Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 26.2.2004
Svátek má Dorota




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Co je skutečnou příčinou kauzy eurokomisař
 >POLITIKA: Moc izoluje. Absolutní moc izoluje absolutně
 >Z KNIHY: Úloha katolické církve v epoše fašismu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánský zlořád by měl být potřen. Ale jak?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže s oblečením
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes kazifot
 >FEJETON: Máte rádi pojišťovny?
 >SVĚT: Rozhovor s Lichtenštejnským panovníkem knížetem Hansem-Adamem II.
 >FEJETON: Únor bílý - pole sílí
 >PENÍZE: Kolik stojí jeden lidský život?
 >UNIE: Superkomisař
 >MROŽOVINY: Tygr a drak v exsovětské zbroji
 >EKOLOGIE: Prodavači smrti
 >GLOSA: Chybí mi "zastaralé, nemoderní" zboží a výrobky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se jeden nezavděčí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
26.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánský zlořád by měl být potřen. Ale jak?
Jan Kovanic

Cikáni nejsou žádným politickým nepřítelem, pouze sociálním problémem. Jsou to asociálové, kteří parazitují na práci ostatních - dostávají nadměrné sociální dávky a ještě páchají zločiny. Proti Cikánům se nemá postupovat proto, že to jsou Cikáni, ale mají být pronásledováni pouze ti, kteří se dopouštějí kriminálních deliktů. Ale protože je 80 procent z nich degenerovaných, mělo by se uvažovat o jejich sterilizaci. Cikánský zlořád by měl být potírán hlavně prací, nemá cenu je soudit podle říšských zákonů, likvidovat se mají hlavně ti, kteří kolaborují s partyzány.

Jak jste snad už pochopili, v předcházejícím odstavci jsem citoval různé nacistické výroky o "romském problému" z let 1935 - 1942. Některé z těch výroků zněly zpočátku rozumně, vedly však k dalším tvrzením a nakonec k hrozným koncům - jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Tedy pociťujeme, my je tak nepociťujeme, pociťují je zejména Romové, dnes hlavně slovenští Romové.

Možná sto, možná dvě stě tisíc evropských Romů bylo zabito nacisty v koncentrácích. Možná až tři sta tisíc romských obětí zahynulo v pracovních táborech, v armádě, při bombardování, při pogromech. Čísla se liší, statistiky jsou nepřesné, většinou jde o odhady. Za Roma mohl být vyhlášen i jiný potulující se občan, je registrován případ, kdy byli do lágru jako Cikáni odvlečeni lidé, kteří se živili handlováním s koňmi - ačkoli měli trvalé bydliště...

Za druhé světové války přišlo do Osvětimi (Březinky) asi 21.000 Romů, převážně českých a moravských Romů a většina jich odešla komínem. V samostatném Slovensku pořádala proti Romům pogromy Hlinkova garda, nebyli však hromadně likvidováni. Někteří pamětníci tvrdí, že před válkou byla romská komunita výrazně integrovaná, zejména na vesnicích, kde své Romy Slováci ze začátku vpodstatě chránili. Protože pro slovenské statkáře pracovali jako nájemní dělníci. Alespoň někteří z nich. Přinejmenším zde existovala jakási symbióza.

V roce 1940 však luďácká vláda společně s dalšími diskriminačními zákony, vyhlásila i pracovní povinnost pro Židy a Romy. V Dubnici nad Váhom, Iľave a Hanušovicích vznikly pracovní tábory pro tyto "osoby štítící se práce". Tyto lágry byly drsné, nikoli však vysloveně likvidační, takže valná většina z jejich absolventů se vrátila domů.

A teď pozor! V roce 1941 vyhlásily slovenské úřady několik zásadních opatření, jejichž dodržování důrazně kontrolovaly:

Romové nesměli bydlet v obcích. Ti, kteří tam bydleli, museli se vystěhovat. Mohli si postavit chatrče, ale tak, aby nebyly vidět ze silnice. Do obcí jim byl zakázán vstup. Jejich děti nesměly chodit do škol.

Slovenští Romové v odloučených lesních zemljankách se poměrně lehce stali partyzány. Dost jich bojovalo ve Slovenském národním povstání. Za války jich zahynulo snad jen několik set - hlavně při pogromech. Paradoxně však valná část z nich žije dnes - jako v době první Slovenské republiky! Ti aktivní odešli do Čech, ti úspěšní se asimilovali a jsou z nich Češi a Slováci, a ti neúspěšní a neaktivní bydlí v izolovaných osadách dodnes. Děti do škol posílat mají přikázáno, nikdo se je nesnaží vyhladit, ale některé "rozumné návrhy" k řešení tohoto problému, které se ozývají, zazněly poprvé před sedmdesáti lety v nacistickém Německu.

To o tom předválečném soužití na slovenské vesnici jsem četl v jednom časopise. Když jsem to vykládal kamarádovi Michalovi z Michaloviec, odvětil mi, že to není pravda. Jeho otec mu vyprávěl, že Romové bydleli mimo vesnice ve svých osadách už před válkou a do vesnic ani nepáchli. Tak nevím.

V každém případě problém nevyřešili nacisti ani komunisti. To, co se nyní děje na Slovensku, se může stát v nějaké menší míře i u nás hned zítra. Či za několik let ve stejné, anebo i horší míře. Nezapomeňte na americké Černé pantery a slovenské romské partyzány!

Nepomůže ani komunistické ani nacistické řešení. Budeme muset najít nějaké jiné.

Psáno v Praze dne 25. února 2004


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku