Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 23.2.2004
Svátek má Svatopluk




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Špidla, Kužvart, Svoboda - evropská ostuda
 >REAKCE: Noví spojenci USA…
 >REAKCE: Když dobré už bylo, pane Pehe
 >POLITIKA: Freunde oder Bekannten?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zhouf a já jsme mimoběžky
 >PSÍ PŘÍHODY: Migrace psů II
 >ZAMYŠLENÍ: Absurdní riziko
 >Z KNIHY: Vodnář (dokončení)
 >SPOLEČNOST: Anketa
 >NÁZOR: Z anatomie pacholka
 >PENÍZE: Jak zvládnout porod, vojnu a pohřeb
 >Zřekněte se černobílých obrazů
 >POLITIKA: Špidla, Turecko a my.
 >REAKCE: Otec u porodu a porod doma?
 >POSTŘEH: O pucích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.2. POLITIKA: Freunde oder Bekannten?
Václav Vlk

Návštěva premiéra Špidly a setkání s německým kancléřem Schröderem dopadlo dobře. Což není tak běžné, jak by se mohlo zdát. A jak by bylo potřeba. Seriozní tisk věnoval tomuto setkání dosti pozornosti, například MF DNES ve vydání z 18.února 2004 dokonce tři články. Od Zity Senkové, Viliama Bucherta a Johany Grohové. Další článek, který se dotýkal vztahu Německa a Česka, napsal Karel Hvížďala.

Všechny politické komentáře zhodnotily rozhovory kladně, přesto však z nich zaznívaly podivné tóny. Situace na českoněmeckém mediálním bojišti se zklidnila. Takže už jen od nehynoucích bojovníků za bavorsko-sudetoněmecko-rakouskou věc pánů Mandlera a Doležala se můžeme v novinových článcích, byť by psali třeba o karfiolu, pokaždé dočíst o odporném Benešovi, českých zločinech a potřebě "nápravy". Na tuto válečnou polnici však už resignovaly jak oficielní rakouské, tak i německé kruhy. Prohlášení, že vyhnání českých Němců bylo přímým následkem nacistického přepadu a okupace ČSR, je prozatím asi nejvíce, co můžeme z německé strany očekávat.

Přestože některé věci jsou jasné, zdá se však, jako by masivní protičeská a protičeskoslovenská kampaň zahájená po roce 1989 měla u našich novinářů, alespoň některých, úspěch. Například paní Grohová zřejmě netuší, že bonmot o "páté koloně" nepochází vůbec od M. Zemana, ale že jím nacisté oficielně označovali své "německé nacionálně socialistické spojence" za hranicemi Říše. A že se k takové činnosti sudetští Němci hrdě hlásili, svědčí například vídeňský projev Konráda Henleina ze dne 4. března 1941.

Také jásání nad úspěchem Vladimíra Špidly je poněkud pokrytecké. Ne že by neměl úspěch a díky za něj. Jenže V. Špidla nebyl nikdy v situaci, v jaké byli V. Klaus a M. Zeman, kdy určitá a ne nepočetná část německých a rakouských politických sil zahájila proti Československu - a po rozdělení proti Česku a Slovensku - do té doby v poválečné Evropě nevídanou propagandistickou kampaň.
Beneš byl prohlašován za horšího Hitlera, Češi prý sami pomáhali likvidovat Lidice, za mrtvé "sudetské Němce" vyvražděné "českou soldateskou" byli prohlašováni i německy mluvící Židé zavraždění německými nacisty. Byla vedena celoevropská protičeská kampaň halená do hávu boje proti Benešovým dekretům a do odporu proti Temelínu.

Tato činnost se zvláště po prohře bavorského šéfa Stoibera o post kancléře a po volební prohře rakouských Svobodných ukázala jako minimálně pro Německo problematická. Ani pokusy ovlivnit ČR přes Evropský parlament a EU, včetně vyhrožování o zablokování vstupu nepřinesly kýžený výsledek. Spíše poškodily německé obraz jako demokratického státu v Evropě i mimo ní. Protičeské výpady nepřímo vyvolaly roztržku s Polskem, Slovensko nepovolilo tlaku Maďarů ani Landsmanšaftu, své si řekly i bývalé mocnosti II. světové války. Pak se teprve situace uklidnila.
Mimo jiné roztržka mezi "starými zeměmi EU" a "nováčky" nebyla způsobena jen hulvátstvím francouzkého presidenta, ale také tím, že se začalo zdát, že skutečná touha po revanši (i když toto slovo zdiskreditovali komunisté) začíná určovat politiku Německa. Teprve po obrázku šéfky agresivního křídla vyhnanců Steinbachové, jak rajtuje v esesácké uniformě na klečícím kancléři v polském časopise ukázalo Němcům, že útok přes zdánlivě "nejslabší článek" nevyšel.

Teprve pak Německo změnilo rétoriku a své postoje. A jen proto proběhla poslední schůzka Německo -ČR celkem úspěšně. Domnívám se však, že pokud by byl Vladimír Špidla vystaven takovému neomalenému a masivnímu tlaku jako jeho předchůdci, nasadil by svoji masku "Friga" a řekl by, že není důvod se příliš znepokojovat, ale že zachováme se tak, jak bude potřeba. A zachoval by se tak. Ve vztazích mezi ČR a Německem není zdaleka vše v pořádku a věci byly jen poněkud uloženy k ledu. Stále nejsme "Freunde -přátelé", maximálně tak "Bekantenn- známí".

Ale i tak je to lepší než dříve. Ale nikoliv díky německé "velkorysosti". Hlavně díky našemu neměnnému postoji. Kapající voda vymele i kámen, jak si zřejmě mnozí myslí. Jenže ani pak se stokrát opakovaná lež nestane pravdou.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku