Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 26.2.2004
Svátek má Dorota




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Co je skutečnou příčinou kauzy eurokomisař
 >POLITIKA: Moc izoluje. Absolutní moc izoluje absolutně
 >Z KNIHY: Úloha katolické církve v epoše fašismu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánský zlořád by měl být potřen. Ale jak?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže s oblečením
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes kazifot
 >FEJETON: Máte rádi pojišťovny?
 >SVĚT: Rozhovor s Lichtenštejnským panovníkem knížetem Hansem-Adamem II.
 >FEJETON: Únor bílý - pole sílí
 >PENÍZE: Kolik stojí jeden lidský život?
 >UNIE: Superkomisař
 >MROŽOVINY: Tygr a drak v exsovětské zbroji
 >EKOLOGIE: Prodavači smrti
 >GLOSA: Chybí mi "zastaralé, nemoderní" zboží a výrobky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se jeden nezavděčí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
26.2. FEJETON: Máte rádi pojišťovny?
Jan Hora

Nedavno mě navštívil obchodní zástupce jedné nejmenované pojišťovny a nabízel mi životní pojištění. Vynikající nabídka: sám si zvolím pojistnou částku, budu moci platit kolik peněz chci, nemusím se bát smrti ani stáří, budu-li pojištěn dostatečně dlouho, ušetřím na daních. A hned mi zpracoval nabídku kterak budu nyní měsíčně platit pouhých 500 Kč a v důchodu se poměju. (Na moji smrt velmi rychle zapomněl.)

Zarazil jsem ho: Nechci být pojištěn až do šedesáti let. Stejně v té době neodejdu do důchodu, navíc předpokládám, že mi děti odejdou z domu a já budu mít peněz víc než dost. Jestli být pojištěn, tak maximálně na deset let.

Aniž by hnul brvou, pravil obchodní zástupce oné pojišťovny, že činím dobře. Co s penězi v šedesáti? Medicína sice někam dospěje, pravda, ale před padesátkou na tom budu fysicky jistě lépe, budu mít chuť cestovat, děti, které budou ve škole, budou mít vysoké nároky na kapesné a možná je budu chtít poslat do Ameriky.

Do Číny, opáčil jsem.

Do Číny, souhlasil. A jak se vytvářet nabídku další. Budu-li platit pouhých 1 000 Kč měsíčně, dostanu za deset let 120 000 Kč a po celou dobu budu pojištěn pro případ smrti.

Projevil jsem zájem, přičemž mě pouze zarazila cena. Byl jsem však ujištěn, že úrok, který by mi v bance peníze vynesly, zdaleka na krytí risika nestačí. (Takže ne mě pojišťovna doplácí? Ne, umí lépe investovat.) Kdybych ovšem mohl platit ročně, pololetně, nebo aspoň čtvrtletně – hned bych dostal slevu!

Po kratší diskusi na téma výše slevy (3 % v případě pololetního placení) a postihu při pozdním placení (žádný, pokud však nezaplatím déle jak půl roku, pojištění se redukuje, neboli se brutálně sníží pojistné částky) jsme se rozloučili.

Když jsem osaměl, vzal jsem si tužku a papír a začal jsem počítat: když sjednám pojištění s půlročním placením pojistného, sám sobě si budu měsíčně platit a pojišťovně pošlu peníze těsně před uplynutím půlroční lhůty, vydělám 3 % na každém pojistném, dohromady za celých deset let 3 600 Kč. Založím-li navíc svému potomkovi dětské konto v jedné nejmenované bance, budu moci peníze spořit s úrokem 2,2 %, tedy vydělám přibližně dalších 1 200 Kč.

(Ono je to trochu méně, protože první pojistné musím zaplatit do tří měsíců, ale rozdíl je pranepatrný.)

Za deset let tedy nedostanu 120 000 Kč, ale cca 124 800 Kč, neboli o 4 % více. Je to málo nebo hodně?

Z pohledu druhého, měsíčně vydělám cca 40 Kč. To je stejné, kolik mi stát přispěje, pokud měsíčně spořím 100 Kč do libovolného pensijního fondu. Je to málo nebo hodně?

A z pohledu prostředního, ročně ušetřím cca 480 Kč, což je stejné, jako kdybych si (ve 25% daňovém pásmu) snižoval roční daňový základ o cca 1 920 Kč, tedy o cca 16 % toho, co by mi umožnil stát, splnil-li bych další podmínky. Je to málo nebo hodně?

Myslím, že z těchto peněz nezbohatnu. Navíc, pojistit se nechci. Ale pro ty, kteří již ve spárech pojišťováků uvízli, to myslím není špatný nápad: platit půlročně. Jen tak z principu, protože rozdíl mezi měsíčním a pololetním placením pojistného je opravdu zarážející.




Další články tohoto autora:
Jan Hora

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku