Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 23.2.2004
Svátek má Svatopluk




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Špidla, Kužvart, Svoboda - evropská ostuda
 >REAKCE: Noví spojenci USA…
 >REAKCE: Když dobré už bylo, pane Pehe
 >POLITIKA: Freunde oder Bekannten?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zhouf a já jsme mimoběžky
 >PSÍ PŘÍHODY: Migrace psů II
 >ZAMYŠLENÍ: Absurdní riziko
 >Z KNIHY: Vodnář (dokončení)
 >SPOLEČNOST: Anketa
 >NÁZOR: Z anatomie pacholka
 >PENÍZE: Jak zvládnout porod, vojnu a pohřeb
 >Zřekněte se černobílých obrazů
 >POLITIKA: Špidla, Turecko a my.
 >REAKCE: Otec u porodu a porod doma?
 >POSTŘEH: O pucích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
23.2. NÁZOR: Z anatomie pacholka
Jan Krejčí

Vlastně jsem se původně zlobil na presidenta. Našel jsem totiž v koši na papír starší zbytek mládežnické trouby a v něm stálo cosi o jakémsi europeismu (dost umělý výraz). Začetl jsem se a zbrunátněl vzteky. Jak může český president sdělit veřejnosti, že něco neumí vyjádřit rodným jazykem? Čím vlastně myslí? Latinsky? Protokolem NetBEUI? Okamžitě jsem mu to chtěl vytmavit. Otevřel jsem jeho stránky a abych se duševně připravil na zteč, pročetl jsem si pro jistotu i jiné presidentovi příspěvky. Ten o Evropeismu jsem si stahnul do kapsy a tam čeká dodnes, až se uklidním. Začal  jsem s jeho reakcí na epomluvy a musel jsem ho politovat způsobem, který praktikuji v diskusích. Jestli čte ty krafy, je víc než svatý. Těžký úděl, vydat se v šanc neúprosným paketům Temné strany sítě. Nakonec jsem se jal studovat jeho celkem velkorysé připomínky ke smlouvě s Vatikánem nazvané: "Dopis prezidenta republiky ministru zahraničí ohledně připravované Smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem" a zase se u mne dostavilo nechutenství. Proboha!, proč se nesmějí  trestat ministři fyzicky! Prudkou reakci se mi však nakonec podařilo zvládnout. Když jsem byl mladší, tak jsem často při těchto příležitostech řval, řval jsem na celé kolo i  okolí a hodně se vztekal a pouštěl při tom hrůzu. Dost mi to pomáhalo i škodilo zároveň. Nedostal jsem infarkt, ale zato jsem byl za blbce, idiota, hulváta a směšného pitomce i hysterika zároveň. Nedávno mi konečně pomohla jedna ruská žena s českým pasem, reagujíc na jiného hysterika (řval skoro jako já kdysi): „Rozčiluje se tak intenzivně, protože nemá čisté svědomí,  proto,“ komentovala výlev souseda. Byl jsem jejím prohlášením nadšen. Ne kvůli sousedovi, ale kvůli sobě, ne kvůli tomu, že bych ji dal za pravdu; každý hysterik přece ví, a tedy i já, že záchvat začíná náhle a s úplně čistým, netknutým svědomím, výčitky pálí až pak, po akci a o to vydatněji. Jsem si také vědom běžné skutečnosti, že ti, co mají špatné svědomí, drží většinou hubu a nikdy se neozvou. Je mi sice divné, že v Rusku neví, že: „Pes, který štěká nekouše.“. Přesto je výmluva na svědomí bezva finta, kterou jsem dlouho hledal. „Děkuji ti svatá ženo,“ říkal jsem ji v duchu. Blahořečit pravoslavně neumím. V Rusku jsou skoro všechny ženy světice, všimli jste si? Ale proč rodí tolik chrapounů, to tedy nevím! Velká země, velké myšlenky a i když mylné a hodně nedokonalé - často použitelné. Kdykoliv teď nabírám na nezvladatelnou reakci, ke které bohužel nemám už z prostých fyziologických důvodů nikdy moc daleko, jelikož můj puls neklesá nikdy pod devadesát, položím si ruskou otázku: „Máš čisté svědomí?“ Funguje to přátelé! Možná, že právě proto, protože v mém případě to není vůbec jednoduchá otázka a musím ji řešit dlouho a zamýšlet se nad ní poctivě. Jde přeci o svědomí! Úvaha zabere vždy několik minut, což samo o sobě, bez ohledu na to jak otázka dopadne, stačí ke zklidnění hormonů. U vás ostatních bude metoda jistě účinnější a okamžitá, protože na rozdíl ode mne máte svědomí zcela jistě průzračná a neposkvrněná, o čemž nepochybuji!  Protože však nejde ani tak o moje šedé svědomí jako o svědomí a šedou kůru mozkovou jiných, vracím se zpět k tématu:

Všiml jsem si, že naši zastupitelé, ať už jsou na různých úrovních, se cítí vůči zahraničí zavázáni až vinni a to trvale a ve většině situací. Snad proto jsem v rozhlasových správách slyšel, že je možné, že v jakémsi českém městysi místní představitelé pokutují pouze domácí a cizinci si mohou v dopravním provozu dělat co chtějí. Někoho by mohlo napadnout,  že jsou lepší. Jiného, že jsme lepší my. Já si však myslím, že v tomto případě se nejedná o kvalitu místních či přespolních, ale o konkrétní pitomost jistých jedinců, co hloupě rozhodli a devastují tak přirozený právní systém a likvidují cit pro spravedlnost, což poškozuje všechny strany.

Také jsem nedávno náhodou vyslechl rozhovor dvou podnikatelů, kteří se bavili na aktuální téma číslo jedna: jak budou řešit reformu veřejných financí. Dozvěděl jsem se při tom, že prý existuje jakási dohoda mezi Nizozemskem a Českou republikou, podle které je prý možné zde, na našem území podnikat a daně, o dost menší než naše, přitom odvádět mezi tulipány. „Asi to tak udělám,“ končil rozhovor majitel jisté firmy a já neřval, protože jsem v tu chvíli zpytoval svoje svědomí, zda ho mám dost čisté, když nepokrytě naslouchám cizí debatě. Čisté bylo, neměli přitom tolik hulákat. Já byl zticha, protože ruská finta spolehlivě zafungovala. Něco ale na tom Nizozemí bude, protože se tento týden ozval i pan Špidla. Je to zřejmě skutečný a ryzý politik z lidu a pochopil, že když tam odcházejí podnikatelé a jejich daně, měli by tu možnost mít i zaměstnanci, jinak by to byla  přeci do nebe volající nespravedlnost.

Rovněž jsem si našel chvilku a pročesal bratrský virtuální tisk. Slovensky stále ještě umím a to i číst. Díky tomu jsem se v článku: „Kde je slovenská mekka?“ dozvěděl, že Slováci nejenže píší Mekka s malým, ale že mají, jakož i jiní národové, Mekku v České republice a to přímo v jejím správním centru, v Praze. V článku mimo jiné stálo:   … Môžu napríklad dostať štátne prémie pri stavebnom sporení, penzijnom pripoistení či hypotékach. Stačí, ak splnia podmienky, ktoré sú však maximálne liberálne. … Kým pri stavebnom sporení obmedzil český parlament možnosti len pre tých, ktorí majú povolenie na pobyt v Českej republike, pri penzijnom pripoistení už nemusí mať človek nijaký vzťah ku krajine. Úplne stačí, ak má trvalý pobyt v niektorej z krajín únie a je v tejto krajine poistený na dôchodok. Aj tu sa však musíme vrátiť k paralele medzi slovenskými a českými dotáciami. Náš nový zákon o dani z príjmov zaviedol zdanenie výnosov pri doplnkovom dôchodkovom poistení, český dáva možnosť získať štátnu dotáciu až 150 korún českých mesačne. …

Vřelost našich zastupitelů je, jak se zdá, nekonečná a tak všeobjímající, že se občas  dokonce projeví i u nás a na vlastních lidech. Někde jsem slyšel, že snad prý dokonce vláda dá našim důchodcům jednorázový příspěvek ve výši tisícovky. Moc pěkné, moc pěkné. Zdalipak naši důchodci vědí, že při každé svoji platbě, nákupu, úhradě nájmu, vodného a stočného, odpadu a jiných poplatcích, ale i z každého úroku z nasyslených "životních úspor" vlastně pomáhají krýt i tisíce trvalý příkazů k úhradě ve výši až  1.800,00 Kč ročně (slovy tisíc osm set korun českých doma vydělaných), které nejdou na konta jejich potomků? Snad proto se bude teď danit více, skoro vše a skoro čtvrtinou, snad aby se vzývači a věřitelé České Mekky nerozzlobili. Možná, že řeknete, že důchodci mají mlčet, že jim přeci sleví na plenkách, ale já si myslím, že alespoň my ostatní bychom rozhodně mlčet neměli. Nemyslíte!?

Když jsem byl ještě mladej kluk a starší spolupracovnice mi snad právě proto říkali zajíc (skoro třicet), vyprávěl mi kolega, jsa obdařen diplomem z psychologie, ale živící se jako technik přicmrdávač, o psychologii najímání spolupracovníků gestapa. Říkal, že spolupracovníci se dělili do různých kategorií. Velkým oblíbencem Arijců byl prý typ zvaný „spoluběžec“. Byl to prototyp člověka, který spolupracoval sám od sebe, bez různých pomocných nástrojů jakými jsou prachy, provalená trestná činnost, rodina v koncentráku, nemoc, mučidla  apod. Spoluběžci ochotně spolupracovali z přesvědčení, které však bylo různé tak, jako byli různí spoluběžci. Někteří z nich měli za to, že pracují pro správnou věc, jiní, že patří mezi nehodnou rasu a je to jejich údělem; spoustu jich pokládalo za čest pomoci dokonalejší části společnosti a sobě konečně dopřát alespoň kousek moci nad sousedy. Nevím, proč to sem tahám, snad proto, že by mne moc zajímalo, co by na činy dnešních „mocných“ říkal onen kolega technik a psycholog v jedné osobě právě teď.

Já neříkám nic, zpytuji svědomí, mám svoji fintu a pomalu mi přestává být záhadou, proč mi vždy při těchto příležitostech neodbytně a dlouho zní v hlavě popěvek: „[: Panskej pacholku, puč mi pistolku, já si dám jednu ranku,  :] …“

Lidičky, vždyť vy víte a falešný nejste, nenuťme se navzájem něco si půjčovat, ještě by se nám někomu něco mohlo přihodit. Nenechme si prostě jen takové jednání líbit!

P.S.
URL na článek „Kde je slovenská mekka?“ je na tisk článku, protože URL na původní článek je již v placené zóně. To víte, bratranci dělají business se starými kecy, protože jsou asi hodně cenné. Že by je prodávali pod heslem: „Kdo zapomíná na minulost, je ji nucen neustále opakovat“?




Další články tohoto autora:
Jan Krejčí

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku