Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 20.2.2004
Svátek má Oldřich




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Školství v zajetí politických handlů
 >POLITIKA: Vládní "vadí - nevadí"
 >MÉDIA: Kotel čili Banalizace demokracie
 >FEJETON: VIP k VIPu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Gramofony
 >PSÍ PŘÍHODY: Migrace psů v malém
 >SPOLEČNOST: Přirozené nepřirozenosti
 >Z KNIHY: Vodnář (2.část )
 >ZE ŽIVOTA: Ostraváci
 >POSTŘEH: O čínské pizzerii
 >NÁZOR: Nechte klidně zabíjet zvířata, ale buďte zároveň sobci a tolik NEŽERTE MASO!
 >PENÍZE: Certifikovaný finanční poradce podle AFPZ
 >O KNIZE: Nepochleboval dost - nebyl povýšen
 >ŠKOLNÉ: Nejde o to zda, ale jak
 >NÁZOR: K smlouvě mezi Českou republikou a Vatikánem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
20.2. Poněkud jiný pohled na DPH
(nov)

I tento týden proběhl ve znamení parlamentních hádanic kolem předlohy zákona o dani z přidané hodnoty a koaliční žonglování s položkami zařazovanými a opět vyřazovanými ze snížené sazby DPH znechutilo i ty nejotrlejší. Nicméně, kromě politikaření, existuje i jiný pohled na DPH, založený na podílu nepřímých daní k celkovému zdanění.

V Polsku připadá z každé vydělané stokoruny 22 korun na daň z příjmu a 12 korun na nepřímé daně za útratu, v Česku je to 28 korun z výdělku a 12 z útraty. Poměrem celkové daně a daně ze spotřeby (DPH, spotřební a ekologická daň) 39 : 11 (v % HDP) je Česko na evropském chvostu (zdroj HN).
Ač se nám to nemusí zamlouvat, snížení základní sazby DPH a zpětné vrácení některých položek do snížené sazby - tedy zmenšení výběru nepřímých daní - je krokem špatným směrem. Podle profesora Švejnara, ředitele Davidsonova institutu na Michiganské univerzitě, se jedná o líbivou, krátkozrakou strategii pro chvíli, neboť každý, kdo má zájem na dlouhodobé prosperitě a vzestupu životní úrovně, by prosazoval, aby se méně vybíralo na daních z příjmu a ze zisků a více za útratu.

Samozřejmě že ne všichni, ale i další ekonomové tvrdí, že pro chod ekonomiky jsou nepřímé daně výhodnější. Podporují podnikatelskou aktivitu, stát nepenalizuje firmy za to, že dokáží vydělat, a občan si může zvolit spotřebu podle daňové úrovně, kterou je ochoten zaplatit. Nepřímé daně se taktéž snadněji vybírají a poskytují méně prostoru šedé ekonomice. Česko bez ohledu na vlády, což je zajímavé, směřuje opačně. Jestliže v roce 1995 plnily spotřební daně státní pokladnu z 31 %, v roce 2002 to bylo pouze 27 % (zdroj HN).

Je nasnadě, že převaha přímých daní vyhovuje zaměstnancům, které zdanění jejich relativně nízkých platů tak nebolí, ale každé zdražení „útraty“ pocítí. Naopak bohatším podnikatelům a právnickým osobám bude vyhovovat převaha daní nepřímých, jež je ve spotřebě příliš neomezí, ale umožní jim investovat. Pak se vnucuje otázka, který systém je výhodnější pro společnost jako celek. Nemělo by se ve sněmovně, když ne ve veřejnosti, diskutovat na této úrovni a nikoli se hádat jako hokynáři a vyčítat si všechny hříchy až do pátého vládního kolena?

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku