Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 1.3.2004
Svátek má Bedřich




  Výběr z vydání
 >FOTOVTIP: Direktiva EU
 >TÉMA: Pro děkana a univerzitu morálka neplatí?
 >HISTORIE: Kljukvená 1918
 >PENÍZE: Podniky v EU: volný pohyb pracovníků
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Fenomén Potter
 >PSÍ PŘÍHODY: Absolutní netečnost
 >KULTURA: Známkování literatury dvacátého století
 >GLOSA: Ježišikriste, snad Tě to taky neurazilo!?
 >POSTŘEH: O morčatech
 >NÁZOR: Co nás ve škole neučili
 >LIDŠTINY: Už jdou...
 >Radčin světelný gramofon: Romantická muzika pro malé krokodýly
 >POLITIKA: Kde ve světě se mají Češi angažovat ?
 >REAKCE: Slovensko
 >REAKCE: Špeditéři

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
1.3. GLOSA: Ježišikriste, snad Tě to taky neurazilo!?
Daniel Kvasnička

Po několika týdnech práce a letmého čtení novin jsem se vrátil na svět. A katolický farář z malého města mi s úsměvem vtiskl do ruky knihu, která mne zaujala. Tenká publikace Život Ježíše aneb Ježíši Kriste, to snad není pravda! Od Gerharda Haderera si mne okamžitě získala. Ne proto, že bych věřil tomu, co je v ní napsáno. Je to blábol od začátku do konce. Ale tím, jak se skvěle zhostila úkolu vymalovat lidské představy o Spasiteli a reakce tehdejších i soudobých učedníků na osobu a dílo Ježíše Krista. Kristus v knize žehná gestem znamenajícím Victory a učedníci totéž chápou jako objednávku žádající dva kusy. Jak pravdivé pro katolíky i evangelíky!

Když se jakýmkoliv způsobem zmiňuje jméno Pána, kterému sloužím, je mi to docela příjemné. Ať je to z úst kritiků církve, třeba onoho rakouského malíře, jehož knížka znamenitých obrázků rozčílila pravověrné poslance, nebo je to v diskusích kolem nového filmu Mela Gibsona, vzrušujícího nejpravověrnější bratry Židy. Pokud jej někdo tupí a nadává mu, pak je to asi dobře. Pokud někdo vyznává, že mu změnila víra v Ježíše Krista život, je to taky dobře. Ježíš patří mezi světové stálice. Nesleduje svoje procenta popularity, neskloňuje stále svoje tvrzení že je "spasitelem všech" jako politik na vrcholu své kariéry. Je mu to jedno, byl tu, je a bude stále.

V pražských kinech se promítá film Ježíš. Film nefilm, spíš pás dějů a výroků. Kdyby mi někdo přinesl takový scénář, ani na chvíli bych nezauvažoval o filmu. Ale nemíním kritizovat románské výrobce nástěnných pásů v rotundách (tehdy ani celuloid chudáci neměli) a nebudu zatracovat pokus Američanů. Ježíš na filmovém pásu mne odpuzuje svými natupírovanými vlasy a spoustou dalších detailů, které jen podtrhávají dobu a podmínky, ve kterých před dvěma desítkami let vznikal. Je na něm také špatné to, že po něm nevznikl žádný další. Pro rostoucí počet evropských negramotů je to věc určitě užitečná.

Stejně jako Ježíšovy vlasy mne štve proud superlativů, kterým je doprovázena kampaň tohoto zfilmovaného Lukášova evangelia. Asi se musí církevníci stále chválit, když je svět nemá za co pochválit. Není to nejlepší přepis, není to nejdokonalejší způsob vyobrazení a v hromadném promítání je to použitelné jen z nouze. Videopáska s Ježíšovými příběhy je spíš do soukromí a k rozhovoru. I sama teologie zapláče, když se z billboardu dozví, že to byl člověk, který změnil svět. Kdyby si někdo dal práci s překladem, napsal by lépe, že to byl muž, který změnil dějiny světa.

Víru však nešířili jenom vědci, ale také nadšení amatéři. Na to musí dát pozor učení pánové. Ani oni nemají patent na pravdu. Přesvědčovacími doslovy znechucení diváci ježíšovského filmu se podívají třeba ještě na Ježíše z Montrealu a nebo na to, co natočil Zefirelli. A budou s někým chtít diskutovat. Poznání se totiž rodí ve sporu tvrzení a víra ve vztahu. Bylo to tak vždycky.




Další články tohoto autora:
Daniel Kvasnička

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku