Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 19.2.2004
Svátek má Patrik




  Výběr z vydání
 >ŠKOLNÉ: Nejde o to zda, ale jak
 >NÁZOR: K smlouvě mezi Českou republikou a Vatikánem
 >LIDÉ: Vzpomínka na Slávka Šimka
 >SVĚT: Ošidnosti předpovědí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Legrační policajt na Starém městě
 >PSÍ PŘÍHODY: Je tu u nás psí počasí
 >VESMÍR: Venuše neboli Krasopaní
 >FEJETON: Pepa míchal pivo s džusem,a to fakt neměl dělat
 >O KNIZE: Nepochleboval dost - nebyl povýšen
 >PENÍZE: Na leasing limit (ne)platí
 >Díky, že jste tady
 >VZPOMÍNKA: Milý pane Šimku!
 >MROŽOVINY: Micheli nesmrtelný, Angelo božský…
 >LIDŠTINY: Ňadro a vějíř - pomyslné symboly volnosti a osobní svobody.
 >KULTURA: Kulturní skvrna v barevné Ostravě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
19.2. LIDÉ: Vzpomínka na Slávka Šimka
Petr Štěpánek

Jednoho dne mi doma zazvonil telefon. Teprve po chvíli mi došlo, že Šimek, který volá, je opravdu TEN slavný Šimek. Bylo po volbách v roce 1996 a já jsem do Lidových novin napsal komentář s názvem Nepovedený kus dramatika Havla. Článek pana Šimka zaujal natolik, že si dal tu práci a vypátral domácí číslo autora. Pozval nás tehdy s manželkou na chalupu, takže jsme strávili krásný slunný víkend u jeho nádherného jezírka v bývalém lomu. Měli jsme tak dost času popovídat si o všem možném. Dělila nás sice jedna generace, ale pojila láska ke skautingu a Jaroslavu Foglarovi.

Když Slávek slavil v Divadle Jiřího Grossmanna šedesátiny, věnoval jsem mu proto celý jeden svázaný ročník Mladého hlasatele. Sice poněkud salátovitý, ale kompletní. Strašně se smál, protože jsem to doprovodil slovy, že mu dávám takovou vzácnost, že kdybych to sám neměl dvakrát, tak mu to určitě nedám.

Jsem rád, že mi bylo dopřáno poznat Slávka Šimka zblízka. Mohl jsem si totiž osobně ověřit, že "osud k nám byl opravdu milostiv". Přihrál nám totiž koncem šedesátých let nikoli propadlíka Janebu, ale geniálního pedagoga ve výslužbě, který několika generacím naděloval nezaměnitelný pohotový humor.

Milý Slávku, pozdravuj, prosím, za nás za všechny tam nahoře Jirku Grossmanna. Jsem si naprosto jistý, že touhle dobou už se zase po letech spolu chechtáte stejně jako v té historce, kterou jsi vyprávěl. Jak jste se před dávnými léty uprostřed přehrady mlátili smíchy tak, až se s vámi převrhla loď.

Petr Štěpánek

(Psáno pro Lidové noviny.)




Další články tohoto autora:
Petr Štěpánek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku