Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.3.2004
Svátek má Anežka




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Český tisk: opravdová bída?
 >FEJETON: Vařící muž
 >DOPRAVA: Nový bezpečnostní systém na silnicích Evropy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánská pohádka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Autem po Praze
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s velkým černým chlupatým psem
 >FEJETON: Páčvorky
 >FEJETON: Údiv
 >PRAHA: Motocykly Harley-Davidson v Technickém muzeu
 >SPOLEČNOST: Ještě romské bouře
 >EKONOMIKA: Akciové trhy mají nadále důvody k růstu
 >PENÍZE: Nepotřebuješ podporu? Máš ji mít!
 >FOTOVTIP: Direktiva EU
 >TÉMA: Pro děkana a univerzitu morálka neplatí?
 >HISTORIE: Kljukvená 1918

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
2.3. ŠAMANOVO DOUPĚ: Cikánská pohádka
Jan Kovanic

Posledně jsem píchl do vosího hnízda, když jsem psal o "romském problému". Nakonec jsem podotkl: "Nepomůže ani komunistické ani nacistické řešení. Budeme muset najít nějaké jiné." Docela mě pobavilo, když mi někteří čtenáři vytkli, že jsem nenapsal jaké. Že bych tuhle problematiku prostě vyřešil v rámci novinářského článku! Už se mi jednou něco podobného stalo. V roce 1990 jsem byl ve volebním štábu Hnutí za občanskou svobodu. A na jednom předvolebním shromáždění v Teplicích se mě občan zeptal na totéž. Na odpověď jsem měl dvě minuty.

Ale vždyť tu odpověď znáte: Podpora vzdělání, podpora aktivním, podpora snaživým, podpora integrace - nikoli asimilace, vyzdvihování pozitivních příkladů, a tak dále a tak dále... Nevyřešil jsem to v minulém článku, ani v Teplicích během dvou minut, nevyřešili jsme to ani v následujících čtrnácti letech. A nevyřeším to ani teď.

Jenom řeknu, že ta podpora a práce na poli česko-romských vztahů by měla být trvalá, dlouhodobá a trpělivá! Jednak samozřejmě na straně Romů, ale i na straně většinové společnosti. Nechejme Romy Romy a podívejme se na nás. Špičkoví politici se ozývají vždy, když někde něco pukne (nejen v případech, týkajících se Romů). Tvrdě a zásadově odsoudí rasový zločin nebo přislíbí pomoc, když jde o nějakou medializovanou kauzu, a zítra zase tvrdě a zásadně vystoupí v jiném představení. A pozítří zase v jiném, zatímco na ten první případ padá prach nezájmu.

Jednou jsem mluvil s nezaměstnaným, který si po telefonu prakticky už vyřídil přijetí do práce, nasedl do tramvaje - ale jen přejel město, tak mu u vchodu do firmy vrátný, hned jak ho uviděl, sdělil, že bohužel, že zatímco jel tou tramvají, tak jeho místo bylo už obsazeno. Ten pán byl celkom slušný cikán, bohužel hodně černý. Místo si nakonec přece jen našel. Na americké ambasádě.

Toto je podstatný problém. Letitý. Neřešený! Bílý problém. V devadesátých letech nepřijali na Ministerstvi národní obrany chlapa do kotelny - neboť jakožto příslušník romské menšiny by mohl být nespolehlivý. Nic moc se nestalo - těm ouředníkům. Tehdy jsem si povzdechl, že bolšáni nechali dělat u kotle i chartisty - a nevadilo jim to. Inu, už máme demokracii a nikdo se nemusí přetvařovat.

Měli bychom se více snažit. Protože dolů se člověk dostane snadno. Nahoru se drápe dlouho, někdy po celé generace. A když ho seshora stále někdo sráží zpátky do těch sraček, tak se v nich může utopit. Anebo se v nich začne spokojeně cachtat.

Jeden článeček ani obecné poučování nic nevyřeší. Pro ty, kteří dočetli až sem, mám na závěr jednu pohádku: V mém rodném Liberci jsem byl ve svých šestnácti letech na brigádě v partě romských kopáčů. Kopali jsme kynetu pro nějaké kabely na té svažité ulici od školy na Husovce dolů k (dnes bývalým a rozpadávajícím se) lázním. Naučili mne udělat si "podlahu" na dně příkopu, ze které se pak nabírala nakopaná hlína pohodlněji. Na oběd do hospody jsme nechodili, ale vždy jsme dodrželi přestávku na svačinku, nosil jsem si ji s sebou - stejně jako ostatní. Pracovali jsme stále, třebaže s přestávkami, ve kterých jsme se pravidelně vystřídali. Neunavil jsem se, ale každý den bylo za námi vidět kus práce.

Na konci týdne k nám přišel takový pán, taky Rom, ale celý vyfešákovaný, v obleku, s kravatou. Vytáhl tašku, ve které měl svazečky bankovek, a začal je rozdávat mým kolegům. Podepsali se mu do nějakého papíru. Všichni měli velkou radost. Já jsem s brigádou končil taky, ale svoje peníze jsem dostal až poštou o čtrnáct dní později.

Podobná pohádka asi pokračuje v Českém Krumlově. Je za ní spousta dobré vůle ze strany vedení města, spousta práce romské firmy, která pracuje na úklidu a údržbě městských komunikací - a také určitá diskriminace jiných firem, které by se chtěly podílet na tomto kšeftu. Romové pracují, město je čisté - a po práci mají legraci v romské hospodě, do které ale může jít každý.

Pohádka prý skončí, když dojdete na sídliště, kde Romové bydlí... Nicméně Luník IX nebo Chánov to zdaleka není.

Ale! Romové nejen kopou a uklízejí, tančí a žebrají. Mají i svou inteligenci. A jsou tady, na Internetu, hned vedle, třeba na adresách Romové v České republice (česky, anglicky, německy, francouzsky), nebo na Romském informačním portále (česky, anglicky, romsky). A kdo si chce něco počíst o romské literatuře, může zavítat na stránku gend´a: romština . Máte tam desítky dalších linků. Než začnete psát komentáře, tak se tam trochu porozhlédněte, prosím.

Psáno v Praze dne 28. února 2004


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku