Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.3.2004
Svátek má Gabriela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Dva iniciátoři Ženevské výzvy odpovídají
 >FEJETON: Rozhovor s T.G.M.
 >FEJETON: Mimóza, MDŽ a jaro
 >TÉMA: 8. březen u nás
 >FEJETON: Dveře a přednosti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pracovní víkend a veselá očička
 >PSÍ PŘÍHODY: Konverze džungle na park
 >ŠKOLSTVÍ: Další cihla do zdi
 >SVĚT: Alláh kluše Amerikou
 >TÉMA: Dvě Unie, dva pohledy
 >NÁZOR: Fundamentalismus - dobrý sluha ale zlý pán
 >PENÍZE: Do zahraničí s devizovým účtem
 >LIDŠTINY: Proč existuje Mezinárodní den žen.
 >PŘÍRODA: Máte doma orchideje?
 >EKOLOGIE: Teplo z hlubin vytápí český Děčín

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
8.3. TÉMA: 8. březen u nás
Václav Vlk

8. březen u nás

Úvodník Jity Splítkové rozpoutal na stránkách Psa vášnivou diskusi. Názory pro i proti se prolínaly, mnohé z nich agresivní, některé chytré, ale jiné zase přemoudřele nabubřelé. Zkusme si to trošičku shrnout.

Na jaře jsou ženy oslavovány už od dávných dob. Křesťané "čmajzli" starořímské svátky jara spojené s plodností římským bohům a komu ten svátek sebrali Římané a Řekové, není úplně jasné. Ví se však, že spojení jaro + žena + plodnost + oslava ženství je staré asi jako lidstvo samo. Ostatně příroda to tak zařídila, že samci jsou na jaře - jaře z hlediska přírody, takže v Austrálii vlastně na podzim - vstřícní k samičkám, což má v různých dobách různé formy.
Jak vyplývá ze samotného Jitina článku, socialisté-marxisté, jako každé jiné hnutí, se celkem pochopitelně pokoušeli církvi tyhle svátky ukrást. A přeměnit na "svoje" svátky. Což se jim povedlo, zvláště v době, kdy nikdo na světě nevěděl, co "socialismus" v praxi bude znamenat.

U nás byl MDŽ mimořádně ohavnou a zprofanovanou záležitostí. Nikdy v něm nešlo o oslavu ženství, ale o oslavu komunistů, kteří chtěli ukázat, jak na ženy myslí, a zároveň přesvědčit svět o tom, jak "ženy" myslí na komunismus. A nejinak tomu bylo v celém "táboře míru a socialismu". A v jeho pitoreskních zbytcích je dodnes. Právě proto u nás propagují a prosadili znovuzavedení MDŽ hlavně komunisté, po komunismu v duchu toužící socdemáci a také jiní levičáci a feministky, o zelených ultralevičácích ani nemluvě. A proto je pamětníky tak hlasitě odmítán. Zavedení MDŽ jistá část poslanců prostě ukázala, že "jsou ještě tady" a že mají dost síly, aby se republika točila tak, jak budou chtít oni. O žádný svátek žen nejde a ani nikdy nešlo. V dějinách vedla hlavní křik za zavedení oslav žen Klára Zetkinová a v Rusku demonstrovaly socialistky odkojené marxismem všech směrů - eserky, socdemačky a menševičky i obyčejné dělnice. A po vítězství bolševiků byl zaveden povinně MDŽ - no a ty demonstrantky většinou skončily na Solověckých ostrovech anebo rovnou kulkou do týla. Tak jako dělničtí revolucionáři z Kronštadtu. Proto je u nás 1. máj i MDŽ synonymem bolševického útlaku a nikoliv osvobození pracujících anebo žen. A že to propagují zhýčkaní, vypasení a o nic než o své pupky a prebendy se nezajímající "pokrokoví" myslitelé a funkcionáři všemožných organizací, to našince už nemůže překvapit. Ostatně ten úděsný blábol, který vydalo OSN k výročí MDŽ, kydy hodné moskevské Pravdy minulého století, to jen dosvědčuje.

Už jen to ničím nepodložené tvrzení, že ženy jsou daleko více náchylnější na AIDS než muži, takže někde dokonce představují až 50% nakažených, by muselo vést k poznatku, že většina mužské populace na světě se věnuje homosexuálním praktikám. Když jich je nakaženo taky 50% a přitom nákaza z muže na ženu je snadná a naopak obtížná. Uf, kdyby to psalo propagandistické oddělní bývalého ÚV KSČ, nebyl by to takový blábol, jaký zplodili byrokrati v OSN.

Chceme-li oslavovat ženu, čiňme to každý sám. A oslavme tu ženu, která si to zaslouží. Nevidím důvod, proč bych měl paušálně oslavovat kambodžské dozorkyně z vyhlazovacích táborů, které uskutečňovaly svůj revoluční názor smrtící ranou motykou do zátylku třídního nepřítele (zvláště vzdělance, který nosil brýle) a plnily tak svoji žensko-revoluční úlohu. Jo a taky šetřily náboje, aby jich bylo víc na "boj za mír". Nevím, proč bych měl oslavovat romské žebračky mrzačící svoje děti jen proto, aby získaly žebráním víc peněz, a také nemám žádný důvod milovat kapsářky všech národností, ale smrdící mezinárodně a kradoucí v pražských tramvajích anebo v madridském metru. Ženami jsou také ty stále ještě žijící dozorkyně a "kápa" z koncentráků německých i ruských, které - žena sem, žena tam - vraždily všechny včetně dětí na potkání. Nevím, proč bych měl nosit květinky všem hysterkám, které pro své potěšení psychicky týrají a mučí jak své děti, tak své partnery. Nechápu, proč bych měl slavit svátek se všema zlodějkama a feťačkama ani nemám úctu k vychytralým, neschopným političkám. Ani k smradlavým povalečkám na evropských nádražích od oceánu až po Ural. Nevím, proč bych je měl oslavovat a "vzpomínat" na ně.

Když už si chtějí ti, co tak mají rádi oslavy a vzpomínky, na něco vzpomenout, a to hlavně na ženy, doporučuji rozněžnělým diskutujícím, aby vzpomněli na úděl česky a slovensky mluvících žen, jejichž život vyhasl v plynu koncentračního tábora Osvětim-Birkenau v noci z 8. na 9. března 1944. Šly na smrt se svými muži a dětmi a než zemřely, zpívaly československou hymnu, židovskou hymnu, náboženský zpěv Hatikvu a, když už levičáci tak bijí za MDŽ, také Internacionálu. Bylo jich 3792 v noci onoho 8 března. Na stejném místě a ve stejných plynových komorách a táborových krematorií skončil za pár měsíců v noci z 12. na 13. července 1944 i život nezjištěného počtu našich krajanů, kterých bylo více než 6 tisíc.

Ostatně, jen abych připomněl, ten klouček, ten blonďáček, jak ho známe z filmu, ten sympatický kluk o kterém psal pan spisovatel Poláček, jeden z těch pěti "echt" českých chlapců, jejichž osudy dojímají české čtenáře již po generace, byl Žid. Ano, byl to, vážení, židáček, ten kamarád Bajzy a Zilvara z chudobince a pravděpodobně prolétl v koncentráku komínem jako jeho duchovní autor, ten "český" spisovat Poláček. Pročpak český parlament nevzpomněl na ně? Pročpak nikdo ani nešpitl o největší masové vraždě našich spoluobčanů? Nebylo by to dost "košer"?

Ono by se to asi socialistické levici moc nehodilo do krámu, protože by si někdo mohl vzpomenout, že nacismus se oficielně nazýval "nacionální socialismus". A také hlásal "dělníkům spravedlivou odměnu za práci", že "každý má právo na bydlení" a velice se staral o to, aby se neubližovalo zvířatům a oceňoval ženy. Ovšem jen německé. Případně s nacismem souhlasící.

Je jasné, proč socdemáci a komunisté "zapomněli", odhlédneme-li od toho, že většina z nich nemá o svých vlastních dějinách ani páru. Jiní poslanci se pak asi báli, že kdybychom to připomněli, že by se někteří v Německu na nás zlobili, co že si to dovolujeme. Protože zastávat se Židů a brát je jako vlastní.... No, to se dneska v Německu moc nenosí. Jak ukázaly samotné jejich průzkumy veřejného mínění. Jistě by se nelíbilo připomínat jejich viny a už vůbec ne o Židech. Nota bene českých Židech. Židi si za všechno přeci mohou sami a ještě k tomu český Židi, když každý ví, jak pravila veřejně do TV paní Steinbachová, hlásná trouba nacizujících Němců, "Beneš patří před mezinárodní tribunál do Haagu" (a co už nedodala, ale co vyplývá z jejích ostatních prohlášení, oni ti Češi samozřejmě s ním, že?!)

A uzákonění MDŽ je připomínkou toho, že ti, kteří vzpomínají na minulost, která "nebyla tak špatná", a ti, kteří by nějaký takový režim, třebas pod "zeleným nátěrem" zase zavedli, získávají v naší politice čím dále více moci.
Obzvláště odporné je spojit bolševiky zprofanovaný svátek pod pohrůžkou "zablokování" celého zákona s dny, v kterých bychom si měli připomenout justiční vraždu, kterou komunisté spáchali na ženě, Dr. Horákové, a hrozit zablokováním dne, v kterém bychom měli vzpomenout i oběti holocaustu. Nic hnusnějšího už náš parlament nemohl předvést a ti poslanci, kteří se pak trapně vymlouvali, že by odmítnutím MDŽ pohřbili jim drahá výročí, by se měli jít podívat na hřbitovy lidí, které zavraždili nacisté a komunisté. Ty oběti by jistě spojení s tak zprofanovanou marxistickou akcí odmítli. Místo blekotání v TV by se měli jít aspoň stydět.

Chcete na něco vzpomínat, vzpomínejte v tento den na oběti z Osvětimi. A položte květinu k symbolickému hrobu obětí třeba v Terezíně.
Ostatně přečtěte si o tomto tématu článek od Michala Frankla v LN ze dne 3.3.2004 v části "Orientace". A feministkám a bojovnicím za práva žen a toužícím a propagujícím MDŽ doporučuji knihu Eflinga Goffmana "Stigma.- Poznámky o způsobech zvládání narušené identity". Ve stejných LN je o té knížce více.

Mám ženy rád. Ale odmítám je oslavovat na povel shůry a jásat když je mi to nařízeno. Obdivuji ženy samostatné, emancipované, sebevědomé. Ty žádnou takovou "berličku" nepotřebují. A spojit v jednom zákoně vzpomínku na obětí diktatur s MDŽ je i obyčejně lidsky nechutné.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku