Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.3.2004
Svátek má Viktorie




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Konsolidace po lednovém růstu
 >SVĚT: Atlantická halekačka (6):Most do 21. století
 >MÉDIA: Česká média - dva Václavové ve feudálním ambiente.
 >MROŽOVINY: Vítězství v Atlantiku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mé problémy s Rollce Roycem
 >PSÍ PŘÍHODY: Na procházce v městském lese
 >KULTURA: Libri žije!!!
 >O KNIZE: Zabíjela, protože neuměla žít.
 >EKOLOGIE: Ambrozkova masitá kost
 >POLITIKA: Nekrolog mumie svobody
 >NÁZOR: Jak zapletenou spletem síť...
 >SVĚT: Jadernou velmoc zachraňují brambory
 >PENÍZE: Jaké jsou půjčky od Provident Financial?
 >SVĚT: Atlantická halekačka (5): Zakázat zákony a bude pokoj!
 >ARCHITEKTURA: Pražský hrad známý a neznámý

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
10.3. O KNIZE: Zabíjela, protože neuměla žít.
Irena Zítková

Případem dodnes psychologicky znepokojujícím je soudní proces a následná poprava vykonaná provazem 12. března 1975 třiadvacetileté Olgy Hepnarové (nar. 30.6.1951), která chladnokrevně, záměrně a promyšleně - jak říkala z nenávisti k lidem a jako svou osobní mstu za pocit "otloukána", jenž se ze společnosti ostatních vyděluje svou jinakostí - najela dne 10. července 1973 na rušné pražské třídě pod hotelem Belveder do hloučku osob čekajících na stanici tramvaje.
Známý autor literatury faktu Roman Cílek vydal o tom knihu nazvanou Oprátka za osm mrtvých (nakl. Rodiče) nejprve před dvěma lety (byla poctěna v r. 2002 prestižní cenou E.E.Kische), která nyní vychází znovu, doplněná a zčásti přepracovaná.
Sám autor v textu přiznává, že - jak bývá v tomto žánru časté - teprve když se vydaný text dostal do rukou čtenářů, jichž se případ určitým způsobem týkal, ti spisovatele vyhledali a poskytli mu nová svědectví. Ještě víc však bylo těch, kteří na něj reagovali: jednoznačným odsudkem spáchaného činu, a zároveň zvláštních empatií.
Zásluhou Jana Nejedlého je připojeno "zrcadlo literárních ohlasů", publikovaných tenkrát v samizdatu a uspořádání ankety (otištěné v č. 11/2002 časopisu Tvar) jíž se zúčastnilo 9 umělců dnes už střední, ale i mladší generace. Na otázky typu: Domníváte se, že tento zločin přerostl mezi umělci a intelektuály v mýtus a pakliže ano, v jaký? Vidíte nějakou spojitost v činu Olgy Hepnarové a Jana Palacha? Oslovuje vás tento případ nějakým způsobem ještě dne? - odpovídají podobně jako jeden z nich - Václav Kahuda (1965): Člověk to nějak hluboce lidsky chápe, ale sám se toho chápání u sebe bojí. Já Hepnarové rozumím, aniž bych její počínání schvaloval…
Mne osobně však nejvíce zaujala varovná slova JUDr. Jiřiny Voňkové, CSc., poradkyně v sociálních službách: Tento příběh by se měl stát mementem pro ty, kteří teď budou mít ve svých rukou osudy citově deprimovaných či psychicky labilních dětí - podobných malé Olze. K tomu, aby z nich nevyrostli sebe i okolí ohrožující jedinci, je třeba zůstat vnímavým ke všem projevům netečnosti, agrese a hostility prostředí, ve kterém vyrůstají, a to i v případě, že se nás tyto věci tzv. netýkají.



Další články tohoto autora:
Irena Zítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku