Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 25.2.2004
Svátek má Liliana




  Výběr z vydání
 >UNIE: Superkomisař
 >MROŽOVINY: Tygr a drak v exsovětské zbroji
 >EKOLOGIE: Prodavači smrti
 >GLOSA: Chybí mi "zastaralé, nemoderní" zboží a výrobky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se jeden nezavděčí
 >PSÍ PŘÍHODY: Čmuchání ve sněhu
 >ANKETA: Co Balík z Plzně zjistil
 >ARCHITEKTURA: V Bruselu vznikla secese II
 >FEJETON: Sportovní bulvár? Ne, díky…
 >EKONOMIKA: Investoři preferují méně rizikové dluhopisy
 >POSTŘEH: O hračkách
 >NÁZOR: Mýtus nezaměstnanosti
 >PENÍZE: Neprávem neplatičem: jak se bránit
 >NÁZOR: Sudetský komplex aneb hraničáři útočí
 >EKONOMIKA: Americká ekonomika bude i letos oporou světových burz

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
25.2. NÁZOR: Mýtus nezaměstnanosti
René Lindaur

"Dejte nám práci! Dejte nám práci!" skandují ubozí nezaměstnaní před fabrikou. "Máme hlad, naše děti nemají co na sebe!"
Křik se donese až do ředitelny v posledním patře. I zželí se mocnému muži ubohých, vyjde před bránu, ukáže do davu a řekne: "Dobře. Pojďte sem. Vy, vy s těmi pěti dětmi a nemocnou manželkou na transparentu. Od zítřka se hlaste na personálním oddělení, zaměstnáme vás."
"Ale," zesmutní muž s transparentem a prosebně se na ředitele podívá, "proč zrovna mě?”"

Nedávno jsem se vrátil z pracovního úřadu neb slovy Annonce nabízím práci - dám vydělat. Zaslechl jsem tam příběh, o nějž bych se s vámi rád podělil: Jistý pán, těsně před důchodem, pouze vyučený, se soudil o výživné. A protože vcelku věrohodně argumentoval, že vzhledem ke svému věku a vzdělání nemůže sehnat práci, soudce mu chtěl dáti za pravdu a pro forma se nad rámec svých povinností informoval na příslušném úřadu, zda by se vskutku nenašlo nějaké místo pro tohoto nebohého, slušného pána, který by chtěl pracovat, jen kdyby mohl.
Úřednice milému soudci vyhověla a po několika klepnutí do klávesnice se jej bezelstně zeptala: "A, pane doktore, mám vám těch tři a půl tisíce míst někam nafaxovat?"
Tak.
Ten příběh mi ani tehdy nepřipadal vtipný a teď, po měsíční zkušenosti, konstatuji, že není ani legační. Je pravdivý, stejně jako vtip z úvodu mého textu. Z 15 lidí, kteří mne navštívili na základě doporučenky z úřadu práce nepřišel ani jeden žádat o práci, byť by ji jeden každý z fleku dostal; přišli pro razítka. Nedal jsem jim je. Prošel jsem si všechny zákony, týkající se zaměstnanosti a pracovního práva, a k svému úžasu jsem zjistil, že existuje cesta z kruhu ven, jen ji nikdo nevyužívá. I napsal jsem otevřený dopis:

Vážený pane ministře Škromachu

- Podepište mi mandátní smlouvu na personální poradenství s oprávněním stejným, jaké má jeden každý úředník pracovního úřadu, co jich v Čechách je.
- Zaplaťte mi 10% z toho, co Vám ušetřím na výdajích na podpory v nezaměstnanosti.
- Vyhoďte mne bez odměny, pokud do 6 měsíců nesnížím nezaměstnanost na polovinu.

Udělám to následovně: Budu dbát na dodržování zákonů - potřebujeme obchodní zástupce, poslíčky, prodavače, číšníky, metaře, závozníky, dealery, kolportéry, hostesky, uklízečky, zedníky, bankovní poradce, telefonisty (nemluvě o ekonomech, programátorech, tlumočnících aj.). Potřebujeme statisíce lidí (jen já sám hledám 120 zaměstnanců s platem 12.000,- Kč brutto v celé ČR, nevíte o někom? Na věku, pohlaví a vzdělání mi záleží pramálo; jen na ochotě pracovat)... Jenže tyto práce (a to i ty v závorce) vykonávají cizinci, a to načerno. Běžný klient úřadu práce má totiž jasnou představu o tom, co chce dělat. A čeká... A čeká... Věřím, že by měl mít každý člověk právo na práci, nevěřím, že by měl právo dělat co chce, a pokud tato práce není, brát si ze společného. Co by měli říkat pláteníci, metéři, většina písmomalířů...? Mohu snad čekat na místo managera za 150.000,- Kč měsíčně (i kdybych tu práci shodou okolností před tím dělal), když ji ode mne nikdo nechce? Na místo asistentky? Na "nějakou práci v počítačové firmě"? Na "práci v kanceláři"?
Ještě se nestalo, abych nenašel práci pro každého, kdo mne požádal o radu. Potřebuji jen telefon: na zaměstnavatele (abych si ověřil, proč tam dal to razítko), na inzertní oddělení novin (abych si ověřil, zda razítkující zaměstnavatel dále nehledá jinde a řádně jej případně pokutoval), na pracovníka (abych mu ta místa mohl nabízet operativně) a na úřady práce (abych měl čerstvá místa vždy po ruce).
Nemůže to nefungovat; vím to. Sám totiž hledám těch 120 lidí. Současné úřady práce mi je nedodaly a nedodají. Ani v Ostravě či v Mostě.




Další články tohoto autora:
René Lindaur

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku