Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.3.2004
Svátek má Řehoř




  Výběr z vydání
 >DOLLY BUSTER: Porno háže ručník do ringu
 >POLITIKA: Majestát prezidenta káže nelhat
 >MÉDIA: Hloupost, nebo korupce?
 >NÁZOR: Vytváří se znovu umělé přehrady?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sáňkování v Riegráku
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten lotr mi zase dal!
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Motol
 >PENÍZE: Z úředníka obchodníkem
 >POVÍDKA: Pult plný desertérů a zákusků
 >POLITIKA: Prezident Klaus provokuje ?
 >EVROPA: Co je "pravé"?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Národnost NATO
 >ŽERTÍK: Slunce na podlaze
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je těžké být pamětníkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Zmýlená neplatí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
12.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sáňkování v Riegráku
Ondřej Neff

Pokračování vzpomínek na dobu dětství - celý seriál je na mém serveru Hyena.

Loni v říjnu jsem dostal hezký mail od pana V. Hejdy, který mi připomněl mnoho dalších vzpomínkových střípků. Jeden mě ale zmátl - on se zmiňuje o "sáňkování v Příběnické ulici". Tahle ulice byla u nás za rohem, ale nepamatuju si, že jsme v ní někdy sáňkovali.
Jo, to ulice U Rajské zahrady, to bylo jiné sáňkovací kafe!
Sáňkovalo se především v Riegrových sadech. Dráha vedla kolmo na vrstevnice, začínala nahoře na cestě u sokolského stadionu a vedla dolů až k vchodu z Italské ulice, vedle Vily Terezy, kde za první répy bylo špionážní centrum Kominterny maskované coby sovětská ambasáda a za nových časů vojenská správa pro Prahu - tehdy - XI, později Prahu 3. Sáňkovalo se masivně, stovky sáněk byly ustavičně v pohybu. Jízdní dráha se postupně měnila v ledovku a kdo nezvládl stroj, narazil někdy do stromu a pořádně si natloukl. Obdobná dráha byla "o číslo dál" v Rajské zahradě. Ta bývala z dětského hlediska skutečně rajská, v padesátých létech. Byl to zanedbaný kout města, samá skrývka, samá jáma v zemi, až někdy koncem padesátých let, tam vznikl regulérní park, oplocený, s hlídačem a podobnými nechutnostmi.

Z mého dnešního hlediska ale nejúžasnější atrakcí byla ulice U Rajské zahrady.
Už v devátém pokračování Zlatých padesátých jsem se zmiňoval o bobech. Zopakuji, že to bylo prkénko formátu o málo větším než A4, které mělo vespod přibité brusle. Některé boby byly prosté (takové jsem měl já - měl jsem k prkénku připevněné brusle na kličku, o těch bych se taky měl někdy zmínit!), jiné luxusní, od tatínka vyrobené, s bruslemi "kanadami", polstrované, s držadly po stranách, a dokonce i řiditelné, s dvěma deskami a dvěma páry bruslí. Na bobech jsme jezdili po vozovce ulice U rajské zahrady,která byla naprosto zledovatělá. Boby dělaly značný hluk - a byla to velkolepí kavalkáda, když jsme se valili v počtu padesáti, šedesáti bobařů dolů k Penzijňáku. Teď si uvědomuju, že holky mezi námi nebyly - ty občas jezdily na sáňkách, ale že bych viděl holku na bobech, to si nepamatuju.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku