Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 25.2.2004
Svátek má Liliana




  Výběr z vydání
 >UNIE: Superkomisař
 >MROŽOVINY: Tygr a drak v exsovětské zbroji
 >EKOLOGIE: Prodavači smrti
 >GLOSA: Chybí mi "zastaralé, nemoderní" zboží a výrobky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se jeden nezavděčí
 >PSÍ PŘÍHODY: Čmuchání ve sněhu
 >ANKETA: Co Balík z Plzně zjistil
 >ARCHITEKTURA: V Bruselu vznikla secese II
 >FEJETON: Sportovní bulvár? Ne, díky…
 >EKONOMIKA: Investoři preferují méně rizikové dluhopisy
 >POSTŘEH: O hračkách
 >NÁZOR: Mýtus nezaměstnanosti
 >PENÍZE: Neprávem neplatičem: jak se bránit
 >NÁZOR: Sudetský komplex aneb hraničáři útočí
 >EKONOMIKA: Americká ekonomika bude i letos oporou světových burz

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
25.2. EKOLOGIE: Prodavači smrti
Ivan Brezina

Organizace Greenpeace vydělává na lidském utrpení

Když Reflex (5/2004) otiskl dvoustranu Václava Vašků o výstavě indického fotografa Raghu Ráje (http://www.greenpeace.cz/index.shtml?x=160086), nevěřil jsem vlastním očím. Ne kvůli šokujícím snímkům, dokumentujícím utrpení tisíců obětí havárie chemičky americké firmy Union Carbide v indickém Bhópálu v prosinci 1984. Zarazilo mně, proč není článek označen zarážkou "komerční prezentace". Pan Vašků je totiž tiskovým mluvčím české pobočky Greenpeace, která výstavu pořádá. Editor Reflexu to samozřejmě nemusí vědět, ale je nehoráznost, že to čtenářům zamlčel sám autor. Pan Vašků tím porušuje například etický kodex Syndikátu novinářů ČR, který zapovídá “zneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka“ (http://www.sncr.cz/etika/kodex.phtml). Pro názornost si představme, že by se mluvčí automobilky vydával v Reflexu za "nezávislého novináře", aby tak dostal zdarma dvoustranu na pochvalu, jaké že je nové auto krásné, jak dobře jezdí a kde se dá koupit.

Že tohle srovnání kulhá, protože Václav Vašků zastupuje neziskovou organizaci, která ušlechtile pomáhá obětem katastrofy? Když jsem před časem v Bhópálu natáčel reportáž pro pořad Fakta České televize, zjistil jsem, že lidé z Greenpeace pomáhají spíš sami sobě. Na jejich české webové stránce o bhópálské tragédii visí přímo pod fotografií Raghu Ráje nepřehlédnutelná výzva: "Podpořte toxickou kampaň Greenpeace!" (http://www.greenpeace.cz/bhopal/covy.html). Pokud se fotkami šokovaný čtenář prokliká přes hypertextové odkazy na anglické stránky této kampaně (http://archive.greenpeace.org/toxics/index.html), vybafne na něj žádost o peníze (https://www.greenpeace.com/forms/gpicontr.html). Greenpeace si bude z vašeho účtu každý měsíc strhávat deset, dvacet, třicet dolarů... stačí jen vyplnit číslo kreditní karty.

Utrpení, které jedna z největších průmyslových katastrof v dějinách lidstva vyvolala, tedy Václav Vašků a jeho kolegové využívají k fundraisingové kampani. Česky řečeno pořádají sbírku. Proč ne? Kdyby její výtěžek putoval k těm, kdo únik plynu přežili, bylo by to chvályhodné. Během natáčení v Bhópálu mi ale jeden z indických lékařů doslova řekl: "Po havárii se tu najednou objevila spousta organizací, které se zajímaly hlavně o zahraniční pomoc a o příspěvky veřejnosti. Je otázkou, jestli se peníze, které tyhle skupiny vybraly, skutečně dostanou k obětem plynu."

Pokud jde o Greenpeace, je odpověď jednoduchá: nedostanou. 

Celkové roční příjmy Greeenpeace z fundraisingu se pohybují kolem 160 milionů Euro. Buďme spravedliví - Greenpeace vede kampaní víc. Vybírá peníze na velryby, na amazonské pralesy, na boj proti genetickým modifikacím... Právě bhópálská kampaň je ale mediálně velmi viditelná, neboť Greenpeace havárii používá také k politicky motivované kritice nadnárodních společností a procesu globalizace (http://www.greenpeace.org/features/details?features_id=22435). V roce 2002 na Summitu Země v Johannesburgu aktivisté například představili zprávu Firemní zločiny (Corporate crimes), ve které je podstatná část věnována právě firmě Union Carbide a její nástupnické organizaci Dow Chemicals (http://www.greenpeace.org/features/details?features_id=22710&campaign_id=). Dejme tomu, že bhópálská kampaň vynese Greenpeace za rok jen jednu desetinu celkových příjmů, tedy asi 16 milionů Euro. Kolik z toho dostanou oběti plynu? Fundraiser české pobočky Greenpeace Václav Folda mi sdělil, že jediné peníze, které kdy Greenpeace do Bhópálu poslali, bylo 70 000 Euro určemých pro jednu místní kliniku. Ani tato suma ovšem nepocházela z fundraisingových příjmů Greenpeace, ale z účelové sbírky, kterou na podporu kliniky vyhlásila nizozemská pobočka.

Je to hodně, nebo je to málo? Václav Vašků tuhle otázku považuje za "urážlivou" - jeho firma prý totiž není žádnou humanitární organizací. On sám ani mluvčí nizozemské pobočky Karen Gallagher mi přes opakované žádnosti dodnes neodpověděli na dotaz po výši průměrného platu fundraisera Greenpeace. Odmítají tedy zveřejnit klíčový údaj pro posouzení poměru nákladů na bhópálskou sbírkovou kampaň a částky, kterou z ní oběti havárie nakonec dostaly. Vyjděme z hrubého odhadu, že průměrný měsíční plat v západní Evropě je 3000 Euro. Částka, kterou aktivisté jednorázově věnovali postiženým, jejichž jménem peníze vybírají, je tedy zhruba rovna jen ročnímu platu fundraiserů dvou národních poboček. Takových poboček má Greenpeace celkem čtyřicet (http://www.greenpeace.org/international_en/contact/index-int).

Taky se vám na jazyk dere slovní spojení "nechutný hyenismus"? Václav Vašků v článku pro Reflex dost přesně popsal, jak firma Union Carbide připravila oběti havárie o odškodné. Ředitele české pobočky Greenpeace Jiřího Tuttera jsem se proto zeptal, kolik peněz jim hodlá jeho organizace poslat z výtěžku pražské výstavy fotografií Raghu Ráje. Odepsal mi, že zisk prý bude nižší než náklady a dodal, že Greenpeace už na žádné mé další dotazy nebude odpovídat. Rozumím: ideální návštěvník propagační sbírkové akce, na kterou čtenáře Reflexu pozval "nezávislý novinář" Václav Vašků, se nemá ptát na nic jiného, než je číslo konta. V čem se pak ale vlastně liší podnikatelská etika nadnárodního koncernu Greenpeace od podnikatelské etiky firmy Union Carbide?

(Psáno pro Reflex a Neviditelného psa)




Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku