Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.3.2004
Svátek má Gabriela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Dva iniciátoři Ženevské výzvy odpovídají
 >FEJETON: Rozhovor s T.G.M.
 >FEJETON: Mimóza, MDŽ a jaro
 >TÉMA: 8. březen u nás
 >FEJETON: Dveře a přednosti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pracovní víkend a veselá očička
 >PSÍ PŘÍHODY: Konverze džungle na park
 >ŠKOLSTVÍ: Další cihla do zdi
 >SVĚT: Alláh kluše Amerikou
 >TÉMA: Dvě Unie, dva pohledy
 >NÁZOR: Fundamentalismus - dobrý sluha ale zlý pán
 >PENÍZE: Do zahraničí s devizovým účtem
 >LIDŠTINY: Proč existuje Mezinárodní den žen.
 >PŘÍRODA: Máte doma orchideje?
 >EKOLOGIE: Teplo z hlubin vytápí český Děčín

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
8.3. POLITIKA: Dva iniciátoři Ženevské výzvy odpovídají
Yehuda Lahav

 

Dva iniciátoři Ženevské výzvy” odpovídají

Izraelsko-palestinská iniciativa známá jako “Ženevská výzva” je první dohoda, kterou obě strany dosáhly bez vnějšího zásahu anebo popudu a která nabízí detailní řešení pro všechny sporné otázky. Podle izraelských i palestinských průzkumů už krátce po jejím zveřejnění, když její obsah ještě ani nebyl podrobně znám, dohoda dosáhla překvapivě vysokou podporu na obou stranách a také vysoké mezinárodní ocenění. Podle očekávání, zásady iniciativy koncem března přijme za své také arabský summit v Tunisku.

Výzvu podepsalo několik stovek izraelských i palestinských politiků, veřejných činitelů a intelektuálů. Dva její hlavní iniciátoři, bývalý izraelský ministr spravedlnosti Josi Bejlin a bývalý palestinský ministr pro informace, Jasír Abed Rabbo odpověděli na mé shodné otázky.

Čím se Ženevská výzva líší od jiných oficiálních či neoficiálních mírových plánů?

Josi Bejlin: Především je pro ni charakteristické, že dohoda obsahuje řešení pro všechny sporné problémy. Dokazuje to, že řešení je možné, i když jde o nejpodrobnější otázky. Dále je důležité, že s výzvou se ztotožňují desítky představitelů “vnitřního jádra” obou společenstev. Snad poprvé mohou mít lidé pocit, že to není iniciativa jediného člověka anebo bezejmenné skupiny, vždyť výzvu z obou stran podepsali aktivní anebo bývalí ministři, bývalí vedoucí bezpečnostních služeb, členové různých politických stran a tím převzali občas rizikovou zodpovědnost za její podporu. Podle mého názoru tyto dvě okolnosti přispěly k tomu, že i ve světě berou iniciativu vážně.

Jasír Abed Rabbo: Ženevská výzva se od jiných mírových plánů v oblasti líší hlavně tím, že to je jediný dokument, jenž definuje konečný cíl obou stran a načrtává obrysy trvalého míru mezi Izraelem a Palestinci. Doposud byly všechny dohody založené na “konstruktivní dvouznačnosti”, ale přesvědčili jsme se, že to nikam nevede. Ženevská výzva chce  jedním rázem vyřešit všechny zásadní problémy – uprchlíků, hranic, Jeruzaléma, židovských osad, mešíty El-Aksa i Zdi nářků.

Považujete Ženevskou dohodu za konečnou, anebo ji lze během oficiálních jednání v některých detailech změnit?

Josi Bejlin: Přirozeně jsou změnitelné a pravděpodobně i budou změněné. Plán pouze dokazuje, že dohoda je možná, ale není to jediné možné řešení. Až obě zodpovědné vlády zahájí jednání, lze předpokládat, že tu-tam najdou jiná řešení. Ale ve svých hlavních složkách konečná dohoda bude zajisté blízká k Ženevskému plánu.

Jasír Abed Rabbo: Ženevskou výzvu lze považovat za model příští dohody. Jsme si jisti, že konečná dohoda bude více-méně založena na zásadách stanovených v Ženevské výzvě. V každém případě, pokud to lze předpovědět, z hlediska Palestinců je Ženevská výzva nejdalekosáhlejším kompromisem, přijatelným v budoucnosti kterýmkoli palestinským politikem nebou vládou. Jinými slovy, od Palestinců sotva lze žádat víc, než co obsahuje Ženevská výzva.

Který bod dohody je nejdůležitější z izraelského, resp. palestinského hlediska?

Josi Bejlin: Podle mého názoru dohoda je velmi vyrovnaná, tak ve svém celku jak i v jejich částech. Nejzávažnější bod dohody je, podle mého názoru, že Izrael přenechá Palestincům suverenitu na Chrámově hoře v Jeruzalémě a Palestinci přenechají Izraeli právo určit, kolik uprchlíků se může vrátit. To jsou nejzávažnější ústupky. Dohoda ovšem obsahuje mnoho jiných složek – ale tyto jsou nejzávažnější.

Jasír Abed Rabbo: Považujeme celou dohodu za životně důležitou. Zdá se mi, že nejdůležitější je, že jsme začali tam, kde Izrael a Palestinci v roce 2000 téměř dospěli k dohodě, v jednáních v Camp Davidu a později v Tabě. Je velmi důležité, že Ženevský plán je slučitelný s arabskou mírovou iniciativou, kterou schválil bejrutský arabský summit. Je dále důležité, že potvrzuje, že chce-li Izrael uzavřít mír, existuje pro to palestinský partner a popírá tvrzení izraelských vlád – za Baraka i za Šarona – že neexistuje palestinský partner s nímž lze vyjednávat.

V které otázce byla dohoda nejtěžší?

Josi Bejlin: Zdá se mi, že pro Palestince byla nejtěžší dohoda v otázce uprchlíku, pro nás ve věci Chrámové hory.

Jasír Abed Rabbo: Nebylo lehké dospět k dohodě, ale nakonec se nám to podařilo. Obě strany musely zaujat stanovisko k problémům, které jejich společenství považovalo za “tabu” a dospět k praktickým řešením v otázkách, které byly tu i tam považovány za neřešitelné. Ale nyní, když jsme dospěli k dohodě, měli bychom se soustředit na překonání budoucích potíží a nikoli sužovat se kvůli dřívějším. Teď připravujeme další kolo jednání, v němž budeme muset řešit každodenní problémy Izraelců i Palestinců a jejich řešení si vyžádá mnoho energie, času i peněz. Za nynějších politických podmínek na izraelské, ale také na naší straně, je to ještě těžší. Stálé akce izraelské armády, vraždy a zatýkání palestinských aktivistů, bourání domů a snad především výstvba tzv. “bezpečnostní zdi” na obsazených územích nám naše úkoly ztěžují. Na jedné straně bychom lidem měli poskytnout naději, na druhě straně však každodenní útrapy vzbuzují v mnoha lidech pocit, že touha po míru a šťastné budoucnosti nejsou než snem.

Co je nejdůležitější mezinárodní výsledek Ženevské výzvy?

Josi Bejlin: Nejdůležitěší výsledek byl, že svět přijal tuto iniciativu jako velice reálnou opci. Přijali nás vedoucí politici v Evropě, v OSN, v arabských zemích. Tedy, přesto, že to není vládní iniciativa, pohlížejí na ni jako na takovou, která má šanci oficiální se stát. Bývalý prezident Clinton nám řekl, že se ještě nesetkal s neoficiálním plánem, jenž by měl takový vliv na skutečnou politickou scénu – a jeho vliv se ještě bude zvyšovat. Mnoho lidí nevidí ve výzvě jakési “intelektuální cvičení”, nýbrž iniciativu, která se může stát realitou.

Jasír Abed Rabbo: Jsme šťastni, že naše iniciativa vzbudila mohutný mezinárodní ohlas od jejího vyhlášení v prosinci minulého roku. Mnoho evropských zamí vyjádřilo ochotu podporovat naší činnost. Americký ministr zahraničí Colin Powell zdůraznil, že naše iniciativa je slučitelná s “cestovní mapou”, vypracovanou prezidentem Bushem a tzv. “kvertetem”. Podle našeho názoru může být Ženevská výzva stimulátorem uskutečnění třetí etapy plánu prezidenta Bushe. Ovšem, usilujeme se o zabezpečení další podpory, především ze strany arabských zemí. V této souvislosti zdůrazňujeme, že Ženevská výzva je slučitelná s arabským mírovým plánem z roku 2002 a doufáme, že arabský summit v březnu v Tunisku přijme za své zásady Ženevské výzvy.

Domníváte se, že Američané vědí anebo rozumí, že Ženevská iniciativa není v protikladu s “cestovní mapou” prezidenta Bushe?

Josi Bejlin: Rozhodně. To bylo zřejmé v rouhovorech s ministrem zahraničí Colinem Powellem a se zástupci Bílého domu. Bylo jasné, že rozumí, že my mluvíme o třetí etapě “cestovní mapy”. První etapa je vytvoření vzájemné důvěry; druhá – vznik palestinského státu v dočasných hranicích; a třetí – konečná dohoda. My mluvíme výlučně o třetí etapě. Jenomže se domníváme, že konečná dohoda “nespadne z nebes”. Jestli za dvou prvních etap se nezačne rýsovat jakýsi plán konečné dohody, pak se neuskuteční ani první dvě etapy. Takže vlastně naše iniciativa je jediná možnost pro uskutečnění “cestovního plánu”.

Jasír Abed Rabbo: Jak jsem už spomenul, vysvětlili jsme to představitelům americké vlády. Doufáme, že naše argumenty přijmou. Je ale pravda, že Američany nyní zaměstnává především prezidentská volební kampaň, snad proto je teď americká diplomacie méně aktivní ve věci izraelsko-palestinského konfliktu.

Neobáváte se, že teroristické útoky znemožní uskutečnění Ženevské iniciativy?

Josi Bejlin: Nedáme teroristům právo veta. Velký omyl Šarona byl, že po nástupu do čela vlády prohlásil, že nebude vyjednávat pokud pokračují teroristické akce. Tím zajistil teroristům právo veta. Měli bychom se vrátit k formuli Jicchaka Rabina, že totiž bojujeme proti terorizmu jako by neprobíhala jednání a pokračujeme v jednáních jakoby nebylo terorizmu. Tak by bylo možné zabránit, aby kterýkoli terorista zmařil mírová jednání.

Jasír Abed Rabbo: Každý čin, jenž mírový proces odchyluje ze své tratě a znemožňuje dohodu mezi stranami, ohrožuje Ženevskou výzvu a vůbec, zásadu mírového urovnání dosaženého jednáním. Každá akce, postihující nevinné civilní obyvatele, Izraelce nebo Palestince, zajisté velmi škodí mírovému procesu, ani nemluvě o utrpení a jí způsobených nenahraditelných ztrátách. V této souvislosti je třeba připomenout i tzv. “bezpečnostní zeď”, nyní stavěnou na obsazených územích, která odděluje statisíce Palestinců od jejich půdy. To je pokus o jednostranné řešení, které nemůže sloužit míru, ani bezpečnosti kterékoli strany.

Jak se vám jeví šance dalšího vývoje vaší iniciativy?

Josi Bejlin: Považuji za velmi důležité, aby iniciativa pronikla do vědomí veřejnosti. V nejbližší době vystoupíme na mnoha místech, někdy společně s našimi palestinskými partnery, jindy každý z nás zvlášť. Chceme dosáhnout, aby nás podporovala většina veřejnosti. Stane-li se tak, pak to vláda bude muset vzít do úvahy – anebo uvolnit místo pro druhé. Politiku vlády nakonec určí většina veřejnosti – tak jako ji veřejnost přinutila osvojit si myšlenku výstavby “bezpečnostní zdi” (i když její praktické uskutečnění je daleko od původních představ – a to se také zneužívá).

Jasír Abed Rabbo: Jak jsem již řekl, připravujeme další kolo jednání. Bohužel, všeobecné ovzduší nám příliš nepřeje a mnohdy musíme bojovat na několika frontách, abychom dosáhli průlom. Jednak musíme dokončit, co jsme začali, ale na druhé straně se musíme zabývat denním utrpením našeho lidu a přesvědčit lidi, že přes ponížení a bourání musí důvěřovat v lepší budoucnost.

Počítáte s mezinárodní podporou či pomocí?

Josi Bejlin: Nepočítám se žádným nátlakem na izraelskou vládu – byl bych však velmi rád, kdyby Izrael stimulovali. Například, kdyby arabské země prohlásily, že v případě uzavření palestinsko-izraelského míru všechny znormalizují své vztahy s Izraelem; nebo kdyby Ecropská Unie prohlásila, že po uzavření míru Izrael a případně i Palestina by se v příštím kole rozšiřování mohly ucházet o členství v Unii. Také vztahy s Amerikou by se mohly rozšířit a možná by přicházelo do úvahy také členství Izraele a Palestiny v  NATO. Takové potenciální stimule, uskutečněné v případě uzavření míru, by velice pomohly dosáhnout mírovou dohodu.

Jasír Abed Rabbo: Počítáme se zvýšenou mezinárodní podporou, vždyť konec-konců izraelsko-palestinský konflikt má mezinárodní dosah a celý svět by měl převzít zodpovědnost za jeho ukončení – na základě zásady “dva národy – dva státy”, podél hranic z roku 1967, s východním Jeruzalémem jako hlavním městem palestinského státu.

Jako dlouho může trvat podle vašeho názoru uskutečnění plánu?

Josi Bejlin: Rok 2004 může být rozhodující, vždyť podle “cestovní mapy” v roce 2005 by už měl vzniknout dočasný palestinský stát. Nebude to jednoduché – letos budou volby do evropského parlamentu, do ruského parlamentu, prezidentské volby v USA. Zároveň včak naše oblast nemůže příliš dlouho čekat. Proto doufám, že 2004 bude rokem obratu.

Jasír Abed Rabbo: Teritoriální aspekty plánu lze uskutečnit během třiceti měsíců; problém uprchlíků lze řešit během pěti let.

Yehuda Lahav, Tel-Aviv




Další články tohoto autora:
Yehuda Lahav

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku