Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.3.2004
Svátek má Stela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA:Jak jsme jednali v Bruselu ?
 >NET: Na síti se odehrává bitva virů.
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Několik rad starého holubáře
 >SVĚT: Další zauvažování o vodě , zejména v řece Nilu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problémy s časem
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes nikdy nevyčítá
 >TELEKOMUNIKACE: Další šílenost Mlynářova ministerstva
 >POSTŘEH: O bálu
 >INFO: Přehled hlavních akcí pořádaných v ČR k Mezinárodnímu dni žen
 >PENÍZE: Jak zvládnout péči o nechtěné děti
 >FEJETON: A kdo děsí nás ?
 >GLOSA: Slavnostní oběd ve fastfoodu
 >ZE STARÝCH NOVIN: Slovan 1850 - 51- článek: Vojsko
 >GLOSA: Různý metr na "porno"
 >ARCHITEKTURA: Pražské jaro s moderní architekturou v autentickém prostředí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
4.3. GLOSA: Slavnostní oběd ve fastfoodu
Jan Handl

Při rychlé konzumaci něčeho, čemu někteří říkají oběd, jsem zjistil dost smutnou skutečnost. Totiž že lidé chodí do fastfoodů na slavnostní rodinné obědy. Sobotní poledne ve známé nejmenované "restauraci" strávené nad kopečkem hranolků je asi tím nejlepším, co může rodinná zábava obnášet.

Já, stejně jako tisíce normálních lidí, zajdu do fastfoodu spíše z donucení. Konkrétně v sobotu kvůli tomu, že jsem byl líný uvařit si oběd a nechtěl jsem ztrácet čas v restauraci, kde vám jídlo donesou až za půl hodiny. Fastfood šetří čas, což je jeho hlavní výhoda. Ale to je tak všechno. Kvalita pokrmů nic moc, kultura stolování strašná, prostředí uniformní a bez nápadu, obsluha mechanicky úlisná…

Přesto si dost rodinek nedokáže představit den volna bez hamburgeru nebo křidélek. Za deset minut, než jsem narychlo zhltl svoji porci tuku, jsem vypozoroval dost. Milenci, rodiny s dětmi a se psi, důchodkyně. Ti všichni si to dokonale užívali a tvářili se, jako že jsou v nejlepší restauraci. Prostě idylka. Okolo mne se odehrávaly slavnostní rodinné obědy. Děcka, tenhle týden jste měly dobré známky, za odměnu zajdeme na oběd do KFC. A je to tady, desetiletý chlapec se rozkoukává ve světě dospělých, jednou umaštěnou pacičkou se hrabě v salátu a ve druhé žmoulá hračku. Slavnostní chvíle, za jedničku hračku.

Vedle sedící důchodkyně vzpomínají na staré časy, chodívaly na kávu do prestižní kavárny na Václaváku. Teď chodí sem, a moc se jim tu líbí. Jsou mezi mladými lidmi, pozorují cvrkot. Jen něco jim chybí, už se kolem nich netočí gentlemani s motýlkem, bohužel už vymřeli. A i kdyby, chodili by do fastfoodu?

V čem to je, to jsou fastfoody kouzelné? Nebo jde o cenu? Těžko, protože hned vedle je docela útulná pizzerie, ve které dostanete pizzu za cenu jednoho menu ve fastfoodu. Češi prostě význam těchto rychloobčerstvoven nechápou. V jejich žebříčku se řadí vysoko nad stánky s párkem a pivem, přitom je to stejná sorta. Pozval by teenager svoji milou na sekanou do automatu na periferii? Asi těžko. Ale co McDonalda jí nažene se ctí. Proč?




Další články tohoto autora:
Jan Handl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku