Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.2.2004
Svátek má Gizela




  Výběr z vydání
 >VZPOMÍNKA: Milý pane Šimku!
 >MROŽOVINY: Micheli nesmrtelný, Angelo božský…
 >LIDŠTINY: Ňadro a vějíř - pomyslné symboly volnosti a osobní svobody.
 >KULTURA: Kulturní skvrna v barevné Ostravě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh ztraceného diáře
 >PSÍ PŘÍHODY: Orel much lapá?
 >GLOSA: Přestaň lhát!
 >KULTURA: Rozhovor s ředitelem Febiofestu Fero Feničem
 >NÁZOR: Jak města přicházejí o zastupitele
 >EKONOMIKA: Riziko zvyšování inflace je vysoké
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O pluskání
 >NÁZOR: Je limp-dick česky "zvadlej ču.ák" nebo jen "schlíplej pták"? Jste pobouřeni, když to čtete?
 >PENÍZE: Připraví vás pojišťovna v dobré víře o 11 tisíc?
 >CHTIP: Telecom a tarify

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
18.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh ztraceného diáře
Ondřej Neff

Když ztratím já diář, je to drama. Když ho ztratí Sněhová Vločka, je to katastrofa. Moje agenda je vcelku prostá: ráno vstanu, sednu si k počítači a večer jdu spát, takže v tom diáři toho moc není. Jenže Sněhová Vločka je herečka a má tudíž tucet pracovišť po celé Praze plus iks dalších výjezdů a zájezdů.
Katastrofa nastala loni tuším v listopadu.
Vločka hraje v divadle NOD v Meyrinkově Golemovi, na programu ji najdete coby Ljubu Krbovou, a po představení zjistila, že diář ztratila. Když něco ztratíte, vybavíte si, kde naposledy jste ztracený objekt našli - tak i Vločka.
"Seděla jsem vzadu v šatně u stolu..." líčila mi druhý den to drama. Volali z dabingového studia, ona diář takhle položila na kraj stolu a pak už se šlo na scénu a po představení přišel do šatny XY a ZŽ a pak už se spěchalo a pak...
Diář byl pryč.
Bylo nutno rekonstruovat diář. To znamenalo obvolat všechny partnery a opatrně zvídat, na jaké termíny je Vločka objednaná. Nakonec to dopadlo dobře, partneři svoje diáře neztratili, protože nehráli v Golemovi a tak ten zbytek roku uběhl bez maléru.

No a vidíte... Ono to dopadlo ještě líp! Včera Vločka našla diář ve vnitřní kapse tašky, ve které si do NODu nosí na Golema kostýmy!
Což mi připomnělo, jak jsme před 40 lety šli s tatínkem do kina a ztratili jsme lístky tatínek koupil nové - a to bylo radosti, když ty původní lístky našel druhý den ve vizitkové kapsičce saka!
Bylo to kino Praha a šlo o japonský film Onibaba. Moc rád bych ten film viděl znovu...


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku