Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 27.2.2004
Svátek má Alexandr




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Nominace Teličky je další omyl Špidlovy vlády
 >KULTURA:České moře v osmnácti přílivech
 >LIDÉ: Vzpomínáme Karla Kryla
 >FEJETON: Fotbalový rozhodčí s vysílačkou a na umělé trávě?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - sovětští vynálezci
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Vločka zaběhla
 >FEJETON: I duchovně orientovaný Velbloud volá: "Baníčku, my jsme s tebou!"
 >MÉDIA: Únor nadále vítězný?
 >PRAHA: Hodinový hotel v muzeu
 >PENÍZE: Jak zvládnout bydlení
 >POLITIKA: Co je skutečnou příčinou kauzy eurokomisař
 >POLITIKA: Moc izoluje. Absolutní moc izoluje absolutně
 >Z KNIHY: Úloha katolické církve v epoše fašismu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánský zlořád by měl být potřen. Ale jak?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže s oblečením

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
27.2. Padesát devět let "za vozem"
(nov)

Za přispění poslanců opoziční ODS Sněmovna schválila vyslání asi stovky prostějovských průzkumáků do Afghánistánu, aby spolu s americkými jednotkami pátrali po teroristech Al Kajdy a Talibanu. Mají právo zabíjet a jsou vystaveni reálnému riziku, že sami budou zabiti. Od podobného bojového nasazení za 2. světové války uplynulo bezmála 59 let a po většinu té doby byli Češi vezeni "za vozem", když klíče k nezávislosti ČSR již v předstihu prezident Beneš odevzdal jednomu z největších tyranů v lidských dějinách. Úroky spojenecké smlouvy z prosince 1943 si Stalin vybral po roce 1948 a od toho okamžiku byli Češi na více než 40 let i vojensky připojeni k sovětské káře.
Po jedné stránce to bylo pohodlné. Nejen obyčejní kmáni, ale i členové ÚV KSČ mohli žít v přesvědčení, že mají čisté svědomí, že veškerou odpovědnost nese Moskva. Dávalo to příjemný pocit čistých rukou a morální převahy - my jsme přece ti přinucení, kteří o ničem nesmějí rozhodovat a se špinavostmi, jež provádějí ať už Sověti nebo Američané a další "velcí", nemáme nic společného - ať si to vylížou sami.

Po roce 1989 se ale sovětská kára rozpadla a Česko ambiciózně zamířilo na kozlík evropského kočáru. Jenže 40 let skrčené polohy "za vozem" vyvolalo představu, že "být v Evropě" znamená užívat si jenom plných výkladů a ignorovat závazky, které z toho plynou - povinnost spolukočího, který, když je potřeba, musí pomoci tahat kočár z bláta a tu a tam si nejen ušpinit i ruce, ale i v krajním případě cedit krev.
Česko se sice v průběhu 90. let zapojilo do západních obranných struktur, avšak navyklá snaha zůstat stranou a nepálit si ruce přetrvávala. Jako chytrá horákyně jsme plnili-neplnili spojenecké závazky-nezávazky tím, že jsme do misí-nemisí vysílali vojáky-nevojáky, kteří směli bojovat-nebojovat jako třeba chemická jednotka v Kuvajtu za irácké války. A právě tato mazaná obojakost snad vysláním průzkumáků do Afghánistánu skončila - po 59 letech.

Bohužel je stále dost lidí, jež se halí do moralistického Pilátova roucha a tvrdí, že Česko se dostalo z deště pod okap, že místo do sovětského leze do zadku amerického. To ale nesoudný až nestoudný postoj, neboť např. vstup do NATO schválil demokraticky zvolený parlament ve svobodných volbách a nikoli politbyro despotické partaje s rukama od krve, takže za tímto postojem se zase jenom skrývá navyklá pohodlnost stále se krčit "za vozem", strach ze spoluodpovědnosti, strach nést riziko i třeba z chybného rozhodnutí - přetrvávající skrčenost mazaného černého pasažéra, který by si rád jenom vyčůraně užíval a tahání horkých kaštanů z ohně nechal na druhých. Nejradši na těch zpoza Atlantiku, nad nimiž je pak tak snadné se morálně povyšovat a škodolibě se jim posmívat, když si popálí ruce.
Nelze než souhlasit s tím, že bojové, byť skromné nasazení českých vojáků v Afghánistánu konečně tuto vyčůranou kapitolu českých dějin uzavírá.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku