Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.2.2004
Svátek má Gizela




  Výběr z vydání
 >VZPOMÍNKA: Milý pane Šimku!
 >MROŽOVINY: Micheli nesmrtelný, Angelo božský…
 >LIDŠTINY: Ňadro a vějíř - pomyslné symboly volnosti a osobní svobody.
 >KULTURA: Kulturní skvrna v barevné Ostravě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh ztraceného diáře
 >PSÍ PŘÍHODY: Orel much lapá?
 >GLOSA: Přestaň lhát!
 >KULTURA: Rozhovor s ředitelem Febiofestu Fero Feničem
 >NÁZOR: Jak města přicházejí o zastupitele
 >EKONOMIKA: Riziko zvyšování inflace je vysoké
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O pluskání
 >NÁZOR: Je limp-dick česky "zvadlej ču.ák" nebo jen "schlíplej pták"? Jste pobouřeni, když to čtete?
 >PENÍZE: Připraví vás pojišťovna v dobré víře o 11 tisíc?
 >CHTIP: Telecom a tarify

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
18.2. LIDŠTINY: Ňadro a vějíř - pomyslné symboly volnosti a osobní svobody.
JITA Splítková

O ňadru Janet, ale spíše větší zamyšlení o diktátu uniformity a o osobní vnitřní svobodě, ale i o bigotnosti a teokracii… proč souhlasím se zákazem muslimských šátků i dalších náboženských symbolů ve školách… Janet Jackson má štěstí, nikdo ji neukamenuje, jen její odhalené ňadro ukázalo paralelu mezi bigotními občany USA a islámskými fanatiky víry.

Nebohé ňadro

Amerika má zase svůj puritánský amok. Země, kde se ročně odstřelí více lidí "než u nás zajíců", je pobouřena - slavná zpěvačka ukázala ňadro. Od sexuálně dosti odvázané Janet Jackson to zřejmě byl reklamní tah, jenže asi sama nečekala, co její vnad s novým piercingem způsobí a začala se chudák trapně a smutně omlouvat na všechny pobouřené strany, které žádají skoro její hlavu.
Amerika je velká a krásná země a nežijí v ní jen idioti, ale i lidé vzdělaní, svobodomyslní a myslící svými mozky, oproštěni od fanatismu bigotních občanů, puritánů, republikánů… prostě opravdoví inteligentní a slušní lidé. Ti také píší petice, ale, narozdíl od těch pobouřených, zastávají myšlenku, že na těle není nic hnusného, sprostého a nemravného a svými peticemi Janet podporují (jedna rozumná je na http://www.petitiononline.com/janet04/). Ovšem vypadá to, že než se na odhalené ňadro zapomene, Janet v Americe nebudou nikam zvát (byla vyhoštěna i z předávání cen Grammy, protože tady už se omlouvat prostě nechtěla a její účast byla ze strany pořadatelů podmíněna velkým veřejným káním se).
Takovým malým otazníkem zůstává, jestli "problém ňadra" nebyl pečlivě vybrán a správně načasován například Bushovým volebním týmem - tento kousek odhaleného těla v masmédiích zastiňuje opravdové problémy a vůdce republikánů se může zaskvět v kráse ochránce morálky a přitom řadový občan zapomene na ekonomické problémy i na lži válečníků a velkých průmyslových korporací. (Dluh USA již dosahuje neuvěřitelné číslo, zde je stránka, kde si občané USA mohou každou vteřinu zkontrolovat, kolik dluží http://brillig.com/debt_clock/ )
A Janet? Ta je na skandály se sexuálním podtextem zvyklá - před časem v Singapuru místní skoro diktátorská vláda zakázala zde prodávat i jinak šířit její album All For You, protože na bookletu je Janet téměř nahá a texty jejich písní jsou plné sexu. V Singapuru je trestný i orální sex, tak co po takové zemi Janet chce. A my můžeme v souvislosti s vychýlenou mravopočestností, přemýšlet o slovech demokracie a diktatura.

Tělo a vějíř dva pomyslné symboly svobody

Na obrázku z roku 1922 od amerického malíře Normana Lindsaye je kurtizána oděná pouze čepcem a vějířem. Ji odvysílat v televizi, tak se asi puritáni oblijí pěnou vzteku a chtěli by všechny takto nemravné obrazy spálit. Autor zemřel, takže má od nich pokoj.
Nahé tělo a vějíř - mohou představovat symboly volnosti. O jaké volnosti to hovořím? O oděvní, ale vlastně a především o lidské osobní svobodě. Zobrazení nahého těla snad nemusím vysvětlovat, je to lakmusový papírek stavu skutečné svobodomyslnosti ve společnosti, bez pokryteckého náboženského farizejství (čistému vše čisté). Asociace vějíře a osobní svobody se na první pohled nezdá tak jasná a přímá jako akt. Postoj k vějíři - je méně nápadný a jemnější test nejen vnější, ale především naší vnitřní svobody (vějíř v tomto případě lze chápat čistě a jen jako určitý symbol, výběr z mnoha jiných možných, i když je zcela konkrétní věcí). Své tvrzení dokáži na následujících příkladech:

Vějíř - staromódní doplněk dámské (v některých krajích i pánské) garderóby. Křehká drobná věc z krajky nebo i slonoviny, či peří. Existovaly i monstrózní kusy, v Orientu jimi polonahé krasavice stínily a ovívaly své vládce. Všechny tyto malé i velké vějíře jsou pasé, nahradily je ventilátory a ventilátorky.
Rovněž i dnes by se hodily aspoň malé - příruční vějířky. Léto a už i jaro nás překvapuje pařáky a ventilátorek si všude nemůžete nosit s sebou. Kdo má tu odvahu vytáhnout z kabely vějíř a hezky se jím ovívat? Japonci? Číňani? Ti snad ano. U nás? Vějíř je atributem staré doby, něčeho překonaného, jehož používání by vzbudilo úsměvy nebo dokonce úsměšky na adresu uživatele a toho se lidi bojí - doba žádá mladistvé FRIKULÍNY (free-cool-in).
Ač je to tedy věc, která by se někdy hodila, použít si ji netroufáme, abychom nebyli označeni za podivíny čili blázny nebo starce.
Jenže co nepoužíváním vějíře dokazujeme? Jen to, že jsme ve vleku vžitých společenských konvencí a osobně vnitřně nesvobodní.

Šaty dělají člověka?

Když jdete a máte u ucha mobil, vše je v pořádku, když v druhé ruce k tomu třímáte vějíř, tak jste podivín (ka), blázen nebo extravagantní člověk.
Jak jde kroj, tak se stroj - může někdo namítnout. "A proč?", ptám se. Neustále se hovoří o svobodě jednotlivce, o lidských právech, ale diktát módy či módnosti přijímá společnost velice ochotně a ráda, tím je vlastně manipulována patřičným oděvním, kosmetickým, obuvnickým, atd... průmyslem. Pokud jednotlivec skutečně najde odvahu a vyjde na ulici oděn jinak, než je vžitá konvence, je přinejmenším svým okolím očumován. To přinejmenším - pokřikování, urážky, šklebení se anebo inzultace od jinak oblečených, to našeho oděvního hrdinu nesmí zaskočit.
V odívání vládne nesvoboda a konvenčnost - o tom mohou hovořit manažeři, bankovní úřednice i úředníci a mnozí jiní, jestlipak by jim bylo tolerováno přijít si do práce, jak by chtěli nebo v něčem velice extravagantní, či nemoderním a přitom se ovívat? Na druhou stranu oni sami svými pohledy na svět udržují diktát módy a neodvažují se nijak ho měnit. Lidi zasahuje posvátná bázeň zasahovat do atributů jejich postavení, kterými chápou oděv, doplňky, mobil, auto…
"Móda" je v tomto případě zástupný symbol kasty, diktátorství establishmentu a podřízenosti se tupé společnosti. Jen pokorní a přistupující na tuto hru mají šanci.
Skoro vždy i ten nejvíce svým životem nekonvenční člověk dobrovolně halí své tělo do normálních hadrů a hadříků, jaké se na něm očekávají (ony "hadry" jsou mnohdy "super" značkové, ale neprovokující ve smyslu úzu té společnosti a to nemá co dělat například s hloubkou dekoltu). Jen ničím nevybočovat, zní heslo doby. Konzumovat a nemyslet! Šaty dělaj´člověka? Vše musí být tam, kde to čekáme, vše musí vypadat tak, jak nám bylo vtlučeno do hlav - a to se samozřejmě netýká jen šatů. Originalita je zločin. Cestující manažeři chtějí mít všude na světě stejné pokojové hotely. Lidé bez fantazie chtějí po obrazech, aby to byly pouze fotografie. Programátoři a sucharští technokrati si zase nedovedou představit webové stránky jinak, než jak se popisují v učebnicích. Nóbl dámy si nedovedou představit, že by se například myly jiným než značkovým mýdlem a nosily batoh místo značkové kabelky. Děti nemohou žít bez Pokémonů, mobilu, Pána prstenů... Společnost se stává uniformnější, než kdyby se nosilo jednotné oblečení.

Teokratická oděvní perzekuce

Přikázaným oděvem lze i porušovat lidská práva a ponižovat lidskou důstojnost - v tomto případě se jedná hlavně o islámské země. Jak každý už dnes ví, tam, kde má islám pré, musí mít žena na sobě "lantuch", aby z ní nebylo vidět ani milimetřík. Oděv se tak stal předmětem odlidštění a ponížení ženy i zdrojem teokratické perzekuce. Zde porušení oděvních příkazů není potrestáno pouze výsměchem, či láteřením, tady provinilou rovnou zbičují nebo ukamenují. To si pak rozmyslíte nepodřídit se větě "jak jde kroj...". Docela smutné je myšlení lantuchových žen - málokterá najde odvahu sundat si třeba jen šátek - jsou tak dobře vycvičené, že za symbol svého ponížení ještě bojují. Viz teď ve Francii, která velice dobře odlišuje sekulární od soukromé věci jako je víra a zakázala nosit do škol jakékoliv náboženské symboly i muslimské ženské šátky - někdo může namítnout, že je to jejich svobodná volba a když jsem za originalitu a svobodu výběru, proč jim ji tady nedám a souhlasím s krokem Francie? Jakýkoli náboženský symbol, který je apriorně vynucován tou čí onou církví není nic originálního nebo svobodného. Ty ženy si asi neuvědomují, že nemají volbu - lantuch nebo šátek podle svého náboženského vůdce prostě musí nosit - že tento příkaz vezmou za svůj a bijí se za něj nesvědčí o jejich sebevědomí a uvědomění si souvislostí. Navíc osobní víra, i když ji zastupují církve, je věcí jednotlivce, ne státu. Církve se všude snaží domoci se co největšího vlivu na stát, jeho obyvatele a patřičného majetku, tomu by měl každý rozumný a demokeratický stát zabránit. Za církvemi v minulosti leží milióny a milióny mrtvých, umučených, jejich vliv a moc by se měl omezit na úroveň vlivu a moci jiných zájmových spolků nebo charit.
V Afghanistánu nedávno (leden 2004) v jejich televizi vysílali místní zpěvačku s odhalenými vlasy a jen trochu zakrytým hrdlem. To bylo od místních bigotů poprasku! Až jejich USA posvěcená vláda musela zasáhnout - ve prospěch bigotů - samozřejmě. Prostě takovéto "excesy" zase plně zakázali - čili žena v jejich TV asi zase vůbec nebude vidět.

Bigoti všech zemí se vždy spojí

Janet Jackson má štěstí, nikdo ji neukamenuje, jen její odhalené ňadro ukázalo paralelu mezi bigotními občany USA a islámskými fanatiky víry. Oběma spřáteleným táborům vadí vše normální a lidské, chtějí do všeho tohoto zasahovat (tak se jednotlivec ovládá nejlépe) a vládnout. I v tomto jejich názorovém souladu a stejném cíli hledejme příčinu, proč militantní, nyní Bushovské, Americe nevadí fanatický islám, ba naopak pomáhá mu k vítězství a podporuje jej. Příkladem, že Americe nejde o skutečnou demokracii v pravém slova smyslu, je nesvoboda žen v Afghanistánu. Dalším příkladem je dřívější (?) podpora bin Ladena a Čečenských teroristů (zde přijala Amerika doktrínu - nepřítel mého nepřítele je můj přítel a spojila se s islamisty proti tehdejšímu SSSR a komunismu vůbec) a do třetice - jedná se o proces, zrušení sekulárního státu a nastolení teokratické islámské diktatury v současném Iráku.
Důkazem o rušení osobní svobody v Iráku je například i následující článek z Britských listů http://www.blisty.cz/2004/2/9/art16902.html (viz příloha dole).
Jakou demokracii tedy noha žoldáka US Army do "osvobozených" zemí přináší? Zřejmě Američané pod tímto pojmem chápou něco jiného, než na antické tradici založená Evropa. Teokracie není a ani nemůže být demokracií, protože je náboženskou diktaturou potlačující osobní svobodu. Fanatickému islámu vadí i odhalená ženská tvář a vlasy, bigotním Američanům zatím pouze ňadro. Kdo se komu přiblíží?

Celý článek včetně příloh najdete zde




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku