvo, 14% koupelnu a 8% telefon. Tříminutový rozhovor z Denveru v Coloradu do New Yorku stál 11 dolarů - v době, kdy roční mzda dělníka se pohybovala mezi 200 až 400 dolary. Tehdy to byl svět, kdy nejvyšší stavbou na světě byla Eiffelovka a v Americe bez mrakodrapů jezdilo všeho všudy 8.000 automobilů po pořádných silnicích v celkové délce 144 mil.
Tehdy jen pouhých 6% mládeže ukončilo střední vzdělání (ona tzv.high school) a desetina dospělého obyvatelstva byla negramotná. Jakožto někdejší pedagog jsem zpozorněl: značná většina nyní odejde ze školy s certifikátem o dosaženém úspěchu a analfabetů tu máme stejné, ne-li ještě vyšší procento. Jedinou příčinou nebude příval primitivních hord z údajně rozvojových zemí, ale i patetická úroveň školství a jeho absolventů.
V roce 1903 ještě nikdo neluštil dosud nevynalezené křižovky a rovněž nepil pivo z neexistujících plechovek. Las Vegas, nyní milionová metropole s rekordně pokračujícím růstem, měla všeho všudy 30 obyvatel. Nejeden nostalgik, trčící v pravidelných dopravních zácpách, si závistivě posteskne, a rovněž by se našli takoví, kteří by zabažili po někdejších možnostech zajít si do drogerie a u pultu bez cavyků obdržet marihuány, morfium a heroin. Ten, dle tehdejšího tvrzení lékárníků "čistí pokožku, oživí mysl, reguluje zažívání, a ve skutečnosti je perfektním strážcem zdraví."
Od roku 1900 se ve světě prumirná životní délka skoro už zdvojnásobila. Máme k dispozici antibiotika. Všelijaké neduhy, postihující poedchozí generace, poestaly být smrtelným nebezpeeím. Pozemšťanu poibylo víc než požehnani, ale rovniž náramni vzrostla schopnost živit hladové krky. Úroda na kukuoieních polích v USA se ztrojnásobila a zásluhou nové odrudy rýže (tzv.miracle rice) Asie již netrpí hladomorem.
Snadnijší jsou nejen možnosti naploovat žaludek, ale i ona tzv.kvalita života se vylepšuje. Její významnou soueástí je rostoucí podíl volného easu, v nimž se nemusíme pachtit za živobytím a dalšími, doív nepominutelnými starostmi. Týdenní pracovní doba se v průměru snížila z 60 na 40 hodin. Dovolené se staly samozoejmostí. Nemusíme si už pichovat prkenice bankovkami a bihat s placením úetu do fronty na poštu. Pošleme šek, jsme soueástí bezpenižního hospodáoství, ušetoíme spoustu easu. V domácnosti zapneme ruzné ty myeky a sušieky, aby se plahoeily za nás. Lidé minulého století se trýznili tropickým vedrem. My ale máme klimatizaci. Máme filmy, televizi, magnetofony, sterea, videa, a to vše se nám stalo samozřejmostí. Zaeátkem dvacátého století rádius prumirného celoživotního pohybu nepoesahoval 100 kilometru. Tei za pár hodin odlétáváme do všemožných vzdálených Tramtárií. Úspišni byl odstartován výzkum kosmu, první astronauti už hopsali na misíci.
K možnostem mobility poipoetime blaho moderní komunikace. Ješti nedávno jsem se o událostech v rodné zemi dozvídal z pražských novin, jež se zpoždiním a za nehorázni vysoké poštovné nespolehlivi putovaly poes Atlantik. Tei si bezplatni poeetu nejeerstvijší vydání v internetu. Elektronickou poštou si okamžiti mohu popovídat se sebevzdálenijším pozemšťanem.
Komunikace, pohyblivost - znamenitě to prokázané výhody našeho věku. Též ale značně vzrostla naše zranitelnost, zásluhou schopnosti destruktivní. Za dalších sto let nikdo ze čtenářů tady však už nebude, aby podal svědectví o životě, pokud ještě nějaký vůbec bude.
K O N E C



Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku