Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 27.2.2004
Svátek má Alexandr




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Nominace Teličky je další omyl Špidlovy vlády
 >KULTURA:České moře v osmnácti přílivech
 >LIDÉ: Vzpomínáme Karla Kryla
 >FEJETON: Fotbalový rozhodčí s vysílačkou a na umělé trávě?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - sovětští vynálezci
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Vločka zaběhla
 >FEJETON: I duchovně orientovaný Velbloud volá: "Baníčku, my jsme s tebou!"
 >MÉDIA: Únor nadále vítězný?
 >PRAHA: Hodinový hotel v muzeu
 >PENÍZE: Jak zvládnout bydlení
 >POLITIKA: Co je skutečnou příčinou kauzy eurokomisař
 >POLITIKA: Moc izoluje. Absolutní moc izoluje absolutně
 >Z KNIHY: Úloha katolické církve v epoše fašismu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánský zlořád by měl být potřen. Ale jak?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže s oblečením

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
27.2. PRAHA: Hodinový hotel v muzeu
Jiří Wagner

Ani ne po třech měsících se v Praze nečekaně objevila moje přítelkyně Dana z kanadské Ottawy, takže pro mě vznikla opět milá povinnost pokusit se pro ni v Praze nalézt něco zajímavého, něco, co dosud neviděla a co by ji zajímalo.

Jedním z mých nápadů byla i návštěva Umělecko-průmyslového muzea na Starém Městě. Jak vysvitlo, Dana i přes léta v Praze kdysi strávená o jeho existenci vůbec nevěděla, přestože muzem stojí hned naproti Rudolfinu přes ulici 17. listopadu. Dana můj nápad přijala s nadšením a tak jsme v sobotu vyrazili. Celá prohlídka byla velice zajímavá a muzeum mohu návštěvníkům Prahy jen doporučit. Sbírky jsou poměrně rozsáhlé a sahají od překrásných kostelních oken přes šperky, nádobí, historický nábytek až po ženské oblečení z počátku minulého století i z jeho třicátých let.

Po téměř dvouhodinové procházce sály jsme s Danou zamířili do suterénu, kde je umístěná příjemná kavárna. Poseděli jsme při vídeňské kávě a kole (já) a červeném víně (Dana) a klábosili jsme. Po chvíli zamířila Dana svůj pohled přes moje ramena a vyzvala mě, abych se otočil a podíval se. Co jsem na zdi uviděl, mě zaujalo - byl to obraz-plastika s jakýmsi barákem. Pro svůj chabý zrak jsem musel povstat a jít si artefakt prohlédnout zblízka. Ano, byl to dům, jenže v jeho oknech a ve štítu byly vsazeny starodávné hodinky - cibule. Do domu zboku vcházela nějaká dvojice, patrně milenecká - nad vchodovými dveřmi byl totiž nápis, který mě k mé domněnce opravňoval: HODINOVÝ HOTEL.

Rozesmálo mě to, neodolal jsem a s dovolením barmanky jsem si umělecké dílo vyfotografoval - na vtipná a přitom s vkusem vyvedená díla člověk nenarazí příliš často. Hodinový hotel v muzejní kavárně mezi taková rozhodně patří.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku