Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.2.2004
Svátek má Gizela




  Výběr z vydání
 >VZPOMÍNKA: Milý pane Šimku!
 >MROŽOVINY: Micheli nesmrtelný, Angelo božský…
 >LIDŠTINY: Ňadro a vějíř - pomyslné symboly volnosti a osobní svobody.
 >KULTURA: Kulturní skvrna v barevné Ostravě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh ztraceného diáře
 >PSÍ PŘÍHODY: Orel much lapá?
 >GLOSA: Přestaň lhát!
 >KULTURA: Rozhovor s ředitelem Febiofestu Fero Feničem
 >NÁZOR: Jak města přicházejí o zastupitele
 >EKONOMIKA: Riziko zvyšování inflace je vysoké
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O pluskání
 >NÁZOR: Je limp-dick česky "zvadlej ču.ák" nebo jen "schlíplej pták"? Jste pobouřeni, když to čtete?
 >PENÍZE: Připraví vás pojišťovna v dobré víře o 11 tisíc?
 >CHTIP: Telecom a tarify

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
18.2. Havel v roli solitéra
(eff)

Václav Havel zřídka dělal to, co se od něho čekalo, a jeho počínání v roli ex-prezidenta není výjimkou. Co se tedy čekalo? Jeho zásadní angažmá na domácí scéně, tím spíš, že se jeho nástupcem stal právě Václav Klaus. Musela to pro něho být strašná rána, že propadl Petr Pithart a místo něho usedl do křesla hlavy státu už, pro něhož má to nejhorší označení, totiž "pragmatik". Jenže Havel nikdy nepřijímal rány trpně. Čekalo se tedy, že Klaus získá v Havlovi kritika a oponenta, který mu bude vrcholnou funkci ztrpčovat. Nestalo se tak.

Až se zdá, že se Havel domácí scény ostýchá. Je mu lépe mezi svými, takříkajíc v rodině, spolu se strýcem dalajlámou, tetou Albrightovou a tátou Bushem. Medaili svobody, nejvyšší americké vyznamenání, přijal s vlídnou samozřejmostí, s jakou přijímá slušný chlapec houpacího koně, a v jejím lesku nezanikl ani český Řád bílého lva a Řád T.G.Masaryka. Přesto všechno se nestal penzistou, hýčkaným čestnými doktoráty a medailemi. Stále ještě si hýčká vidinu, jak vjede do osvobozené Havany, když ne na bílém koni,tak za volantem bílého terénního mercedesu. Pokud jde o české záležitosti, i na nich ho zajímá mezinárodní kontext. Když se o Silvestra překvapivě objevil na televizní obrazovce a pronesl přípitek, připomněl v něm, že tento rok je pro nás historický, jelikož vstoupíme do Evropské unie. Při jiných příležitostech hovořil méně decentně. "My žádnou suverenitu v podstatě nemáme," řekl například v květnu minulého roku. "Stát, jako je Česká republika, ležící uprostřed tak rozvinutého prostředí, jako je Evropa, nemůže mít nějakou totální suverenitu," vystřelil šíp proti Klausově doktríně. Na koncertě na Václavském náměstí vyzýval občany, aby v referendu hlasovali pro vstup do Unie. Hlavní jeho argument? "Rozrostlo se neuvěřitelné ekonomické šejdířství a politické krytí tohoto šejdířství," řekl doslova. Ano unii podle exprezidenta znamená říct ne právě tomuto šejdířství.

Zatímco se naší země zvolna zmocňuje když ne rovnou euroskepticismus, tak přinejmenším eurorealismus, Havel se stává názorovým solitérem, když říká, že národní stát je starožitností a předmětem neoprávněného kultu.

Stejně tak jde proti proudu i v otázce Středního východu. Na sklonku své éry podepsal "Dopis osmi" podporující americký zásah v Iráku a jen málo slevil ze svého postoje, když se americké argumenty začaly viklat. I to bezpochyby přispělo k tomu, že Česká republika stále ještě figuruje v seznamu spojenců USA. Bude zajímavé pozorovat, zda změní nebo nezmění kurz v tom případě, pokud George Bush prohraje v nadcházejících amerických volbách a z Bílého domu zavane méně ostrý vítr. Těžko si představit, že by vůči diktátorským režimům nasadil vlídnější tvář. Osud by pak mohl vmanévrovat autora absurdních dramat do absurdní role disidenta vzdorujícího aktuální americké politické doktríně.

Je těch 36 projevů, 6 publikovaných textů a 9 zahraničních cest bohatá, nebo chudá bilance bývalého prezidenta Havla v roce 2003 ?

Ministr zahraničí Cyril Svoboda se v polovině loňského roku zmínil o tom, že by rád jmenoval Václava Havla velvyslancem dobré vůle. Díky celosvětovému renomé by mohl prosadit názory lépe a účinněji, než jednání aktivních politiků. Sám Havel si pospíšil v rozhovoru s Lídou Rakušanovou označit tuto nabídku za metaforu. "Funkci už v životě mít nechci", řekl doslova. Přitom ministr Svoboda si jistě nepředstavoval, že by Havel v roli "velvyslance dobré vůle" musel docházet "od - do" do kanceláře. Havel, když se zbavil závazků spojených s prezidentskou funkcí se nechce uvázat jinde, byť volně. Je to pro něho charakteristické.Jeho zásadovost často provázejí nedůslednosti. Fungovat v politice a sloužit společnosti, to znamená být součástí politiky a součástí společnosti. I jako prezident si držel od politiky distanc a teď už se nad ní vznáší jako by seděl v balónovém koši a vysypal všechny pytle s pískem. Jistě mu to vyhovuje, nicméně osamělí vzduchoplavci měli zřídka kdy zásadně ovlivňovat dění tam dole, na matičce Zemi. Ledaže přistáli, a to pak bývá tvrdé.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku