Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.2.2004
Svátek má Gizela




  Výběr z vydání
 >VZPOMÍNKA: Milý pane Šimku!
 >MROŽOVINY: Micheli nesmrtelný, Angelo božský…
 >LIDŠTINY: Ňadro a vějíř - pomyslné symboly volnosti a osobní svobody.
 >KULTURA: Kulturní skvrna v barevné Ostravě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh ztraceného diáře
 >PSÍ PŘÍHODY: Orel much lapá?
 >GLOSA: Přestaň lhát!
 >KULTURA: Rozhovor s ředitelem Febiofestu Fero Feničem
 >NÁZOR: Jak města přicházejí o zastupitele
 >EKONOMIKA: Riziko zvyšování inflace je vysoké
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O pluskání
 >NÁZOR: Je limp-dick česky "zvadlej ču.ák" nebo jen "schlíplej pták"? Jste pobouřeni, když to čtete?
 >PENÍZE: Připraví vás pojišťovna v dobré víře o 11 tisíc?
 >CHTIP: Telecom a tarify

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
18.2. POSTŘEH: O pluskání
Ivo Rýznar

Jistě každý zná takovou tu vycpávku, která chrání v krabici zabalené zboží před otřesy a nárazy. Dvouvstvá igelitová fólie s kapsičkami naplněnými vzduchem. Většími nebo menšími. Už jako kluk jsem měl tuhle věcičku rád. Třeba při sledování televize jsem se dokázal dlouho bavit tím, že jsem mezi prsty jednotlivé kapsičky stlačoval, až v nich tlak vzrostl natolik, že se překročila mez pružnosti a pevnosti materiálu. Následovalo prasknutí se zvukovým efektem, který mne bůhvíproč fascinoval. Dokázal jsem takto zlikvidovat i velkou plachtu zvící velikosti velejbalového hřiště. No, trochu přeháním. Při této činnosti jsem si vždy počínal velmi systematicky, procházel řadu za řadou, sloupec za sloupcem. To podle orientace fólie. Ze zkušenosti jsem totiž věděl, že nahodilé mačkání je nanic, velmi těžko se pak hledají neporušené kapsičky. Jedinou vadou na kráse přitom bylo, že jsem nevěděl, co to vlastně dělám. Čeština, ač velice bohatá a pestrá, pro tuto činnost nemá odborný termín. Alespoň o něm nevím, i když jsem prolistoval celá Pravidla českého pravopisu. A tak jsme vymysleli termín nový, nad kterým by jistě jazykoví puristé zajásali. Pluskání.

Jsem už starší pán, který má jiné záliby než je nějaké pluskání u televize. Jednak televizi nesleduji, jednak na to už snad ani nemám čas a myšlenky. V sobotu jsem se vydal nakoupit. Při přecházení silnice jsem u obrubníku spatřil zmuchlanou velkou pluskací plachtu. Místo toho abych ji zvedl a hodil do nedalekého kontejneru jsem na ni šlápl. Zkrátka mi to nedalo. Leč silnice byla mokrá, plachta neméně, a tak není divu, že mi pod pravou nohou podklouzla. Zasakroval jsem, neboť stabilitu jsem udržel jen tak tak. V duchu jsem proklel všechny nepořádníky, kteří odhazují odpadky na zem. Ale jedna věc mi přece jenom udělala radost. Zvuk, který se při došlápnutí ozval.

Velký plusk.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku