Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.3.2004
Svátek má Viktorie




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Konsolidace po lednovém růstu
 >SVĚT: Atlantická halekačka (6):Most do 21. století
 >MÉDIA: Česká média - dva Václavové ve feudálním ambiente.
 >MROŽOVINY: Vítězství v Atlantiku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mé problémy s Rollce Roycem
 >PSÍ PŘÍHODY: Na procházce v městském lese
 >KULTURA: Libri žije!!!
 >O KNIZE: Zabíjela, protože neuměla žít.
 >EKOLOGIE: Ambrozkova masitá kost
 >POLITIKA: Nekrolog mumie svobody
 >NÁZOR: Jak zapletenou spletem síť...
 >SVĚT: Jadernou velmoc zachraňují brambory
 >PENÍZE: Jaké jsou půjčky od Provident Financial?
 >SVĚT: Atlantická halekačka (5): Zakázat zákony a bude pokoj!
 >ARCHITEKTURA: Pražský hrad známý a neznámý

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
10.3. SVĚT: Jadernou velmoc zachraňují brambory
www.infoservis.net

Jako každoročně vyšel na nový rok v severokorejském tisku úvodník o tom, že loňský rok byl pro KLDR rokem hrdinného boje, v němž země světu demonstrovala svoji hrdost a sílu. Chyběla však zmínka o tom, že to bylo možné především díky rozsáhlé pomoci z ciziny. Jen tak se podařilo omezit již tak děsivé ztráty na lidských životech, ke kterým došlo v důsledku hladomoru z let 1995-1998, během konsolidace nového vedení v čele s Kim Čong-ilem. Podle oficiálních údajů zemřelo tehdy 220 000 osob - mnohem pravděpodobnější odhady ale hovoří o jednom až dvou milionech obětí. Z tohoto důvodu je obtížné určit skutečný počet obyvatel a tedy i potřeby země. Světový potravinový program OSN (WFP) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vycházejí z předpokladu, že celkovou populaci v letošním roce tvoří 23,62 milionu lidí, z nichž čtvrtina je ohrožena hladem.

Vládní reformy mají pomoci z nejhoršího

Při převzetí moci po svém otci to současný vládce země Kim Čong-il neměl právě lehké. Prezident Kim Ir-sen zemřel v červenci 1994 a o rok později zemi postihly rozsáhlé záplavy. Již v roce 1996 kvůli nedostatečným zásobám zkolaboval přídělový systém, jehož činnost se nezastavila pouze v metropoli Pchjongjangu a některých dalších větších městech.

V souladu s doktrínou Songun (ve volném překladu to znamená "upřednostňování armády") zásobovací systém přednostně zajistil příslušníky armády a stranické kádry. V zemědělských oblastech pak obyvatelstvo dokázalo krizi překonat díky soukromému pěstování a sběru lesních plodin. Mohou tak vypomáhat i příbuzným ve městech a někteří rolníci dokonce z krize profitují. Ve druhé polovině 90. let se po celé zemi začala objevovat malá tržiště, jejichž existenci severokorejské autority zpočátku mlčky tolerovaly, a od června 2003 vláda drobné obchodování zlegalizovala. Od roku 1998 se podařilo potravinovou situaci do určité míry stabilizovat.

V červenci 2002 vláda odstartovala již dopředu halasně propagovanou hospodářskou reformu. Ta ale přinesla jen zvýšení mezd a cen a přiblížení směnného kurzu tržní hodnotě. Znamenala tak další zhoršení životních podmínek většiny obyvatelstva. Došlo totiž k výraznému omezení přídělového systému a navýšení mezd v naprosté většině případů neodpovídalo prudkému zvýšení cen.

V roce 1995 vláda KLDR pochopila, že situaci nedokáže vyřešit sama, a obrátila se na světové společenství s žádostí o pomoc. To znamenalo otevřít zemi mezinárodním organizacím, s nimiž dosud neměla žádné zkušenosti (výjimkou byly jen dlouhodobé aktivity Mezinárodního výboru červeného kříže - MVČK).

Brambory proti hladu

Na apel kromě MVČK reagovaly nejprve pobočky OSN - WFP, FAO a Rozvojový program OSN (UNDP). Od roku 1997 pak zahájila činnost i řada vládních a nevládních organizací: mezi nejaktivnější patří kancelář Švýcarské agentury pro rozvoj a spolupráci nebo program Evropské komise pro rozvoj v Severní Koreji. Mezi prvními nevládními organizacemi ze zahraničí, které v Pchjongjangu otevřely kancelář, byly například Lékaři bez hranic, Childern´s Aid Direct, Concern Worldwide, Deutsche Welthungerhilfe a Medecins du Monde.

Zahraniční organizace musí kromě běžných problémů řešit také řadu překážek ze strany komunistického režimu. Dnes už sice mohou používat internet a satelitní spojení, stále jsou ale svázány omezeními pohybu. Jako nejvíce účinná se zatím ukázala strategie "pomoci za přístup", která však z pomoci vylučuje obyvatelstvo severních provincií (asi 15 procent celkové populace), kam severokorejská vláda i nadále odmítá přístup povolit.

Od roku 2001 organizace postupně přecházejí od nouzové humanitární pomoci k rozvojovým programům, které mají zajistit potravinovou soběstačnost a perspektivně i udržitelný rozvoj severokorejského hospodářství. Například FAO a WFP se od roku 1999 snaží o znovuzavedení pěstování brambor, které dříve byly poměrně vzácnou plodinou. Kvůli nekvalitní výsadbě ale projekt zatím nepřináší očekávané výsledky.

Další projekty se soustředí na zlepšení půdního a vodního hospodářství. Díky podpoře Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) byla například loni dokončena výstavba 150 km dlouhého zavlažovacího kanálu. Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce se soustředí na distribuci léků a zdravotnického vybavení, zateplení severokorejských nemocnic, zajištění kvalitní pitné vody a výcvik lékařského personálu. Organizace pro rozvoj energetiky na Korejském poloostrově, jejímž členem je od roku 1999 i Česká republika, se stará o rozvoj energetických zdrojů.

Nutná je změna systému

Severokorejské hospodářství potřebuje celkovou změnu systému a zásadní obnovu infrastruktury. Zahraniční pomoc ale negativně ovlivňují napjaté vztahy se Spojenými státy. Jde hlavně o jaderný a raketový program a odstoupení KLDR od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z ledna 2003. Přitom bez podpory USA nemůže Severní Korea počítat s pomocí Světové banky nebo Asijské rozvojové banky. Severokorejská diplomacie se proto stále více snaží o rozvoj vztahů s evropskými zeměmi a dá se i předpokládat, že se bude postupně - s řadou výkyvů kvůli snaze neztratit tvář - pokoušet i o urovnání vztahů s USA.

Téma Severní Koreje se v minulém roce stalo aktuální i v Praze, která byla do konce osmdesátých let jedním z nejbližších partnerů Pchjongjangu. V březnu 2003 proběhla konference na téma Severní Korea: lidská práva a uprchlíci, což přilákalo zájem vládních a nevládních organizací. V létě pak předseda vlády Vladimír Špidla při jednání se svým jihokorejským protějškem, premiérem Ko Konem, slíbil zatím blíže nespecifikovanou pomoc při rozvoji vztahů s KLDR. Vzhledem k tomu, že Česká republika stále nemá v hlavním městě KLDR Pchjongjangu plánované diplomatické zastoupení, je obtížné odhadnout, jakou má mít podobu.

Petr Bláha

Autor je koreanista.

Více o tématu Co potřebuje Asie na www.infoservis.net .


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku